Tři kamarádi, Marek Slobodník, Marek Duranský a Dan Přibáň, které znáte například z dokumentárních filmů Trabantem napříč kontinenty, kteří již osm let společně pořádají spanilé jízdy starým dobrým trabantem po celém světě, se vypravili k srbsko-chorvatskému hraničnímu přechodu Berkasovo-Bapska, kde pobývali do neděle.
Tam v těchto dnech působí dobrovolníci z Czech Teamu, kteří sem přijeli společně se Slováky, Němci a Rakušany nezištně pomáhat uprchlíkům. Ti zde „uvízli“ ve velmi nezáviděníhodné humanitární situaci. Chceme se s vámi podělit o dojmy Dana Přibáně z této cesty. Pod článkem naleznete také fotogalerii mapující jeho postřehy.
Dan Přibáň píše:
Dlouho jsem zvažoval, jestli sem tohle album dávat. Někteří lidé některé věci neradi vidí. Ale to, že je neuvidíme, je nezmění. Věci se změní jen tím, že něco uděláme. Že nebudeme říkat, že by se mělo „něco“ udělat, ale uděláme to, co je v našich silách. A právě to dokázal český tým na hraničním přechodu Berkasovo-Bapska, který tu drží nad vodou ostrůvek „zasraných sluníčkářů“, idealistů, pankáčů a doktorů. Byli jsme tam aspoň chvíli užiteční, byť naše zásluha na tom, co dokázali, je mizivá. Je to naše malá velká cesta, Marek, Marek a Dan. Berte tuhle galerii jako naši reportáž, kde se vám, stejně jako kdykoli jindy, snažíme přiblížit svět tak, jak jsme ho viděli. Svět, který není vždycky krásný, veselý a jaký bychom ho chtěli mít. Zkuste se na ni nekoukat jako na politický manifest něčích názorů. Jestli se vám nelíbí, ignorujte ji, i když si myslíme, že je škoda nezkusit se podívat na věci trochu jinak. Už se dál nebudeme k uprchlíkům na těchhle stránkách vracet. Jsou ale věci, u nichž člověk cítí, že by měl poslat dál, protože to je prostě důležité.
[ctete]30347[/ctete]
[ctete]30376[/ctete]
A nakonec takové malé prohlášení pro ty, kteří nechápou postoje dobrovolníků pomáhajícím lidem v nouzi:
Dobrovolníci sem ty lidi (uprchlíky, migranty) nepozvali, a pokud budu mluvit za sebe, nejsem vůbec nadšený z toho, že sem jdou. Je to pro ně i pro nás hrozně náročné. Mnohem lepší by bylo, kdyby mohli zůstat doma a Sýrie, Afghánistán, Irák a spousta dalších zemí by byly krásnými místy pro cesty. Jenže nejsou a ti lidé prostě jdou. Hledají lepší, bezpečnější místo k životu a přitom mrznou, jsou nemocní, dezorientovaní, vystresovaní, hladoví… tak to prostě je a není v našich silách to změnit. To je v silách vlád. My jako jednotlivci máme jen dvě možnosti: buď je budeme ignorovat a bát se jich (což nic neřeší ani nemění), nebo jim alespoň trošku pomůžeme zlepšit jejich osud (což pomáhá jim a v dlouhodobém důsledku i nám). Dobrovolníci nejsou ti, kdo za migrační krizi mohou, nevyvolali ji pro svoji zálibu v klepání kosy v rozbahněném poli o své dovolené, ale jsou jedni z mála, kteří se pokoušejí něco dělat, byť si všichni uvědomují, že řeší důsledky, a ne příčiny. Věřte, že tisíce zoufalých zmrzlých lidí – muslimů tu nechce nikdo. Budu ten nejšťastnější člověk na světě, pokud budou moci zůstat ve svých zemích v bezpečí, bez rizika, že je někdo jen tak zabije, a já se ně pojedu bez stejného rizika podívat a dáme si spolu čaj. Teď tomu ale tak není a sdílení nenávistných postů nic neřeší.
Velmi doporučujeme pročíst také galerii fotografií, která dokresluje danou situaci. Celý text včetně fotek zveřejňujeme se souhlasem Dana Přibáně. Kompletní galerii naleznete na facebookové stránce: Trabantem napříč kontinenty
Foto: Marek Duranský photography a napionieri
