Islamistické násilí jako důsledek západní politiky? Jaká hloupost! Černoši v USA, Poláci i Vietnamci – ti všichni a nejen oni nám ukázali, že na spáchané křivdy lze reagovat i jinak. Souvislosti vysvětluje komentář Torstena Krauela z deníku Die Welt. Článek vyšel již 4. prosince 2015, v těchto dnech je ovšem opět velmi aktuální.

Německo během druhé světové války způsobilo Polákům a Rusům nevýslovné křivdy. Ve jménu Pruska se s Ruskem rozdělilo o Polsko a ještě dříve vedli řádoví rytíři proti Polsku válku. Bylo by tedy v pořádku, kdyby s odkazem na minulost dnešní mladí Poláci spolu s Rusy jezdili do Německa a hlava nehlava po kavárnách, nádražích a koncertních halách stříleli Němce?

Pokud nasloucháme zdůvodněním teroru, bylo by to tak správné. Ještě větší smysl by dávalo, kdyby do Německa přijížděli mladí Izraelci a mstili se za holokaust. Oni však do Berlína přijíždějí, aby zde bydleli a pracovali. Ani srbská a chorvatská mládež se nevydává do Turecka, aby pomocí ozbrojeného násilí dosáhla zadostiučinění za staletí trvající kolonizaci Osmanskou říší.

Argument, že sami Evropané a Američané vyvolali islamistický terorismus desítkami let kolonialismu a protože vedli válku proti arabskému světu, je zkrátka neudržitelný. Tím nepopírám, že například během francouzského tažení v Alžírsku došlo k velkým chybám.

Redukce dějin na věčnou roli oběti

Od Bosny po indonéský Aceh ale Američané a Evropané zasahovali ve prospěch muslimů. V Bosně zabránili hrozící náboženské genocidě, v Pákistánu a Indonésii pomáhali při katastrofických zemětřeseních a povodních tak, jak to žádná muslimská země neučinila. V roce 1956 Washington rázně ukončil suezskou válku ve prospěch Egypta.

Redukování dějin na věčnou roli oběti muslimů pochází z dílny islamistů, stejně jako bylo historickým zjednodušením nacistů vidět jako soustavné oběti Němce. Musíme opravdu pohádku o údajné nemožnosti jiné než teroristické odpovědi na přehmaty Západu poslouchat pořád dokola? Musíme opravdu poslouchat tato zjednodušující kázání o spoluvině Západu pokaždé, když islamisté z ničeho nic přepadnou jinověrce, ať už v Iráku, Nigérii, v Anglii nebo ve Francii? Ne, nemusíme je poslouchat vůbec. Vykladači teroru jsou ostudně krátkozrací.

Americká odpověď na Hitlera

Existují vždy dvě cesty, jak se vypořádat s často děsivou minulostí. Po první světové válce se v Německu našli politici, kteří zkonstruovali legendu o ráně dýkou do zad (tzv. „Dolchstoßlegende“ neboli „legenda o ráně dýkou“ – spiklenecká teorie vypuštěná do světa po 1. světové válce vrchním velením armády, které vinu za prohranou válku svalovalo na sociální demokracii a další demokratické strany. Toto vědomé falšování dějin nakonec posloužilo extremistickým stranám, nacionalistům a antisemitům v boji proti výsledkům listopadové revoluce a usnadnilo nástup národního socialismu – pozn. překl., zdroj Wiki). Také oni plakali nad německou rolí oběti, což v důsledku vedlo až k vraždám politiků, hlásajících strategii naplnění poválečných sankcí (tzv. „Erfüllungspolitik“ neboli „politika naplnění“ byla zahraničněpolitická strategie zastávaná politiky Výmarské koalice v období mezi přijetím Londýnského ultimáta v roce 1921 do obsazení Porýní v roce 1923; za cíl měla naplnění přemrštěných požadavků západních mocností v takové míře, dokud se neprojeví jejich neadekvátnost – pozn. překl., zdroj Wiki). Ale existovali i lidé jako Gustav Stresemann, který hledal usmíření s Francií a přivedl Německo do Společenství národů.

