Ve světle současné aféry nového slovenského premiéra Petera Pellegriniho a jeho nejasného financování luxusního bytu, v médiích srovnávané s aférou Stanislava Grosse, vidíme, jak moc se posunula politická kultura v naší zemi. Ještě před několika málo lety by bylo nemyslitelné, aby trestně stíhaný premiér, popř. ministr, setrvával ve své funkci. Ve chvíli, kdy se objevila nějaká aféra, ale často i pseudoaféra, politik, kterého se týkala v řádu dnů, maximálně týdnů, odstoupil ze své funkce. Ani se o něho nemusela začít zajímat policie, natož ho stíhat.

Ještě před několika málo lety by stejně tak bylo nemyslitelné, aby komunisté tak výrazně ovlivňovali povolební vývoj. Každý, kdo by se s nimi v uplynulých letech chtěl spoluvládnout, by byl ihned vyobcován z „lepší společnosti“.

Na jaře 2018 je vše jinak. Premiérem je trestně stíhaný politik a komunisté jsou bráni jako standardní součást politického systému a až na výjimky nikdo netluče na poplach. Středočeská hejtmanka Jermanová si dokonce spolupráci s KSČM pochvaluje. Co se za těch pár let změnilo?

V roce 2013 do politiky rázně vstoupilo hnutí ANO 2011 Andreje Babiše, jehož leitmotivem vstupu do politiky bylo „všeci kradnú, my budeme jiní, lepší“. Výsledkem této „revoluce“ po necelých pěti letech je, že v křesle premiéra země již pátý měsíc setrvává politik, který je obviněn ze závažného dotačního podvodu a nezdá se, že by se své funkce chtěl vzdávat, a komunisté se znovu derou k moci.

Nechci rozpitvávat kauzu Čapí hnízdo. Faktem je, že ještě nedávno by se ministr poroučel ze své funkce jen při desetině toho, co je známo dnes. Vzpomeňme jen na to, že jeden nejmenovaný ministr za ODS odstoupil po několika málo dnech kvůli tomu, že se přišlo na to, že „odklonil“ několik milionů, aby se o ně při rozvodu nemusel dělit s manželkou. Možná to nebylo zrovna nejmorálnější, ale určitě ne trestné. Jiný ministr za ODS rezignoval dokonce jen kvůli tomu, že si jeho podřízený pouštěl pusu na špacír a nemístně žertoval. To mj. potvrdil i soud, který zbavil tohoto spolupracovníka všech obvinění. Tak fungovala politika v době, kterou označuje Andej Babiš za „Palermo“.

A komunisté? Když se v roce 2006 pokusil Miroslav Kalousek vytvořit vládu s ČSSD s podporu komunistů, se zlou se potázal a stálo ho to předsednickou funkci. Dnes jsou komunisté bráni jako „standardní součást politického systému“ a až na výjimky proti nim nikdo nezbrojí. Média mlčí a odkazují na to, že SPD je ještě horší než komunisté. Možná je Okamura opravdu nebezpečnější, po pravdě to tak necítím, ale i kdyby to tak bylo, není omluvou pro vtahování komunistů k moci to, že Okamura  je „ještě horší“.

Výsledkem boje proti údajnému Palermu je trestně stíhaný politik v křesle premiéra a komunisté na prahu Strakovy akademie. Politická kultura neexistuje, neziskové organizace, které byly kdysi tak aktivní, nyní mlčí a dělají, že se vlastně nic neděje. Umělci, kteří podporovali Andreje Babiše při jeho vstupu od politiky výměnou za to, že jim zasponzoroval tu turné, tu divadelní představení, mlčí a dělají, že oni nic. Část médií mlčí, část patří Babišovi, ta nejmenší se snaží bojovat, ale jejich boj je často zesměšňován.

Až jednou Andrej Babiš z české politiky odejde a vyjde najevo celé zákulisí jeho „úspěchu“ budeme se všichni divit, co jsme tu tak dlouho trpěli…

Autorka je poslankyní ODS.