Předseda SPD Tomio Okamura FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
NÁZOR / Tomio Okamura už si nejspíš představuje, jak sedí v příští vládě a jak si to užije. Je to trochu předčasné, nicméně se snaží, aby si svůj sen splnil, a pokračuje v mobilizaci méně bystrých voličů svými fantasmagorickými představami.
Nejdřív pochopitelně musí vylíčit, jak je to dnes hrozné. „Vláda dál vyhazuje peníze na Ukrajince, na předražené zahraniční zakázky a na podporu migrace, nepřizpůsobivých, gender a multikulti,“ vytáhl zase na Facebooku svůj obvyklý nenápaditý repertoár.
Být hnusný na Ukrajince a budit dojem, jak se na ně a další skupiny lidí „vyhazují peníze“, je duševní krmivo pro občany, kteří nemají sebemenší představu, jaká je struktura státního rozpočtu a na co a v jakém množství se prostředky vynakládají. Ukrajinci u nás už dávno dávají do státní pokladny víc, než z ní dostávají, protože pracují. Kolik stát údajně dává na záhadnou položku „multikulti“, by měl šéf SPD říct bez přípravy z hlavy a bylo by zajímavé slyšet, co by uvedl.
Tohle všechno je staré střelivo s prošlou záruční lhůtou. Teď ale šéf své strany jednoho muže oprášil ještě jeden nápad.
„Hnutí SPD dlouhodobě prosazuje zákon o trestní a hmotné odpovědnosti politiků. Škoda, že neplatí již nyní, protože Ivan Bartoš z Pirátů by podle nás měl nést mnohem širší než jen politickou odpovědnost za miliardové ztráty a zpackanou digitalizaci,“ vykládá Okamura. Lid to slyší a už se těší, jak za špatná rozhodnutí půjde kdejaký ministr sedět, a ještě mu zabaví majetek. Těší se zbytečně.
Tomio Okamura by měl být rád, že něco takového neplatí třeba v Maďarsku, protože pak by trestněprávní odpovědnost mohla dolehnout na jeho vzor, premiéra Viktora Orbána. Maďarsko nakupovalo plyn z Ruska, jak k tomu i nás vyzýval Okamura, načež na tom prodělalo stovky milionů eur, když přímé nákupy z Ruska přestaly být výhodné. Něco takového by se mohlo přihodit i panu Tomiovi, měl by být opatrný. Hned příštím rizikem je dostavba jaderných bloků, protože je celkem běžné, že termíny se protahují a stavba nakonec stojí dvakrát až třikrát víc, než se uvádělo na začátku. Chtěl by za něco takového šéf SPD ručit svou svobodou a penězi?
Existuje dost důvodů, proč si s nějakou trestní odpovědností politiků za výsledky vládnutí moc nezahrávat. Je tu riziko zneužití k politickým účelům. Opozice nebo jiné zájmové skupiny by takový nástroj mohly využít k odstranění politických rivalů nebo momentální vláda k postihu členů vlády bývalé. Politici by se moc nehrnuli k přijímání odvážnějších rozhodnutí, která vždycky znamenají riziko neúspěchu, což by stát paralyzovalo.
Trestní stíhání tohoto typu by také znamenalo, že by soudní moc zasahovala do politických rozhodnutí. A z čistě praktického hlediska by bylo ostatně dost obtížné stanovit jasné hranice mezi politickým rozhodováním a trestní odpovědností. Už tak vidíme, jak se celé roky vlečou soudy, když někde spadne most. Vládnutí je přitom složitá záležitost a odpovědnost bývá rozdělená, úspěch a neúspěch je mnohdy nejasný.
Tomio Okamura prostě vykládá, o čem si myslí, že by se mohlo líbit. Nejspíš doufá, že nebude muset žádné sliby splnit, protože by pak shořel jako papír. A nakonec by mohlo dojít na něj, kdyby se ukázalo, že nějaký z jeho geniálních plánů nefunguje, a vznikla naopak škoda. Ale co, SPD také hlásá přímou demokracii a referenda a ve své vlastní straně nic takového nikdy nezavedli.
Možná by se někdo pana předsedy okamurovců mohl zeptat, jestli by potom nebylo možné za škodu považovat i to, když někdo na několik dní zablokuje sněmovnu nesmyslnými obstrukcemi s mnohahodinovými projevy ve stylu Fidela Castra o ničem. To taky stojí peníze, platí to občané a užitek je nulový. Jenže když by se někdo zeptal na jeho Facebooku, riskuje, že bude v rámci přímé demokracie zablokován.
