Ekonom Tomáš Sedláček v pořadu Interview ČT24 kritizoval Trumpův boj proti terorismu a varoval před usnadněním práce na úkor pracovních míst.

Sedláček na úvod analyzoval české vládní hospodaření za uplynulý rok. Podle něj je přebytek hospodaření zásluhou především ekonomiky a možná také stability vlády. Nelze mu upřít, že má pravdu. Ve skutečnosti bychom však nedosáhli přebytku, kdyby nebylo dotací z Evropské unie. Výrazně také pomohlo omezování vládních investic a projevily se rovněž přibližně nulové úroky placené z vypůjčených peněz, ale to už je Sedláčkem zmíněný vliv ekonomiky.

Dále se již věnoval oddělení Spojeného království od Evropské unie a novému americkému prezidentovi. Varoval, že omezení obchodních styků mezi Británií a EU bude nevýhodné pro obě strany (a také pro Českou republiku jako takovou, protože žije z obchodu s EU včetně obchodu s Británií). Upozorňuje, že přitom hrozí, že nestihnou být dojednány bilaterální (dvoustranné) dohody. Zároveň se podle Sedláčka téměř jistě přesune finanční centrum (londýnská City) asi zejména do německého Frankfurtu. Navíc prý (podle Sedláčka) teď bude Británie více kamarádit se Spojenými státy než s EU. Otázkou je, zda je to např. pro Českou republiku špatně. Sedláček také poukázal na relativně poklidnou snahu o řešení „brexitu“ ve srovnání s neochotou ruského prezidenta Vladimira Putina vyrovnat se s rozpadem Sovětského svazu.

Sedláček si stěžuje, že extrémní pravice ani extrémní levice, které se dostávají v řadě vyspělých států k moci, nemají recept, jak pomoci chudnoucí střední třídě. Projevil se tak jako ekonom, který chce plánovat společnost. Proč by měla vláda pomáhat zrovna „střední třídě“, byť se její postavení ve společnosti zřejmě opravdu zhoršuje?

Politici prý nenabízejí řešení, jak se vyrovnat s mobilními technologiemi, digitalizací či umělou inteligencí. Vůbec však nevysvětlil, proč by se s tím měli politici vyrovnávat. Sám přiznal, že jsou tyto plody technického pokroku zejména posledního desetiletí využívány ve výrobě. Kdyby nebyly užitečné, firmy by je nevyužívaly. Nedává logiku, proč bychom se měli z ekonomického hlediska vyrovnávat s něčím, co je užitečné.

Co Sedláček považuje v tomto smyslu za hrozbu, zřejmě vyplývá z jeho další stížnosti. Pokud budou politici omezovat svobodný mezinárodní obchod (speciálně pohyb pracovních sil, žádaných ať už proto, že jsou neobyčejně kvalitní, nebo proto, že jsou velmi levné), firmy podle něj budou stále více využívat roboty či obecně strojní výrobu. Obává se tedy, že lidé přijdou o zaměstnání. Sám však nenabídl žádné řešení. Chtěl by snad zabránit firmám využívat efektivní (blahodárné) novinky? Nebyly by pak zbytečné už samotné investice do vývoje takových pomocníků, potažmo peníze na vědu? Podle Sedláčka je už nyní dopad automatizace dost špatný.

Význam Evropské unie vidí ve schopnosti spojovat i velmi rozdílné celky. Tvrdí přitom, že na příklad rozdíly mezi státem New York a Jižní Dakotou jsou větší než mezi Helsinkami a Řeckem. Pokud má na mysli ekonomickou situaci v přepočtu na jednoho člověka, není to však pravda, a to i kdyby měl na mysli celé Finsko (nikoli jen Helsinky).

Následně se už pustil do nového amerického prezidenta Donalda Trumpa (pravicová Republikánská strana). Trump je podle něj nečitelný svou rychlostí a zmatečností. Odhaduje, že se za dva až tři roky ukáže, že si již zmíněná střední třída vůbec nepolepšila.

Trumpovy plány prý nemohou fungovat dlouhodobě. Ale co třeba Trumpův hlavní ekonomický plán radikálně snížit daně, pane Sedláčku? Když někomu ponecháte více peněz (jako tomu bývalo v minulosti), aby se mohl rozhodnout, do čeho je investuje (popřípadě zda je nespotřebuje), funguje to přece vždycky, i dlouhodobě. Nebo věříte více Trumpově vládě než soukromým investorům? Nebo co rozvoj energetiky, který nastane, pokud budou naplněny Trumpovy plány na stavbu ropovodů či ponechání (popř. otevírání) nových uhelných dolů?

