Mnoho českých mužů, kteří se začnou rozvádět, jsou pedofilové a násilníci. V této době najednou začnou znásilňovat své děti těmi nejbrutálnějšími způsoby, které existují. Prostě začíná platit, co ex, to pedofil.

Pojďme ale od nadsázky a ironie k věci a reálným případům. Jste muž a dvanáct, dvacet let žijete spořádaně v manželství se svou ženou. A najednou mezi vámi začnou spory a vypadá to, že vztah směřuje ke konci. A to je i čas, kdy žena překvapivě zjistí jednu věc: její muž je pedofil, který v této době začne znásilňovat děti a je nutné to okamžitě nahlásit na policii.

Při výslechu na policii dojde k výpovědi nejdříve matky a mnohdy i její maminky, pak musí být vyslechnuto dítě odborným psychologem. Termíny, které užívá matka a dítě se nápadně shodují, nicméně matka vytahuje zprávu od „psychoterapeutky“ se zaměřením na optimalizaci čaker, a ta jednoznačně potvrzuje, že dítě nakreslilo penis a tudíž ho otec zneužíval. Na dotaz vyslýchajícího policisty, zda si matka uvědomuje, co jí hrozí v případě křivého obvinění, se policista dozví, že ví: NIC.

Preventivně je nutné ho vzít do vazby

Nikdo se nezamýšlí nad tím, že výpověď dítěte je velmi návodná, státní zástupce raději řekne, že se to nesmí podcenit a jak je tu výpověď minimálně jedné další osoby, spustí se celý aparát vyšetřování. Pro otce zajede výjezdová skupina tří kriminalistů v civilu nejlépe přímo do práce, kde se tak od vrátného až po poslední sekretářku každý dozví, že přijela policie a i kdyby náhodou přímo pedofil nebyl, určitě je s ním minimálně něco v nepořádku. Na každém šprochu přece pravdy trochu. Případy sexuálního zneužití dětí jsou už ze své podstaty něco tak strašlivého a závažného, že policie vždy musí konat, a tak dojde k výslechu a často i k umístění do vazby, aby obviněný neovlivňoval svědky.

Mezitím soud předběžným opatřením zakáže muži stýkat se s dětmi a matka podá návrh na svěření dětí do její péče. Muže čeká velmi „vzrušující“ vyšetření na Sexuologickém ústavu v Praze tzv. falopletysmografie. Tam mu budou pouštět obrázky žen, dětí, koní, psů a různých dalších úchylek a zjišťovat, zda ho to vzrušuje nebo ne. Pak projde několika testy a vyšetřeními odborných znalců s jasným závěrem: Otec netrpí pedofilií.

Dítě na posledním místě

Mezitím i dítě projde různými vyšetřeními. Pokud je to holčička, čeká jí její první návštěva gynekologa, pokud chlapeček, nejspíše se poprvé potká s dětským psychiatrem nebo sexuologem. Oba určitě projdou sezením u soudní znalkyně/znalce z oboru psychologie/psychiatrie. Následně dítě musí ještě jednou na výslech, kde používá naučené fráze podobné výpovědi dospělých. Policisté začnou mít pochybnosti.

Sociální pracovnice mezitím pošle k soudu zprávu, že dítě má lepší vztahy s matkou a bojí se scházet s otcem, kterého již (v lepším případě) čtyři měsíce nevidělo. Proběhne první soudní jednání, kde otec, který je stále vyšetřován policií, přijde o možnost stýkat se s dětmi a soud svěří dítě matce. Otec může vidět dítě 1x za měsíc na hodinu pod dohledem některé z neziskových organizací, které jsou na pozitivním listě soudu nebo místního OSPOD. Pozitivně bývají hodnoceny ty, co potvrzují domněnky těch, kteří zakázku zadají a vše je tak více bezproblémové.

