TOP 09 představila v úterý svůj seznam 16 vládních zákonů, které tak či onak neúměrně omezují svobodu soukromých subjektů, a tedy přímo či nepřímo občanů, ve prospěch státu. Zavazuje se využít všech příležitostí, aby dosáhla jejich zrušení. To je jistě v pořádku, problém je jen, že v tomto pojetí se na seznam nevešel zákon, který státu otvírá prostor a cestu k tomu, aby si mohl vůči občanům nevybíravě diktovat. Jde o Zákon o státní službě.

[ctete]59362[/ctete]

Na seznamu nemohl být jednak proto, že zákony tam uvedené se vlastně pohybují v prostoru takto i jím samým vytvořeném, a jednak proto, že se demokratická opozice z důvodů sice snad pochopitelných, ale těžko ospravedlnitelných, pod něj vlastně spolupodepsala.

Zákon o státní službě přišel poprvé na pořad dne v roce 2002, a to z legitimních důvodů: bylo třeba zabránit tomu, aby výměnu vlády neprovázela vždy bartolomějská noc na vládních úřadech, při níž jsou jedni podržtaškové vystřídáni druhými a kvalifikace a praxe úředníků nehraje žádnou roli. A vytvořit stav, kdy budou mít státní úředníci základní existenční jistotu.

Zákon byl tehdy odhlasován, ale nikdy nevstoupil v platnost, i když Evropská unie takovou normu vyžadovala. Proto byla v roce 2014 v rauši Velké Protikorupční Revoluce prosazena nová právní norma. Její cíl je velmi ambiciózní: vytvořit nezávislou státní byrokracii, osvobozenou od tlaku politiky.

Je samozřejmé, že v tomto úsilí ponese nový, od politiky osvobozený stav na dlouhou dobu nesmazatelné otisky vyčůraných politiků, kteří si formovali „výchozí pozici“. A to tím výraznější, čím radikálněji zákon byrokracii od „politických tlaků“ (rozumí se samozřejmě těch následných) osvobozuje.

Demokratické opozici se podařilo prosadit v návrhu úpravy, které bohužel podobu zákona nijak podstatně nezměnily.

Zákon o státní službě patří do stejné třídy jako chystaný zákon o státních zastupitelstvích. Ten, jak se teď zdá, bude odložen, nejspíš proto, že jeho demiurgové nazřeli: Žádoucího stavu lze nejlépe dosáhnout „suchou cestou“, via facti, způsobem aplikace zákonů stávajících.

Budeme tedy napříště mít i státní zástupce nezávislé na politice. Taky policii nezávislou na politice. Zároveň je třeba ty instituce centralizovat, aby byly efektivnější. Například – to je ovšem hudba budoucnosti – sloučit nějaký budoucí protikorupční státně zastupitelský speciál, ÚOOZ a BIS, zrušit nadbytečné duplicity – protikorupční policie, GIBS. A pak vyvstane ještě otázka, jak do toho včlenit i soudní moc, aby to celé lépe šlapalo). Orwell by se nestačil divit.

Problém bude v tom, že se všechny ty síly, byrokracie, prokuratura, policie, stanou nezávislými na demokratické kontrole a na demokratické politice. Mimochodem, stejně tak i veřejnoprávní média, která nebudou mít zaručenu politickou kontrolu nedotknutelnosti svobodného prostoru, se stanou snadnou obětí ambiciózních nedemokratických predátorů. Protože politika znamená v demokracii vždycky demokratickou kontrolu mocenských institucí, což je v každém státě vždycky největší problém.

Jakobínský fanatismus a mocenské ambice oligarchy vytvořily v České republice velmi nebezpečnou situaci. Je to větší problém než dohromady všech 16 zákonů, které vypočítává TOP 09. Je těžké se zbavit dojmu, že se politici TOP 09 zavázali pečlivě a poctivě spravovat kapající vodovodní kohoutky na Titaniku, který se právě potápí kvůli obrovité díře v trupu, již předtím sami nechtě pomáhali vyvrtat.

Poznámka vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.