Když byla včera ráno zahájena 8. schůze poslanecké sněmovny, bylo jasné, že zákonodárce čeká perný den. Jednat se totiž mělo o pandemickém zákoně. A protože ten zvedal vášně i venku před budovou dolní komory, bylo nasnadě, že se ani v jednacím sále neobejde bez pořádné porce kontroverze. Navíc Okamurova SPD dala již předem najevo, že udělá vše pro to, aby novela pandemického zákona nebyla schválena, či aby byla alespoň schválena co nejpozději.
Krátce po zahájení schůze bylo jasné, že poslanci SPD navážou na postup, který zvolili na schůzi, jež skončila 28. ledna. Již během ní dokázali zablokovat projednávání vládní novely zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19 i dalších bodů. Opoziční poslanci svými velice obsáhlými projevy a také vyžádanými přestávkami pro porady svého klubu jednání sněmovny doslova zmrazili.
SPD nevymyslelo žádnou novou taktiku, podobných pokusů o oddálení nepříjemných hlasování tu v minulosti bylo poměrně dost. Strany, které byly právě v opozici, se snažily vládním koalicím co nejvíce znepříjemnit život. Ať už to bylo relativně nedávné hlasování o schvalování zákona o elektronické evidenci tržeb, tedy onoho EET, o němž mělo hlasování původně proběhnout v listopadu 2015, ale opozice jej prostřednictvím obstrukcí oddálila až na únor 2016, kdy byl přijat.
V dávnějších dobách provázely obstrukce schvalování zákona o církevních restitucích v roce 2012, které konečné rozhodnutí o přijetí oddalovaly od února do července. A v parlamentním dávnověku v roce 1997 obstruovali poslanci tehdejších Sládkových republikánů při jednání o česko-německé deklaraci. Již tehdy Sněmovna musela přijmout opatření, kterými se snažila alespoň trochu minimalizovat dlouhé a bezobsažné monology, s jedním v délce šesti hodiny se prezentoval sládkovec Josef Krejsa.
K podobně drsné taktice tedy přistoupili poslanci SPD i včera, takže sněmovna od desáté hodiny ranní již tušila, co se chystá. Vystoupit se svými projevy totiž chtěli všichni zástupci poslaneckého klubu SPD. Téměř jedenáct hodin trvalo, než se poslanci vůbec dostali k hlasování, zda budou novelu projednávat ve stavu legislativní nouze, a tedy zrychleně. Toto hlasování se podařilo zrealizovat až krátce před třičtvrtě na devět večer.
Než k tomuto hlasování vůbec došlo, museli si poslanci vyslechnout dva projevy předsedy SPD Tomia Okamury. Dopoledne dokázal hovořit tři hodiny, po obědě pak přidal další hodinu. Ve svých proslovech opakovaně kritizoval vládu, která podle jeho mínění dělá všechno špatně, a koalici varoval, že kvůli údajně zneužitému stavu nouze nebude novela přijata v souladu s ústavně předepsaným způsobem. Když už se předseda strany unavil, zastoupil jej u řečnického pultu předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala. I on vydržel mluvit přibližně dvě hodiny, a zdůraznil, že pokud bude novela pandemického zákona schválena, napadne ji SPD u Ústavního soudu. Snahu o přerušení schůze až do srpna, což byl návrh, který Radim Fiala navrhl, koalice smetla hlasováním ze stolu. Po krátké přestávce pak nastoupili další poslanci SPD, kteří si však na rozdíl od svých stranických předřečníků s neomezeným právem hovořit, museli vystačit s pouhými deseti minutami na osobu, neboť tento časová limit si právě kvůli hrozícím obstrukcím Sněmovna odhlasovala. Nejaktivnějším řečníkem byl v tomto bloku bývalý sociální demokrat Jaroslav Bašta, který nyní nosí stranický dres okamurovců. Ten vystoupil dokonce dvakrát.
Se svojí troškou do mlýna pak přišli i poslanci z druhé opoziční strany, Babišova hnutí ANO. Na plénu vystoupily poslankyně Schillerová a Mračková Vildumetzová, která novelu pandemického zákona nazvala „alternativním nouzovým stavem v horším formátu“.
Poté, co se podařilo odhlasovat jednání ve stavu legislativní nouze, pokračovalo politické divadlo, které SPD pro své voliče hraje. Nejprve si vzali přestávku na jednání svého klubu a v půl jedenácté se za řečnický pult postavil opět Tomio Okamura, který si evidentně odpočinul a nabral síly na další zdržovací kolo. „Koalice nám ve čtvrtek zatrhla opoziční okénko, tak my si to teď uděláme tady,” začal své představení Okamura. A začal vypočítávat, co všechno bude chtít jeho strana zařadit k projednání. Samozřejmě zde zaznělo jeho oblíbené obecné referendu, či zdanění nadnárodních korporací. Vládě rovněž vyčetl údajné porušování dohod s opozicí a podle něj nedostatečný počet návrhů zákonů, s nimiž vládní koalice přichází. Také hlasování o návrhu na nepovolení hodinové přestávky na jednání klubu SPD označil za „totalitní manýry“. Ostatně slovo totalitní patřilo v jeho proslovech k nejfrekventovanějším, neboť jej do této chvíle použil celkem jedenatřicetkrát. Do manýrů zabrousil jen čtrnáctkrát.
Pocity vládních poslanců po celodenním jednání, shrnul půl hodiny před půlnocí, tedy po třinácti a půl hodině od zahájení schůze, do svého příspěvku na Twitteru místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka: „Mluvit hodiny a nic neříct, to je také umění… akorát člověk u toho nemusí přímo sedět a poslouchat to, že?“