Poradce premiéra pro zahraniční a bezpečnostní otázky Tomáš Pojar FOTO: Jan Zátorský / MAFRA / Profimedia
FOTO: Jan Zátorský / MAFRA / Profimedia
Poradce premiéra Petra Fialy pro EU Tomáš Pojar poskytl deníku FORUM 24 rozhovor těsně před summitem NATO, který se koná v Madridu. Jeho tématem je pochopitelně hlavně ruská agrese proti Ukrajině a vyzbrojování napadené země i celého demokratického světa. Ukrajina podle Pojara nemá rezignovat na své sjednocení a hlavní je, aby neustávala její podpora a zároveň neprobíhala žádná jednání o Ukrajincích bez Ukrajinců.
Co očekáváte od nadcházejícího summitu NATO?
Debatu o Rusku a Ukrajině, debatu o posílení východního křídla a spolupráci při obraně Aliance, debatu o navyšování prostředků do společného rozpočtu, samozřejmě bude debata o Švédsku a Finsku. A také o novém strategickém konceptu, v němž je reflektováno Rusko a změněná situace kolem něj a poprvé je zde zmiňována také Čína. To jsou asi hlavní body. Summitu se zúčastní spousta partnerů, například Austrálie, Jižní Korea nebo Japonsko, což je významné, a to přinejmenším symbolicky.
Očekáváte, že bude ještě přibývat pomoc, kterou Aliance poskytuje Ukrajině?
To nevím, ale důležité je, aby pokračovala, a myslím si, že tomu tak bude. O tom bude mnoho jednání, a to včetně bilaterálních schůzek, které na různých úrovních bude mít i Česká republika. Bude to o tom, jakým způsobem by měly státy v podpoře Ukrajiny vytrvat, aby Rusko bylo zadrženo co nejdál i od našich hranic.
Premiér Fiala při jednání s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem řekl, že Česká republika Ukrajině již v této chvíli poskytla všechno, co mohla. Jak to je?
Premiér Fiala řekl, že naše sklady se pomalu vyprazdňují, což je logické, protože nejsou bezedné. My se ale snažíme Ukrajinu podporovat i dalšími cestami, například poskytováním oprav či sdružováním různých prostředků s dalšími zeměmi. Pokračujeme dál. Je ale potřeba myslet dlouhodobě, a to nejen ve vzthu k podpoře Ukrajiny, ale i v tom, co se týká vyzbrojování a obranyschopnosti Západu, takže je nutné mít dlouhodobé plány, jak si obstarat dostatečné množství munice a zbraní tak, abychom je nemuseli použít. Jde o odstrašující sílu, která by měla být taková, aby si Rusko dál netrouflo.
Jak brzy může Česká republika dosáhnout dvou procent HDP na obranu?
Snaha je, aby se to stalo v roce 2024 tak, jak jsme se k tomu zavázali i ve světle toho, co se děje na Ukrajině. Bude to ale samozřejmě záležet na schopnosti armády a ministerstva obrany nakupovat a hlavně na schopnosti dodavatelů dodávat. To je nyní nejdůležitější otázka. Musíme si říci, co chceme, co je třeba navýšit a jak můžeme nákupy urychlit. Výrobní linky jednou naplno všude po světě, zájem se zvyšuje a jestli to něco může ohrozit, je to to, že nedokážeme včas uzavřít všechny smlouvy, protože druhá strana nebude schopna všechno včas dodat tak, aby platby mohly proběhnout. Musíme jít tvrdě za svým cílem a ukázat flexibilitu v tom, že i pokud v roce 2024 dvou procent nedosáhneme, v dalších letech to třeba může být něco přes dvě. Jde o dlouhodobý cíl, vůle tady je.
Když se ohlédnete na dobu před 24. únorem, dá se v této souvislosti s ohledem na zvyšující se zájem o nákupy zbraní a vojenské techniky říci, že situaci mnoho států dlouhodobě podceňovalo?
Naprostá většina to podceňovala, o tom není sporu. Všichni to uznávají.
