Tomáš Klvaňa žil dlouhé roky ve Spojených státech. Teď působí na New York University a před několika dny uvedl na český trh svou knihu Fenomén Trump s podtitulem Poslední vzpoura bílých mužů. Zdaleka není jen o americké politice. Vlastně je mnohem spíš o tom, co spojuje Donalda Trumpa a Miloše Zemana, respektive jejich voliče.

Kdo podle vás vyhraje americké volby?

„Asi Hillary Clintonová. Trumpovy šance jsou v tuto chvíli tak patnáct procent.“

Proč? Jaké jsou hlavní důvody?

„Myslím, že Donald Trump je stále ještě pro většinu nerozhodnutých a nezávislých voličů příliš velkou sázkou do loterie. Sice se jim nelíbí Hillary a přejí si porážku elit, to znamená politiků hlavního proudu, ale Trump je přece jenom až příliš excentrický na to, aby mu svěřili jaderné kódy.“

Jenže to tvrdila většina komentátorů už zkraje primárek: Trump nemá šanci – a měl. Pak se to opakovalo. Podle komentátorů mělo jít o přechodný jev, krátkodobé vyjádření protestních nálad, jenže Trump nominaci nakonec získal. Nebude se znovu opakovat stejný omyl či přinejmenším chybný odhad?

„Ne většina, ale všichni seriózní pozorovatelé byli zajedno v tom, že Trump nemá šanci ani na nominaci, natož vyhrát prezidentské volby. Ano, sem tam se ozývali excentrici, kteří tvrdili, že Trump vyhraje, ale nikdo je nebral vážně. Hodinky, které nejdou, taky přece dvakrát za den ukážou čas správně…“

Jenže…

„…jenže žijeme v opravdovém revolučním zlomu. Stará pravidla a zvyklosti už nemají zdaleka takovou váhu jako dřív a Trump teď šanci vyhrát opravdu má, byť menší než Hillary. Nicméně stojí proti němu fakt, že je velmi nedisciplinovaným a zároveň jednoznačně nejméně kvalifikovaným kandidátem na tak důležitý úřad. Nemá ani odpovídající temperament. Výsledkem je, že je zdaleka nejméně oblíbeným kandidátem v celých amerických dějinách. A to všechno se teď začíná projevovat.“

Co naopak hovoří pro Trumpa?

„Především slabost a neoblíbenost protikandidátky a touha lidí udělat v politice revoluci.“

Vraťme se k špatnému úsudku komentátorů. Čím si ho vysvětlujete?

„Politika, politická filozofie a politologie, není exaktní vědou, respektive není vědou vůbec, je součástí humanitních studií. Komentátoři a experti nemají k dispozici křišťálovou kouli, aby dokázali předpovědět, co se v politice stane. Průzkumy veřejného mínění měří momentální stav a trendy, které se dají odhadovat. Stát se však může cokoliv i ve stabilních časech, natožpak v opravdu přelomové době, jakou je ta naše.“

Takže to nepovažujete za – svého druhu – odborné selhání?

„Experti tu nejsou od toho, aby předpověděli výsledek. Když to dělají, dělají to v rámci jakési nezávazné tipovací hry a jejich hlas má stejnou váhu jako hlas jakéhokoliv jiného informovaného tipéra.“

Kdo jsou vlastně Trumpovi voliči? Jsou to ti bílí muži z podtitulu vaší knihy?

„Jádro jeho voličů tvoří běloši vyššího středního věku a starší, převážně muži, kteří se znepokojeně dívají na to, jak se jim svět mění před očima. Nelíbí se jim to. Kvůli migraci a globalizující se kultuře mizí jejich svět. Navíc ztrácejí status, moc a vliv. Na pracovním trhu a v podnikání musí obstát v konkurenci žen a etnických menšin, které se v posledním čtvrtstoletí stále víc hlásí o slovo.“

Jde převážně o chudší vrstvy..

„Ne, to je omyl. Nejsou chudí, naopak mají lehce nadprůměrné příjmy, ani nejsou nevzdělaní: je mezi nimi hodně absolventů univerzit s bakalářským titulem. Není to totiž primárně ekonomická vzpoura, ale vzpoura kulturně-civilizační. Ovládá je pocit, že „zkorumpované elity“ zahnaly zemi do špatné situace, a je třeba za každou cenu tyto elity svrhnout. Ale je pravda, že další skupinou Trumpových voličů jsou lidé, kteří kvůli vývoji ekonomiky přišli o manuální, nekvalifikovanou práci a mají problém se na stále sofistikovanějším trhu uplatnit. Je to ta menšina voličů, která kvůli globalizaci ekonomiky tratí.“

V Česku se často objevuje příměr Trumpa k Zemanovi. Co mají společného? Respektive v čem se liší?

„Liší se stavem bankovního konta. Trump není tak bohatý, jak říká (uvádí více než 10 miliard dolarů – pozn.red.), ale ano, pravděpodobně je dolarovým miliardářem. Tipl bych si však, že třeba Petr Kellner je bohatší a kdo ví, možná i Andrej Babiš. Jinak jsou si Trump se Zemanem velmi podobní v tom, že lžou, překrucují pravdu, používají sprostou demagogii a osobní útoky, a že to jejich početné voličské skupině vůbec nevadí, ba mnohým to dokonce imponuje.“

Takže Trump je takový lepší Zeman?

„Omyl, ačkoliv je Zeman osobnost zničená egem a alkoholem, je přece jen v porovnání s Trumpem mnohem znalejší a informovanější. To ale opravdu není těžké. Na druhé straně je ve světovém měřítku Zeman neznámý muž, zato Trump je světová celebrita.“

Předpokládám, že i voliči Trumpa a Zemana si budou v něčem podobní?

„Moje kniha není jen o Americe a Trumpovi, ale hlavně postihuje, jak se náš svět za poslední dvě dekády změnil a proč. V tomto smyslu je úplně jedno, jestli vyhraje Trump, nebo Hillary, Zeman, nebo Horáček. Proč je najednou tolika lidem jedno, kde je pravda? Proč je zajímá jen to, co chtějí slyšet a nejsou ochotni změnit názor na základě faktů, které jim předkládá někdo, koho oni nesnášejí? Proč se slušná, liberální společnost proměňuje a stále víc se v ní prosazují extrémisti a demagogové?“

To je spousta otázek – proč tedy?

„Nepochybně to souvisí s kulturními a civilizačními trendy, hlavně mísením kultur, zvyklostí a etnik, ale také radikalizací rozpravy pod vlivem sociálních sítí, nástupem vypjatých emocí a oslavy identity v politice. Žijeme najednou v době post-faktické, v níž komunikace není hlavně informativní, ale performativní: je to jakési divadlo slov, které se obrací na spřízněné diváky v rituálu, jenž slouží k utužení identity proti lidem mimo jejich okruh, ať už jsou to cizinci, nebo lidé jiného názoru, dnes spíš nazývaní zrádci. V takovém prostředí mizí slušnost a vzrůstá agresivita.“

Co lze v takové chvíli dělat?

„Je nejvyšší čas postavit se na odpor. A porážka Donalda Trumpa ve volbách by mohla být signálem k protiútoku pro ty, kterým na slušné liberální ústavní společnosti záleží. Také proto moje kniha vznikla.“