Tomio Okamura z nějakého důvodu vytáhl už dávno vyvrácený nesmysl, jak prý proděláváme na našem členství v Evropské unii. Protože zcela prokazatelně do Česka přitéká více evropských peněz, než tam odvádíme, musí najít nějakou fintu. Nějaké prosté duše mu na to třeba skočí. I ty jen o něco méně prosté ale mohou pochopit, v čem je Okamura úplně mimo. Pokud to dělá vědomě, je to lhář.

Okamura na svém facebooku zase vytáhl už dost omšelé citáty, které hojně sdílejí různé dezinformátorské duše. Píše tam:

„»Češi na členství v EU prodělali nejvíc a jsou poraženým národem,« říká jasně světoznámý francouzský ekonom Thomas Piketty. Vzal si k ruce data z Eurostatu i z jiných renomovaných zdrojů a došel k jednoznačným závěrům. Potvrzují se tak slova SPD.

Thomas Piketty provedl výstižné srovnání, kolik peněz z jednotlivých zemí střední Evropy v letech 2010 až 2016 odešlo na dividendách, tedy rozděleném zisku nadnárodních korporací. A kolik sem naopak přišlo na evropských dotacích. Podle oficiálních statistik Eurostatu bylo z České republiky od roku 2010 do roku 2016 na dividendách »odkloněno« do zahraničí 7,6 procenta našeho hrubého domácího produktu (HDP). V absolutních číslech to znamená, že z naší země za tu dobu odešlo 2252 miliard korun, zatímco ve formě evropských dotací se nám za stejnou dobu »vrátilo« jen 1,9 procenta HDP. To dělá 563 miliard korun.

Česká republika je tedy v minusu 1689 miliard korun za sedm let. Roční minus dosahuje 241 miliard korun. V přepočtu na výkon ekonomiky to dělá minus 5,7 procenta HDP. Česko je tak za nejvíce poražený stát, pokud jde o poměr přílivu eurodotací a odlivu dividend nadnárodními korporacemi, které vysávají naší republiku. Na našem členství v EU tak nejvíce vydělávají západní nadnárodní korporace.“

Už jsme tady o tom psali, ale někdo to nečetl, tak to prostě zopakujeme.

Francouzský ekonom Thomas Piketty bývá označován za levicového ekonoma, někdy za neomarxistu (je autorem knihy Kapitál ve 21. století). Zabývá se teorií nerovnosti. Nerovnost je pochopitelně velké téma, ať se týká jednotlivých států, nebo srovnání mezi nimi, protože kapitál se přelévá a často se přelévá z některých zemí víc jinam, než do nich přitéká. Jde ovšem o to, jaký a proč. Někdy se bohatství přesunuje drancováním, jak to vidíme třeba na vztahu Ruska a Číny. Čína těží na Sibiři dřevo, něco za to platí. Peníze skončí v peněženkách oligarchů blízkých Putinovi, místní lidé z toho nemají nic, na Sibiři vznikají obrovské škody na životním prostředí. V moderní společnosti se ale bohatství nejen přesunuje, ale také se dá rychle vytvářet, pokud to umíte. Ne každý je boháč, protože něco ukradl. Stačí porovnat KLDR a Jižní Koreu. Kdo zabránil Mexičanům vymyslet spalovací motor? Vyvezl jim někdo ze země myšlenky, a proto tam chybějí?

K těm Pikettyho číslům: Je to samozřejmě nesmysl, ale to Neználkům nedochází. Částečně je omlouvá, že je v tom přikrmují i někteří ekonomičtí komentátoři, kteří sami sebe jinak považují za pravicové. Hlavní problém je v tom, že se srovnávají úplně jiná čísla, tedy jablka a ponožky. Dotace a dividendy spolu nemají nic společného. Proč neporovnat brambory a asteroidy, má to někdy podobný tvar, to přece každý vidí.

Dále čtěte

Zemanismus a trumpismus jako další stupeň degenerace

Teď nastalo velké rozhořčení, když se sociální sítě rozhodly konečně zatrhnout Donaldu Trumpovi jeho šíření lží a podněcování radikálů. Už…

Rozpočet Evropské unie není součet rozpočtů jednotlivých členských států. V uvedených číslech chybí, že zhruba čtvrtina dividend se u nás reinvestuje zpátky. Málokoho asi napadne, že u nás na modernizaci socialistických podniků nebyl žádný kapitál. Kdyby firmy nezískaly západní vlastníky, zůstaly by zaostalé, neschopné konkurence, nejspíš by zanikly a lidé by přišli o práci. Nebere se v úvahu, jaké ekonomické výhody členství v EU díky pohybu zboží a kapitálu poskytuje, což bychom bez členství neměli. Unie dojedná s nečlenskými zeměmi výhodnější obchodní podmínky, než by vyjednala ČR sama.

Zdá se, že Tomio Okamura chce preventivně čelit očekávanému tlaku ze strany Václava Klause mladšího, který přichází s různými fantasmagorickými plány, aby náhodou nevypadal moc „prounijně“. Třeba spojit každé volby s referendem o členství v EU. Proto je potřeba přitlačit, takže pak je najednou dobrý i neomarxista. Je samozřejmě ještě třeba patřičně upravit, co říká. To pro okamurovce není problém.

Pokud ale nějaká taková fakta napíšete Okamurovi pod jeho příspěvek na sociálních sítích, hned vás velký bojovník za svobodu slova zablokuje.