Pan premiér Fiala před odletem na summit řekl, že postoj NATO a samozřejmě i České republiky je takový, že Rusko nemůže určovat podmínky míru. Výzvy k ústupkům se ale stále objevují. Jak se na to díváte vy?
Myslím si, že musíme Ukrajince podporovat. Je na nich, jak se rozhodnou. My bychom neměli dělat nic za jejich zády, rozhodně není možné jednat o Ukrajincích bez Ukrajinců. To by nebylo dobře, a to nejen morálně. Musíme všechno koordinovat. Vize znovuosvobození a znovusjednocení Ukrajiny musí být dlouhodobá. Možná nastane jakýsi „moment Konrada Adenauera“ v tom, že Ukrajina se s naší pomocí bude primárně soustředit na obnovu, prosperitu a svobodu na neokupované části území a nerezignuje na své sjednocení. Ke sjednocení Německa také došlo až po několika desetiletích. Jde o cíl, který může být dosažitelný v delším horizontu, to je realita.
Pokud by k nějaké takové „normalizaci“ situace na větší části Ukrajiny došlo, dovedete si představit, jak by západní státy začaly zase jednat s Vladimirem Putinem?
Dokážu si představit, že začnou jednat, ale jde o to, o čem a jaké vztahy navazovat. Rusko tady bylo, je a bude, takže nějaké vztahy s ním mít máme. Nedokážu si ale představit návrat stavu před 24. únor, myslím, že to se nestane. A priori bych vztahy s Ruskem nevylučoval, ale zároveň musíme vědět, o čem chceme jednat. Nemá to být tak, že půjdeme Putinovi na ruku, to by mělo být vyloučené.
Máme tu náročný týden, v pátek zahajuje Česká republika své druhé evropské předsednictví. Přípravy a plány se po ruském napadení Ukrajiny úplně změnily, je to tak? Jak byste popsal, co Česko v prvních týdnech a měsících čeká, když se nezaměříme jen na Ukrajinu?
Hlavně půjde o otázky energetické a ekonomické, ať už jde o inflaci nebo další otázky. Je tu realita drahých energií, ale také možnost, že tyto energie k nám z Ruska už nepotečou. Vladimir Putin může utáhnout kohoutky a my se na to musíme připravit. Energeticko-ekonomicko-sociální témata budou nepochybně podstatně spojena s válkou na Ukrajině a budou silně rezonovat během celého předsednictví tak, jak je tomu nyní během předsednictví francouzského.
Čekáte, že půjdou stranou témata týkající se klimatu?
Myslím si, že nepůjdou. Vnímáme ale z našeho pohledu realističtější postoje některých zemí a jejich představitelů. Není ale jasné, co převáží, a každý musí říci, kde jsou hranice představitelného. Není to ale tak, že by klimatická debata šla stranou, ta s námi bude, ať si to přejeme nebo ne.
Bude Česká republika usilovat o to, aby do Prahy dorazil i prezident Volodymyr Zelenskyj osobně?
Prezident Zelenskyj do Prahy dorazí, jakmile bude moci opustit Ukrajinu. Takhle jsme se o tom s ním bavili minulý týden při našem posledním rozhovoru. Obávám se ale, že by se to během předsednictví nemuselo stihnout. Jakmile by ale nastal nějaký dlouhodobější klid zbraní, Zelenskyj přijede, jen vážně nevím, zda je možné, aby se tak stalo v následujícím půl roce.
Je možné, že by ho zase navštívil premiér Fiala v Kyjevě?
Žádná konkrétní cesta v plánu není, ale samozřejmě to možné je.
Ovlivnila válka i změnu vaší pozice, kdy jste v pozici tzv. šerpy nahradil paní Mungengovou?
Válka přispěla k tomu, že jsem souhlasil s tím, že budu pro český stát zase pracovat na plný úvazek. Do té doby jsem byl poradcem na úvazek částečný. Po 24. únoru jsem si řekl, že je válka a že je potřeba narukovat zpět do státních služeb. Takto jsme si to řekli i doma. Proto jsem začal pracovat více, nemyslím si ale, že s tím byl přímo spojen odchod paní Mungengové.
