V souvislosti s oznámenou kandidaturou expremiéra Mirka Topolánka na prezidenta republiky se vyrojily diskuse o jeho minulosti. Připomeňme si tedy jeho minulost v roli premiéra, konkrétně pak jeho hospodářskou (a rozpočtovou) politiku jakožto oblast, která byla v popředí jeho zájmu.

Vláda Mirka Topolánka stihla za necelého dva a půl roku svého působení provést několik významných pravicových kroků.

Byla to vláda kritizující vysoké „úplatky“ (tzv. pastelkovné apod.), které voličům rozdal před parlamentními volbami v roce 2006 premiér Jiří Paroubek (ČSSD) s různými sněmovními většinami. Byla to vláda, která se snažila být ve svém hospodaření odpovědnou. Symbolem pravicových změn po dvou volebních obdobích vlády socialistů se stal „Topolánkův reformní batoh“ snižující daně i ze zákona povinné výdaje. Topolánek se možná nechal inspirovat svým tehdejším americkým spojencem, prezidentem Georgem W. Bushem, který přišel s razantním snížením daní jako prezident i jako guvernér Texasu, což je stát, který od té doby prožívá „hospodářský zázrak“ (i když jistě nejen z důvodu snížení daní).

Ke konci Topolánkova vládnutí bohužel přišla do České republiky světová hospodářská krize. Za to však česká vláda nemohla. V rámci možností poměrně rozumné hospodaření vlády (ve srovnání s předchozími, středolevými vládami) lze jistě připsat rovněž ministru financí Miroslavu Kalouskovi (tehdy KDU‑ČSL, nyní TOP 09), který sice první Topolánkovu vládu nepodpořil, ale ve druhé (o níž je v tomto článku řeč) stál za Topolánkem.

Opravdovým majstrštykem bylo zahájení příprav na dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně. Uvědomme si totiž, že do vlády tehdy usedli také Zelení. Jenže když už bylo po letech (v roce 2014) vše připraveno a stát i soutěžící nevratně investovali do přípravy projektu stovky milionů, vláda Bohuslava Sobotky jej nepochopitelně zmařila.

Díky ministru zdravotnictví Tomáši Julínkovi (ODS) a ministru práce a sociálních věcí Petru Nečasovi (ODS) byly rovněž zahájeny změny ve financování zdravotnictví a důchodů. V případě zdravotnictví však vládu velmi poškodila kampaň ČSSD proti jistým limitovaným poplatkům, které přitom měly přinejmenším v některých případech (ambulantní péče) prokazatelně regulační funkci, čímž bránily zbytečnému utrácení. V případě důchodů se pak nepodařilo provést rozsáhlejší změny, protože Paroubkovi sociální demokraté nechtěli spolupracovat a Topolánek odmítal protlačit zásadní a dlouhodobé změny ve financování důchodů silou. Jak jsme vás však již informovali, informace, že Topolánek vykradl jakýsi důchodový fond, není pravdivá.

Z hlediska pravicových kroků byl zřejmě vůdčí osobností Topolánkovy vlády ministr průmysl a obchodu Martin Říman (ODS). Ten sice nepochybně patřil do jiného („Nečasova“) křídla v rámci ODS, Topolánka jako premiéra však podporoval a jeho vládu chválil. Právě Římana s Topolánkem lze označit mimo jiné za hlavní aktéry ve zmíněném vypsání soutěže na stavbu dalších bloků Temelína.