Vyšetřování je nakonec uzavřeno jeho odložením, protože policie došla k závěru, že se skutek nestal. Nicméně interpretace matky a soudu zůstává naprosto stejná – čin se údajně pouze neprokázal. Místo toho, aby se jim ulevilo, že dítě žádnému násilí vystaveno nebylo, jen nadávají na diletantství lékařů, psychologů, policie apod. Otec zažaluje stát za nedůvodnou vazbu v rozsahu osmi týdnů (opět – v lepším případě). Soud mu přiřkne částku 11 352 Kč a podané trestní oznámení na matku za křivé obvinění je do týdnu odloženo z důvodu, že matka byla pod velkým psychickým tlakem a psychicky se z celé situace zhroutila. Měla prostě obavy, celé to myslela dobře, určitě to nebylo myšleno jako úmyslné poškození otce – a přece byste, otče, nepřipravil dítě o matku!

Až 90 % obvinění ze sexuálního zneužívání dětí je křivých

A proč toto vše píši? Protože nesnáším nespravedlnost a návody, jak získat dítě do své péče, jsou prostě na internetu velmi rozšířené. Tím se nechci v žádném případě zastávat jakéhokoliv úchyla a násilníka. Ano, pokud někdo znásilňuje své nebo jiné děti, měl by být přísně potrestán a podrobit se léčbě. Ale využít křivého obvinění při rozvodu je nejodpornější zločin, který musí být stejně trestán, jako to, když někdo malé dítě skutečně znásilní. Všechna ta zcela zbytečná vyšetření a eskalovaný stres z rozvodu rodičů jej totiž také celoživotně poznamená!

Při této příležitosti bych chtěl proto poděkovat policistům, soudním znalcům, sociálním pracovníkům, lékařům a opatrovnickým soudcům, kteří nám poskytli své postřehy a svědectví v rámci naší výzvy:„Už nechci mlčet!“ a rozhodli se otevřeně mluvit o tom, co se během opatrovnických sporů děje. Přitom nejde o to měnit v těchto případech zákony, ale pouze je skutečně uplatňovat bez různých dvojích metrů.

V případě obvinění ze sexuálního zneužívání zatím neexistují oficiální statistiky ve smyslu, kolik z obvinění bylo křivých a kolik se jich stalo v souvislosti s rozvodem. V oficiálních statistikách se totiž počítají všechny mravnostní činy dohromady, v měsíčních výpisech pak jsou např. k § 187 o pohlavním zneužití hned 4 kolonky, ale za objasněný čin je počítán i ten, který je uzavřený s tím, že se nestal – což je také forma objasnění a čisté posuzování těchto statistik by tak bylo zavádějící.

A proto uvedu informace od konkrétních policistů a policejních psychologů, kteří hovoří o tom, že v případě, že se rodiče rozvádí nebo se chystají rozvést, je devět z deseti obvinění křivých. Ano, čtete dobře. Ne jedno z deseti, ale devět z deseti, kdy stejné číslo, tedy 90 procent, uvádí i doc. L. Čírtková v prezentaci Podezření na křivé obvinění ze sexuálního zneužívání v průběhu rozvodu. Reálně jsou daleko častější znásilnění dětí partnery rodičů, staršími spolužáky, učiteli nebo vedoucími na táborech.

A proto když se pořád mluví o diskriminaci žen, proč nikdo nemluví o jednoznačné a prokazatelné diskriminaci mužů u rozvodu? Kolik mužů si ještě musí vzít život, aby se naše společnost probudila? Tento rok to byli tři, které jsem osobně znal nebo poznal jejich rodinné příslušníky. V roce 2019 bych si přál, aby to nebyl ani jeden. Protože třeba po přečtení tohoto článku někomu dojde, že výskyt pedofilie při sporech o děti při rozvodu je přímo úměrný neochotě společnosti řešit křivé obvinění rodičů, kteří se snaží tímto odporným způsobem získat děti do své péče.

Autor je europoslanec za KDU-ČSL.