Prezident České republiky Miloš Zeman by neměl jmenovat předsedou vlády Andreje Babiše, který čelí podezření, že byl agentem státní bezpečnosti, a zároveň je trestně stíhán kvůli dotačnímu podvodu. Zároveň je nepřípustné, když hlava státu zlehčuje postavení agentů Státní bezpečnosti. „Kvůli lustračnímu zákonu se honí agenti komunistické StB, zlo ale organizovali vysocí důstojníci StB,“ uvedl Zeman nedávno v televizi Barrandov.

To je ovšem bagatelizování zla. Je pravdou, že státní bezpečnost používala obecně brutální metody, a to i v případě verbování spolupracovníků. Znám třeba případ, kdy za socialismu v osmdesátých letech odmítlo ministerstvo zdravotnictví jistému inženýrovi dovoz potřebného léku ze Západu pro jeho těžce nemocnou manželku, prý kvůli nedostatku deviz. StB mu poté nabídla, že mu je zajistí, ale jen v případě, když se stane donašečem. Ano, souhlasím s tím, že šéfové Státní bezpečnosti byli tím největším zlem.

Jenže nemůžeme zevšeobecňovat ani jejich pomahače. Mnozí lidé udávali své kolegy z práce, známé, přátele, a někdy dokonce i příbuzné dobrovolně za peníze a další výhody a ničili tak životy druhým.

Podle směrnice ministerstva vnitra z roku 1972 byl agent tajným spolupracovníkem, který plní úkoly při vyhledávání, rozpracování a dokumentování protistátní trestné činnosti a úkoly směřující k předcházení či zabránění této trestné činnosti a mimo jiné získává poznatky o skrytých nepřátelských projevech a tendencích, odhaluje iniciátory těchto projevů, zjišťuje jejich úmysly, činnost a odhaluje kanály pronikání rozkladné ideologické činnosti vnějších a vnitřních nepřátel v důležitých objektech a zařízeních, v místech soustředění nepřátelských protisocialistických a protispolečenských živlů a na jiných důležitých úsecích…

Přeloženo do češtiny to například znamená, že takový agent seděl v restauraci, poslouchal, co si hosté vykládají, protože v pohostinstvích bývají lidé poněkud uvolněnější, a když někdo řekl nějaký vtip na komunisty nebo pronesl jiný „protistátní výrok“, tak ho spolupracovník StB udal svým nadřízeným a dotyčný byl odsouzen k nepodmíněnému trestu. Žádná podmínka, ale rovnou vězení. Běžné bylo to, že tyto politické vězně komunisté zavírali do nejhorších kriminálů mezi vrahy a další těžké zločince. V padesátých letech bývalo ještě hůř, to nevinní lidé kvůli estébáckým udavačům končili i na šibenicích.

Chci ještě připomenout, že prezident Zeman odmítl v roce 2015 jmenovat fyzika Ivana Ošťádala profesorem a zdůvodnil to právě jeho možnými kontakty s StB. Je tedy podivné, že v případě premiéra takové podezření nevadí. Ale na nekonzistentnost názoru hlavy státu jsme si už nějak tak zvykli. Bohužel.

Autor je europoslanec za KDU-ČSL