Možná také sníte o tom, že se český národ vyléčí ze své těžké nemoci. Že proruský a pročínský prezident už konečně odejde do historie, že policie zavře předsedu vlády do vězení a celé jeho slavné protikorupční hnutí konečně skončí po právu na smetišti dějin. Tak to se z toho snu rychle proberte.

Nemoc naší společnosti je horší, než jste si asi mysleli, a její infekční zdroj má hluboké kořeny v našich národních lžích. Příčina rozsáhlé zrady demokratických ideálů, k níž v Česku došlo před sedmi lety, tkví podle povrchních vykladačů v údajném zklamání z tradiční politiky. Ve skutečnosti se ale projevily staré inklinace českého národa k všemocnému socialistickému státu a k nezralému a hysterickému radikalismu, který umožnil v roce 1946 nástup komunistického panství na základě svobodných voleb. Dlouhé stíny až do naší současnosti také vrhá hanebná celospolečenská kapitulace před sovětskými okupanty po srpnu 1968.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

A to jsou příčiny naší chronické nemoci ve skutečnosti ještě o něco hlubší. Dětinský nacionalismus 19. a 20. století, oslavování fanatické sekty husitů, kteří popírali právní pořádek i obyčejnou lidskost, nesmyslný zápas s německým živlem a servilita vůči totalitnímu Sovětskému svazu. A k tomu zabedněnost, která zdejšímu obyvatelstvu brání vidět širší horizont své vlastní západní a evropské sounáležitosti.

Nadvláda miliardáře Andreje Babiše nad českou politikou i médii destruovala výjimečně úspěšné období národních dějin, jež otevřela listopadová revoluce. Češi si po pětadvaceti letech nechali namluvit, že žijí v hrozném prostředí s děsivou vládou korupčníků, a v panice se přimkli přímo k samotnému organizátorovi celého korupčního a klientelistického systému. Uvěřili, že agent Státní bezpečnosti, který zbohatl díky gangsterským metodám podnikání a manipulacím s dotacemi a veřejnými zakázkami, je ten pravý mesiáš, který morálně obrodí politiku.

Ještě předtím si Češi v přímé volbě zvolili za prezidenta kolosálního lháře a temného alkoholika, který se snaží obrátit kormidlo státu na zaostalý a autoritářský Východ.

Tím se národ vzdal péče o svoji svobodu, o právní stát a o civilizované prostředí. Oddal se bludům o zlých migrantech, o nebezpečném islámu a o úpadkovém teploušském Západu, kde prý vládne totalita sluníčkářského Bruselu. Všechny tyto idiotské lži si komunističtí důchodci posílají jako politováníhodní roboti v řetězových mailech vedle nesmyslů o chemtrails a spiknutí iluminátů.

V zemi žijí a pracují tisíce západně myslících, svobodomyslných a kreativních lidí, kteří ale přišli po roce 2013 o odpovídající politické zastoupení. Mocenský komplot prezidenta s miliardářem a s komunistickou stranou znemožňuje, aby se nejlepší mozky národa uplatnily při řízení státu.

Demokratická opozice bohužel zatím nenabízí řešení, ale je spíše jen součástí problému. Je rozpolcená, hašteřivá a nemá politickou energii. Působí, jako by si sama provedla duševní kastraci. Přitom právě na ní leží zodpovědnost za budoucnost národa. Jakkoli opozici přejeme, aby uspěla, tak je zároveň nutné, abychom jí řekli smutnou pravdu. Opoziční strany musí projít hlubokou sebereflexí.

Tragédií české demokratické opozice je politická neschopnost. V principu jde o to, že ODS, TOP 09 i Starostové přistoupili na absurdní tezi, že to nemají přehánět s vymezováním se vůči Babišovi a jeho vládě. Nechali si vnutit Babišovy lži, přijali nedůstojně okrajové postavení a stali se tak součástí oligarchického systému jako pouhý pomník někdejších demokratických poměrů.

Hlavní Babišovou lží je, že antibabiš nefunguje. Tuto lež opozice prakticky akceptovala a tím se sama dobrovolně odzbrojila. Právě proto se opozice nechová adekvátně k tomu, co se v zemi stalo.

Aby se toto změnilo, museli by demokraté nově definovat současné poměry. Museli by naplno před veřejností pojmenovat fakt, že se státu zmocnil podvodník a vládne tu díky agentům východních diktatur. Pak by se teprve mohla opozice začít chovat přiměřeně situaci. Tedy tomu, že se zde fakticky zhroutila polistopadová demokracie a že je potřeba ji obnovit.

Kdyby opozice vyrazila do tvrdého a nesmlouvavého boje za návrat demokracie, svobody tisku a férové politické soutěže, a také za existenční práva střední vrstvy a všech schopných a iniciativních lidí, tak by mohla uspět. Musela by ale důsledně pracovat na hlasité a permanentní komunikaci a vtisknout své politické práci útočnou energii. Zpívání písní na náměstích pod vedením nepolitických idealistů není receptem na obnovu demokracie a právního státu. Je to naopak falešná náhražka, která budí dojem, že se o demokracii staráme, ale ve skutečnosti neděláme v politickém slova smyslu vlastně vůbec nic. Obnova demokracie je úkolem pro politické vedení demokratické opozice. Jednoduše řečeno, úkolem demokratické opozice je porazit dnešní nehoráznou vládu.

V ODS by muselo dojít k obratu od falešné a uspávající serióznosti k masivnímu politickému marketingu. Petr Fiala na to má, ale jako by se ostýchal důkladně projevit. Zřejmě by měl už konečně zapomenout na to, že je profesor politologie, a měl by vyrazit do politického boje. V TOP 09 by si možná mohli straníci všimnout, že mají železného muže v Miroslavu Kalouskovi, a přestat s experimenty, které připomínají slavné Cimrmanovy pokusy, kterými zlato nikdy nevznikne. Možná by si existence Kalouska mohl všimnout i sám Kalousek, který tak snadno a nezodpovědně přistoupil na demontáž svého vedení. Lidovci by si zase mohli uvědomit, že jejich budoucnost je ve volební koalici s ODS, a Starostové by se nad sebou měli zamyslet zgruntu a přestat si hrát na to, že přerostli svého někdejšího spojence TOP 09 a mají hrát samostatně. Ničemu tím nepomohou. Jejich smutnou zátěží je nesmyslné jméno a absurdní sebeprezentace jakožto nezávislých nestraníků, což je v demokracii protimluv.

Pak je tu také Pirátská strana, která rozhodně energii i schopné vedení má, ale bohužel si ještě neujasnila, zda je stranou antisystémovou a levicově radikální, anebo naopak stranou liberální.

Ať se už stane v politickém spektru cokoli, vše závisí na tom, zda si opozice doslova vyboxuje místo ve sdělovacích prostředcích a vůbec ve veřejné komunikaci. Součástí pravdivé definice stavu české společnosti je totiž také to, že česká média jsou z 80 procent poplatná vládní propagandě a bezmyšlenkovitě šíří Zemanův a Babišův výklad světa. Tam začíná hlavní úkol. Najít si komunikační kanály, kterými se opozice dokáže dorozumět s veřejností.

Naše situace je vážná a koronavirová krize naplno obnažila všechny temné vládní tendence. Je to sklon k chronickému lhaní, k utahování šroubů a zneužívání moci.

Šance demokratů ale spočívá v tom, že se během krize také ukázalo, že tato vláda je navíc neschopná. Proč to tedy neříct naplno? Tuto špatnou a nebezpečnou vládu je potřeba poslat k čertu. Tak to už udělejme.