Má osobní příhoda ze včerejška (17. listopadu 1989, pardon 2015).
Dva civilisté, jeden s kamerou, druhý s vysílačkou. Tací novodobí, mimikry stejné jako „kdysi“, akorát změna vnějších atributů – např. už nenosí síťovky a igelitky jako před rokem 1989. Natáčí „maškarní“ průvod na Národní třídě. Do hledáčku se mu dostávají všichni civilisté včetně mne a mého syna, který sleduje průvod masek. Obracím foťák k nim. Reakce je okamžitá. Úhybný manévr (pozdě holenku) a verbální atak. Nechce být focený. Slovní přestřelka končí frustrací mladšího z dvojice:
On: Proč mne fotíte, to nemůžete.
Já: Proč mne natáčíte, to nemůžete.
On: Protože se nám to líbí.
Já: No vidíte, mně se to taky líbí.
On: Na to nemáte právo nás fotit bez svolení.
Já: Vy nemáte právo nás natáčet bez svolení.
On: My k tomu máme služební důvod.
Pak už nic, jen jeho výraz v obličeji poté, co se odhalil…
Je to úsměvné, neb mlaďas se odkryl sám, aniž bych chtěl tu jeho placku vidět. Smutný je to proto, že se časy pohnuly směrem k temnotě… narůstá jim hřebínek, dělají si čím dál tím víc výklad práva podle sebe s požehnáním „ze shora“. Politické strany, které by byly schopny to trochu korigovat, jsou víceméně v rozkladu a ty, co vládnou, nám ještě s pomocí toho zákeřného a zlého Zemana ukážou, zač je toho loket. Na antiteroristický zákon, který přijde, se dá navléct vše.
Tomki Němec
fotograf, v letech 1989–1992 a 1997–2003 byl osobním fotografem prezidenta Václava Havla
Text jsme převzali z facebookové stránky autora.
