Předseda hnutí SPD Tomio Okamura FOTO: FORUM 24 / Аlеոа Spálеոská
FOTO: FORUM 24 / Аlеոа Spálеոská
Útvar založený především pro zajištění blahobytu Tomia Okamury a vystupující jako politická strana pod značkou SPD se může přetrhnout, aby vyhověl zájmům putinovského vedení Ruské federace. Nepřetrhne se jen proto, že ho pevně drží pohromadě železná ruka vůdce, který si to už nenechá rozložit, jak se to kdysi stalo s jeho Úsvitem. Velký předseda si pohlídá, aby všechna kolaborace probíhala „v mezích zákona“.
Okamurovy cíle jsou jasné. Dostat Česko z Evropské unie, zastavit podporu Ukrajině, zabránit Ukrajině vstoupit do EU a šířit kremelské vyprávěnky o válce. Voliče si nabírá slibováním ekonomicky neproveditelných nesmyslů, které nikdy nebude muset splnit, ale hezky se to poslouchá.
Dne 22. prosince na facebooku samoděržavný předseda pokračuje ve svém hlásání rozkladu.
„Jsme proti válce a odmítáme zavlečení ČR do války na Ukrajině. Vstup Ukrajiny do EU by byl proti přístupovým pravidlům. Hnutí SPD solidarizuje s civilními oběťmi na obou stranách konfliktu… nesouhlasíme se snahami o zavlečení České republiky do války ze strany vlády Petra Fialy (ODS) a prostřednictvím NATO do případného širšího válečného konfliktu… Proto odmítáme i dodávky zbraní na Ukrajinu, které provádí současná vláda. Žádost o udělení statusu kandidátské země na vstup do EU Ukrajině pak vnímáme jako porušení přístupových pravidel, protože kandidátskou zemí do EU nemůže být stát, na jehož území probíhá válečný konflikt a který zároveň dlouhodobě porušuje práva národnostních menšin žijících na území Ukrajiny,“ vykládá Okamura.
Tím obhajuje, proč „hnutí SPD nepodpořilo ve sněmovně již v pořadí třetí usnesení na podporu Ukrajiny“. Prý proto, že jsou „proti válce“.
Kdyby byl šéf SPD proti válce, tak bude tlačit na Vladimira Putina, aby ji ukončil, protože kremelský vůdce ji začal. Podrážet ukrajinské obránce je odporné. Takové snahy o oslabení Ukrajiny jsou v zájmu Ruska a tedy proruské.
Tento spolek příliš nejeví známky nějaké vnitrostranické demokracie (veškerou moc ve straně má podle stanov v rukou předseda plus dva lidé) a pracuje na rozkladu politického systému. (Dostává ještě na své destruktivní fungování od státu peníze.) SPD nepředstavuje jen jiný politický názor, ale je to zdroj bezhodnotového cynismu. Jakýkoli náznak kritiky v SPD je okamžitě zlikvidován. Jak vypadají „diskuse“ pod předsedovými příspěvky, je celkem známo. Výsledkem je dojem severokorejského souhlasu s generální linií.
Proč si SPD zvolila působení v roli agitačního střediska chátrající ruské říše, by jistě stálo za nějaké bližší zkoumání. Psychologicky se to jeví jako dost velká úchylka.