Pan Sedláček však tyto plány přehlédl a svou reakci zjevně směřoval pouze na vytváření umělých překážek v mezinárodním obchodě, které povedou, jak upozornil, také k prodražování zboží (ať už kvůli clům nebo zbytečně vysokým mzdám apod.). Varoval, že zdi, clo, administrativní bariéry či devalvace měn povedou jedině k obchodním válkám. Dodejme však, že případné zdi budou ve Spojených státech budovány jedině kvůli ochraně již dávno existujících (a všemi minulými vládami střežených) hranic a budou samozřejmě cílit pouze na ilegální obchod (včetně rozsáhlé kriminální činnosti) či ilegální pohyb pracovníků.

Pan Sedláček nastínil neblahou situaci Evropské unie, jejímiž nepřáteli (nebo přinejmenším už nikoli přáteli) jsou již delší dobu Moskva či „islámský“ terorismus, ale nově v jistém smyslu také Británie a nyní i Trumpovy Spojené státy.

Není však zřejmé, proč nepovažuje Trumpa za přítele Evropské unie. Nový americký prezident je přece ochotný dohodnout vzájemný svobodný obchod (jak se zřejmě ukáže, až bude uzavřena avizovaná dohoda mezi Spojenými státy a Británií), kterému mnohem více dlouhodobě škodili představitelé Evropské unie. Je to právě EU, která chrání své zemědělce na úkor zahraniční konkurence, velmi omezuje dovoz (i pěstování) geneticky upravených plodin a tak dále.

Stejně tak ve vojenské oblasti Trump pouze žádá, aby jednotliví členové aliance plnili své závazky. Především finanční a personální, ale také přímo vojenské. Trump se už v rámci své volební kampaně podivoval nad tím, proč např. Němci a další velké evropské národy nezasáhli proti okupaci Krymu (a Sevastopolu) ruskou armádou.

Naproti tomu bývalého amerického prezidenta Baracka Obamu (levicová Demokratická strana) Sedláček označuje za přítele Evropské unie. Jistě. Obama byl naším spojencem. Zároveň nás však odmítl předběžně chránit proti balistickým střelám (např. z Íránu, Pákistánu či severokorejských ponorek) a zradil některé své evropské spojence, když na podzim 2013 odvolal již dojednaný útok na syrského diktátora Bašáara al‑Asada (nacionalistická socialistická strana). Uvidíme tedy, zda bude Trump ještě horší, jak předvídá Tomáš Sedláček.

Podle Sedláčka s námi jen málokdo sdílí evropské hodnoty. Dokonce i Spojené státy dosud mají trest smrti. Neměl však čas (a možná ani chuť) vypořádat se s pozitivními aspekty trestu smrti, jako je odrazení řady dalších pachatelů od podobné činnosti (např. od promyšlených vražd či od vlastizrady). Takové odrazení od zla snad není hodnotné?

Vrcholem však bylo, když obvinil Trumpa, že na 90 dní zakázal vstup do USA občanům států, které nejsou epicentry terorismu, zatímco státy, se kterými obchoduje, opominul. Společně s paní moderátorkou se shodl, že je podivné, že na seznamu není Saúdská Arábie. Jenže zapomněl, že Saúdští Arabové jsou našimi spojenci (a prověřování příchozích tak lze provádět i jinými způsoby). Sám Trump se hájí, že rizikové státy byly vybrány již administrativou jeho předchůdce Obamy (který také v minulosti uplatnil časově omezený plošný zákaz vstupu občanů z nebezpečného státu na americkou půdu, ale nesetkalo se to s masovými protesty).

Sedláček však především nemá pravdu, že státy z Obamova (potažmo Trumpova) seznamu nejsou epicentry terorismu. Írán nám dlouhodobě vyhrožuje a je velkým sponzorem teroristů. V Iráku, pokud to pan Sedláček neví, působí po Boko Haram nejnebezpečnější světová teroristická organizace. Jmenuje se Islámský stát a zrůdné reklamy této organizace jsou jinak známé po celém světě. Ve válečné Libyi se k této organizaci z marketingových důvodů také hlásí. V Sýrii byli podle spojeneckých tajných služeb ještě nedávno cvičeni pákistánskou al‑Káidou teroristé z Evropy. Ani nemluvě o bývalé frontě an‑Nusra, Islámském státu (na syrském území) či kurdské Straně práce. V Somálsku působí, pane Sedláčku, poměrně nekompromisní milice al‑Šabáb a Jemen či Súdán jsou také rozbouřené nebezpečné státy.

Navíc by nás podle Sedláčka slušný spojenec informoval o takovém opatření předem (jak si přál premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD)). Jako kdyby pan Sedláček nikdy neslyšel o možných únicích tajných informací ze současné Bezpečnostní rady státu. Jako kdyby nevěděl, že je jejím místopředsedou člověk, který se bojí zažádat si o lustrační osvědčení (Andrej Babiš z ANO).