Mirek Topolánek se zúčastnil debaty týdeníku ECHO 24 a vyjádřil se poměrně ostrými slovy k tomu, jak se postavit k současné energetické politice Unie a jednotlivých zemí. Mimo jiné řekl:
„Ekonomicky, a energeticky to platí dvojnásob, jsme sedmnáctou spolkovou zemí Německa. S tím nic nenaděláme, ať se nám to líbí, nebo ne. Ekonomicky je to svým způsobem dobře, protože nám to zajišťuje propojení s nejvyspělejším evropským trhem. Energeticky to začíná být tragédie…“ „S nadsázkou už dlouho říkám, že nejlepším řešením v rámci edukace by byl několikahodinový, opakující se rolling black-out v Mnichově. Typickým dopadem je dnes česká přenosová soustava, na niž od nikoho nedostáváme ani korunu, do níž investujeme desítky miliard, aby udržela a absorbovala šoky, když začne nebo přestane v Severním moři foukat. A přenášíme tu elektřinu do Rakouska a Bavorska. Je. Mm nepochopitelné, proč alespoň razantně nebojujeme, aby nám to někdo zaplatil.“
Němečtí politici ve svých výrocích prý jasně ukazují, že nesplní evropské závazky a Evropská komise je dávno přestala zajímat a své plány uskuteční. I když budou úspěšní, „zničí tím energetiky všech zemí okolo“. A hlavně musíme bojovat za své zájmy „za každou cenu, i za cenu vystoupení z EU, modernizaci Dukovan a výstavbu nových menších zdrojů v Temelíně ve chvíli, kdy to budeme potřebovat. Za každou cenu.“
To je dost tvrdé vyjádření, které je hodně na hraně. Je samozřejmě otázka, co tím Topolánek myslel. Pokud mělo jít o důrazné upozornění na problém, tak je to pochopitelné. Představa, že by nakonec Unie nechala kvůli nějaké modernizaci Dukovan s klidem Česko odejít, nezní moc pravděpodobně. Unie už tolerovala mnoha členským státům mnohem vážnější věci, ať už jde o zacházení s penězi nebo o zajištění hranic schengenského prostoru. „Vykousnout“ z Evropské unie zemi, která je sice malá a v mnoha ohledech podezřelá, je strategicky přece jen dost dobře položená. Některé problémy, jak je z posledních let patrné, se stejně vyřeší tím, že vyhnijí a Češi, při své známé schopnosti přežít za všech okolností, by se toho měli držet.
Líčení EU jako nepřítele, který nás ohrožuje, je ale nejspíš dost přehnané. Zrovna v této době by bylo lepší silnými slovy šetřit a ponechat si je na dobu, kdy budou potřeba.
