Zavraždění britské poslankyně Jo Coxové, které bude nejspíše individuálním násilným činem, vzbuzuje lítost a pobouření u stoupenců jak britského setrvání, tak britského vystoupení z Evropské unie. Bez ohledu na politické názory žijí prostě v Británii Britové a normální lidé, které to muselo hluboce zasáhnout.

Zároveň tato tragédie ukazuje, jak problematickým nástrojem referendum o důležitých otázkách, které se týkají země a v tomto případě mnoha zemí kontinentu, vlastně je.

Bezprostřední potíž je v tom, že ohledně mnoha otázek bývá společnost rozdělena na dvě poloviny a o tom, jestli o tři – čtyři procenta převáží ta či ona strana, může rozhodnout náhoda. Stejně tak o tom může rozhodnout společenská atmosféra, která je ovlivnitelná i něčím takovým, jako je vražda. Právě na tom by ale osudy lidi neměly záviset.

Může se také stát, že během několika dní, které do hlasování zbývají, dojde nějakému teroru ze strany islamistů, který vzbudí protiimigrantské nálady, což může přinést další hlasy stoupencům brexitu. Případné vystoupení Británie z Unie by tento útvar určitě rozkolísalo a mělo by dopad i na samotnou Británii.

Jak vidíme v jiných případech, třeba na hlasování v Quebecu, kde část lidí chce samostatnost na Kanadě, nebo při těsných rakouských prezidentských volbách, poražená menšina si stejně podržuje svojí nespokojenost a bude pokračovat ve svém úsilí. V tomto ohledu referenda nevedou k žádnému společenskému smíru. Ačkoliv se zdá, že jsou demokratickým nástrojem, ve skutečnosti je to nástroj dosti pochybný, protože v rozdělené společnosti několik málo hlasu navíc ovlivní život všech, ale spokojenost nenastane.

Můžeme jenom doufat, že tato tragédie v Británii nebude následována žádnou další a že občané budou rozhodovat podle argumentů a nikoli podle nálady nebo emocí, které kolísají ze dne na den. Jde o udržení demokratického procesu a to navzdory všem agresivním útočníkům, ať už mají ideologii jakoukoli.