Tomáš Kott, který je stoupencem komunistického hnutí a účastní se pietních akcí u hrobu Klementa Gottwalda, mi posílá zprávy o různých dalších akcích, které komunisté konají. Osobně patří k těm, kteří se nedistancují od systému, který u nás byl před rokem 1989 a například Gustáva Husáka považuje za jednoho z našich nejlepších prezidentů. Teď mi poslal pozvánku na akci, kterou v Brně chystá Klub českého pohraničí.

Zaujalo mě to a podíval jsem se tedy přímo na stránky této organizace. Tam jsem se mimo jiné dočetl:

„Děkuji Vám všem, kteří jste u příležitosti 71. výročí osvobození naší vlasti Rudou armádou a jejími spojenci vzdali úctu všem lidem, jež bojovali a položili své životy v boji proti nacistické okupaci, na které se aktivně podílela naprostá většina občanů ČSR německé národnosti, jak se lidově říká – SUDEŤÁKŮ. Jejich potomci se budou 28. května 2016 pod vedením Bernda Posselta  producírovat Brnem a jeho okolím a pravděpodobně požadovat omluvy Čechů a likvidaci poválečných dekretů prezidenta ČSR Dr. Edvarda Beneše. A to za aktivní podpory primátora Brna Petra  Vokřála a vedení brněnské radnice. V té chvíli nesmíme stát za záclonou!!!“

Klub českého pohraničí je spolek, jehož členy jsou bývalí pohraničníci, jejich činnost je idylicky popsána takto: „Na statní hranici se od poválečných let, zejména však od roku 1951 vystřídaly tisíce mladých mužů, kteří zde chránili svojí zem. Jejich obětavá služba je dnes neprávem pomlouvána, znevažována. Někteří z nich se domů, ke svým blízkým z hranice  nevrátili. Neváhali položit své lidské životy při výkonu služby, v bojových střetnutích s agenty cizích zpravodajských služeb, s pachateli trestných činů, hledajících na západ od našich hranic ochranu před spravedlivým trestem.“

Tady je třeba trochu upřesnit to, co „přátelé pohraničí“ říkají. Cílem takzvané ochrany hranic bylo především to, aby se občané Československa nemohli dostat do západních zemí a proto také jejich činnost směřovala především od hranice směrem do vnitrozemí. Zatímco lidé na Západě směli přijít až k samotné hranici, u nás kvůli takzvanému pohraničním pásmu to možné nebylo. Pokud jde o páchání trestných činů, páchali je právě pohraničníci tím, že lidem zabraňovali využít jejich základní lidské právo opustit svojí zemi a zase se do ní vrátit. Mezi těmi, kdo byli zavraždění na Československé hranici, byli lidé zcela nevinní, kteří se neprovinili ničím jiným, než že tuto zemi chtěli opustit. Kdyby ji mohli opustit legálním způsobem, legálním tedy ve smyslu platných zákonů, tak by to udělali a neriskovali by život při střetnutí s ozbrojenými příslušníky zločineckého režimu.

Mezi řadovými pohraničníky byli samozřejmě i mladí chlapci vykonávající povinnou vojenskou službu, kteří v tom byli poměrně nevinně, ale byli součástí mašinérie, která byla zaměřena na represe vůči vlastním lidem. Tolik tedy k těm, kteří vystupují jako ochránci  našeho národa, přičemž v minulosti sami byli pouze slouhové cizí mocnosti. Ta naši zemi okupovala dvacet let a celých čtyřicet let z ní dělala pouhý satelit s dosazenými místodržícími.

Je jasné, že hlavními viníky byli ti, kteří vydávali rozkazy a především ti, kteří u nás nastolili a udržovali režim, který z celé země udělal jeden velký vězeňský tábor s nuceným pobytem. Protože samotní strůjci po nikom nestříleli, jejich vina se prokazovala obtížně a unikli spravedlnosti.

A teď k samotné otázce sudetských Němců. Představitel sudetských Němců Bernd Posselt má samozřejmě určitou nevýhodu, totiž že skutečně na první pohled vypadá tak, jak si mnozí Češi představují představitelé sudetských Němců. Co se dá dělat, každý nějak vypadá. Podstatné je, jaké události jsi zrovna v Brně v souvislosti s německou menšinou a poválečnou dobou můžeme připomínat. Právě s Brnem je spojen takzvaný pochod smrti. Je to jedna z nejostudnějších událostí naší poválečné historie.

Brněnský pochod smrti je označení pro vysídlení Němců z Brna ve dnech 30. až 30. května 1945. K vysídlení žen, dětí a starých lidí došlo na základě usnesení Zemského národního výboru z 29 května 1945. Němci byli soustředění na několika místech v Brně a v deset večer začal pochod k rakouské hranici. Poslední kolona vyšla v šest hodin ráno. V rámci celé akce se nepočítalo ani s vodou a jídlem pro vysídlené, ani s žádnou lékařskou asistenci. Na následky vyčerpaní a nemocí přišlo o život nejméně kolem 1700 lidí, nicméně rakouská strana uvádí počet mnohem vyšší a to 4 140 německých obětí. Jisté je, že počet mrtvých v tak v krátké době byl nesmírně vysoký. A jedná se o zbytečnou tragédii a zločin.

Ti, kdo organizují akce proti sudetským Němcům, o tom mlčí, protože to kazí obraz budovaný u nás celé roky komunistickou propagandou. Pokud se dnes používá pojem přepisování historie, tak ta byla přepisována právě 40 let komunistické vlády, kdy se o podobných událostech mluvit nesmělo. Z toho dodnes zůstalo, že se mluví o excesech během divokého odsunu a podobně.

Když o vlastenectví a rozvracení republiky mluví zrovna komunisté a jejich příznivci,  je v tom značná dávka bolševické drzosti. Byl to právě komunistický režim, který se podílel na útisku vlastních obyvatel. Spolky jako Klub českého pohraničí nějak zapomínají na to, že v různých lágrech skončili lidé, kteří celou válku bojovali proti nacistům a to na západní i východní frontě. Pro prezidenta Beneše neměli nikdy dobré slovo a najednou chodí klást kytky k jeho pomníku. Tito lidé navíc lživě předstírají, že uznat zločiny spáchané na českých Němcích znamená popírání nacistických zločinů, což je samozřejmě nesmysl.

Proč se Češi chovali tímto způsobem, může mít více důvodů. Jedním z nich je nejspíš i maskování vlastního selhání během okupace a nezvládnutí vlastní nenávisti a primitivních pudů. Týrat staré lidi a děti je něco, co je neomluvitelné za všech okolností a mělo by být potrestáno. Kvůli poválečné amnestii ale nemohli být vinici pohnáni k odpovědnosti.

Čeští Němci samozřejmě mají svůj díl odpovědnosti za zničení první republiky, ale v případě několikamilionové menšiny je taková vína nutně odstupňovaná a odstupňovaný měl být také trest. Zločinci měli být potrestáni do té, míry do jaké se provinili a to je přesně to co se nestalo. Tak aspoň nemusíme pokračovat v komunistickém přepisování historie.