V Americe se po skončení druhé světové války našly osobnosti jako např. Henry Morgenthau, který chtěl Německo pro jistotu uvrhnout na úroveň ryze agrární země. A byli také lidé jako kvakeři, kteří do Německa posílali školní svačiny, nebo lidé jako George Marshall se svou hospodářskou pomocí. Existují vždy dvě cesty.

Proč ale mluvit jen o Německu? V USA zažili otroci a jejich potomci nevýslovné příkoří. Vznikli tam Černí panteři, kteří na ně chtěli odpovědět násilím. Ale byl tam i Martin Luther King.

Nebo například Asie: Máme Severní Koreu, která dodnes na korejskou válku pohlíží plna zášti, nepřátelství a nenávisti jako na věčný zločin proti lidskosti a touto nenávistí stigmatizuje další a další generace, ačkoli tuto válku začal Pchjongjang stejně tak jako Hitler tu svoji. Máme tu ale i Vietnam, který hledal a také nalezl smíření s USA, i když Hanojí započatá válka poznamenala obyvatelstvo v mnoha ohledech stejně jako korejská válka.

Také v IRA (Irská republikánská armáda – pozn. překl.) bychom nalezli bezpočet milovníků násilí, ale byli tam i lidé jako Gary Adams, kteří nekonečnou touhu po násilí dokázali usměrnit. A už 20 let po Varšavském povstání podali ruku k usmíření polští biskupové.

Známe násilné i nenásilné revoluce. Existují krvelační lidé i usmiřovatelé. Máme filozofy, co káží násilí, ale jsou i tací, kteří věří v lidství. Byli (a v některých regionech světa stále ještě jsou) křesťanští kazatelé nenávisti i jejich opak. Jsou nacionalisté i kosmopolité, diktátoři i demokraté, jsou teroristé i mírumilovní lidé. Máme vždy dvě možnosti.

A nyní nám někdo chce namluvit, že terorismus a uskupení jako al-Káida nebo Islámský stát jsou jedinou možnou a odůvodnitelnou odpovědí na západní politiku? Na politiku, která není vedena Západem, ale jednotlivými zeměmi, na politiku, která na Blízkém východě měla vždy partnery, která často bloudila, ale také často pomáhala a která nikdy nestála na pilířích zla, která nikdy nebyla tak cíleně zarputilá, jak se nám to snaží namluvit konspirační teoretici a vykladači teroru.

Křižácká tažení jsou dávno minulostí

Jaké ignorantství vůči dějinám! Jaké pohrdání lidskou rozmanitostí a pocity, jaké zkreslení alternativ, souvislostí a náboženství. Jsou miliony, stovky milionů muslimů, kteří žijí pokojně a bez vražedných úmyslů.

Opravdu vykladači terorismu věří, že arabští otcové nevidí pro své děti žádný větší cíl, než aby zabíjely mladé Francouze kvůli 150 let starému kolonialismu? Opravdu tito lidé věří, že si arabské matky nedovedou představit žádné větší naplnění a přání, než aby se jejich děti vyhodily do povětří kvůli středověkým křižáckým válkám?

Je to ostudné zúžení pohledu na tuto starou, rozmanitou kulturu. Jedná se o nepochopení moci mírumilovnosti, radosti ze života a lásky, moci, která nekončí na hranicích Orientu. Kdo s plnou vážností tvrdí, že bezhlavé zabíjení lidí je z historických příčin přirozenou motivací mladých muslimů, plácá naprosté nesmysly.

Mladí lidé, kteří toho jsou schopni, byli svedeni sektou, ospravedlňující si své opojení násilím stejně, jako to ve 20. letech minulého století činila evropská totalitní hnutí – a tato hnutí nebyla logickým důsledkem dějin. Ochota k násilí není nikdy jedinou možností. Vždy máme dvě cesty.

■ ■ ■

Torsten Krauel vystudoval dějiny a sinologii. V letech 1983–1989 byl poradcem ve Spolkovém sněmu a v Úřadu spolkového kancléře. Od roku 1998 pracuje natrvalo pro prestižní německý deník Die Welt, v současné době je jeho šéfkomentátorem.