NÁZOR / Vkusu se nedá příliš naučit, zvlášť když se někomu do učení nechce. Vedení politického útvaru SPD Tomia Okamury se zjevně do nějakého proškolení nehrne, a nejspíš by ani nebylo moc účinné. Nechutnost je pro tento druh politiků pracovním nástrojem, bez ní by si připadali jako na lovu beze zbraní. Znají dobře svou klientelu, na kterou rozhodně s nějakou intelektuální jemností a estetikou vyrukovat nemůžou.
Plakátek s černochem, který třímá z krvavělý nůž a který nám sděluje, že nepotřebujeme chirurgy z dovozu, vypovídá jak o Tomio Okamurovi, tak o jeho příznivcích vše potřebné.
Známým a stejně pořád oblíbeným (a bohužel i fungujícím) argumentačním trikem je, když někomu podsuneme názor nebo tvrzení, které nikdy nevyslovil, a pak s ním polemizujeme, nebo to zesměšňujeme. Není známo, že by někdo z politiků zcela vážně tvrdil, že k nám zrovna z Afriky budou proudit zkušení chirurgové. SPD má ovšem značně negativní postoj i k Ukrajincům, což je dost směšné, protože bez ukrajinských sester by se mnoha nemocnicím pracovalo dost těžko. To samé se týká stavebnictví.
Tady je spíše naším problémem, že příliv kvalifikovaných sil, které jsou zadarmo získaným darem z nebe, nedokážeme využít. V době, kdy má náš průběžný důchodový systém kvůli demografickým problémům potíže s financováním, je příchod kulturně blízkých a kvalifikovaných lidí výhodou. Pokud si někdo v SPD myslí, že člověk ze Sýrie nebo Afriky nemůže řídit náklaďák nebo opravit vodovodní potrubí, je zaslepený.
Migrace se pro různé extremistické skupiny stala velkým tématem po velké uprchlické vlně v roce 2015 a potom v dalších letech. Tehdy se jednalo převážně o lidi ze Sýrie a Afghánistánu, tedy z oblastí, které objektivně byly postiženy válkou. Poskytovat těmto lidem azyl byla humanitární záležitost, nikoli snaha získat pracovní síly.
Pražská policie zahájila kvůli zmíněnému plakátu úkony trestního řízení, a to pro možné podněcování k nenávisti vůči skupině osob. Sdělil to v pondělí policejní mluvčí Jan Daněk s tím, že v dané věci eviduje tři různá trestní oznámení. Volební kampaní SPD se bude zabývat i Ústavní soud.
Jak nakonec soudy ohledně krvavého obrázku dopadnou, těžko odhadovat. Některá rozhodnutí českých soudů, zvláště je to vidět třeba na případech sexuálního zneužívání dětí, budí údiv. Pokud soudci usoudí, že máme svobodu slova a politik má právo přehánět, dostane Tomio Okamura a podobné osoby úřední razítko na to, že se prostě u nás vysoká míra rasistické sprostoty provozovat smí. Pak by nezbylo nic jiného, než podobné praktiky odsunout do oblasti společenského pohrdání, což by ostatně mělo být samozřejmé a nějakým soudním tahanicím předcházet.
Vkus se do určité míry nepochybně naučit dá. Ať už jde o módu, umění, nebo jídlo, je často ovlivněn kulturou, prostředím a osobními zkušenostmi. Co je považováno za vkusné v jedné kultuře, může být v jiné kultuře nepochopeno nebo odmítnuto. To neplatí jen pro rozdíly mezi zeměmi, ale rozdíly najde i v jedné jediné zemi, nebo třeba i městě, pokud se tam vyskytují nějaké do sebe mentálně uzavřené komunity. Tady pak vznikají fronty kulturních rvaček i kulturních válek. SPD se rozhodla, že půjde cestou války, a svou komunitu si na to připravuje.
Někdy se hovoří o útoku na „nízké pudy“. To není přesné. Pudy jsou přirozená záležitost, takže nemohou být vysoké, nebo nízké. Spíše by bylo přesnější mluvit o probouzení primitivních a temných stránek v lidech. Okamurovci se obracejí k jednodušším jedincům, snaží se v nich vzbudit strach a pak nabízejí domnělou záchranu. Funkční recepty na řešení problémů s migrací (které objektivně existují a nejsou malé) nemají ale divocí populisté žádné. Místo toho útočí na migrační pakt Evropské unie, který by znamenal zlepšení oproti současné situaci.
Oni ale žádné zlepšení nechtějí, potřebují všechno co nejhorší, protože to je bažina, z níž se tihle spasitelé z výprodeje líhnou.