Vladimír Vladimirovič Putin se stal dva dny po sobě mediální globální hvězdou. Nejprve předával ve svých Lužnikách zlaté a stříbrné medaile na svém mistrovství světa v kopané a o den později v sousedních Helsinkách uděloval politickou lekci americkému prezidentovi. 

Putin je velmi zkušeným technologem moci s více než čtyřicetiletou praxí. Do Komunistické strany Sovětského svazu vstoupil již během studií na Leningradské státní univerzitě v sedmdesátých letech, ve stejné době se nechal naverbovat do služeb KGB. Členem KSSS byl až do roku 1991. KGB si jej velmi považovala, i proto byl vyslán jako agent do bývalé NDR. Později patřil mezi vedení její rezidentury v Drážďanech a odtud mimo jiné také dozoroval činnost československé StB. V roce 1991 se jako spolupracovník tehdejšího vlivného petrohradského starosty Anatolije Sobčaka přidal na stranu Borise Jelcina a začal jeho postupný růst až na samotný vrchol. Potvrdil to v roce 1998, kdy se stal ředitelem Federální služby bezpečnosti (FSB), nástupnické organizace KGB. Stal se v té době nejlépe informovaným mužem ruské věrchušky. Ve funkci ředitele FSB působil do poloviny roku 1999, kdy mu byl svěřen úkol vyřešit situaci ve spojitosti s tzv. druhou čečenskou válkou. Postupoval velmi tvrdě nejen vůči čečenským bojovníkům, ale zároveň i vůči civilnímu obyvatelstvu. Kobercovým náletům tehdy padly za oběť desetitisíce civilistů, nejen Čečenců, ale i Rusů žijících v této oblasti. Putin se díky tomu dostal do povědomí širokého ruského obyvatelstva. Už tehdy se začal rodit mýtus o novém silném vůdci, který přerostl po letech až do kultu osobnosti.

Od srpna 1999 vykonával úřad premiéra a po abdikaci Jelcina na silvestra téhož roku se stal zastupujícím prezidentem Ruska, a tuto pozici obhájil v prezidentských volbách v březnu 2000. Postupně si Putin podmanil celý veřejný prostor ruské společnosti. Přímo řídí gubernátory v jednotlivých oblastech velké země. Získal trvalou podporu pravoslavné církve. Zpacifikoval pár odbojných oligarchů a všechny ostatní zařadil do své stáje. Přímo rozhoduje o velkých státních zakázkách i o způsobech řízení státních firem. Prosadil několik kontroverzních zákonných norem, které omezují občanské svobody. Potírá opozici i nezávislá média. Stal se novodobým ruským carem. Svobodné volby jsou v Rusku jen iluzí. Putin je klíčovou postavou ruské hybridní války a její konstruktéři a řídící postavy patří mezi jeho nejbližší spolupracovníky. Jako zkušený kágébák ví, jak je důležité mít na každého složku, doma i v zahraničí.

A teď se v Helsinkách, které jsou z Petrohradu, co by kamenem dohodil, sešel na osobní schůzce s politickým greenhornem americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Trump je v dlouhé americké historii prvním prezidentem bez předchozí politické či armádní funkce. Jako dlouholetý ředitel vlastní společnosti The Trump Organization se zabýval obchodováním s nemovitostmi, provozováním hotelů, kasin a golfových hřišť. Byl vždy mediálně aktivní a holdoval životu v luxusu a různých radovánkách. A to i v dobách, kdy se jeho podnikání ne vždy zcela dařilo. V této souvislosti je dobré zmínit, že se soukromý majetek Putina odhaduje až na 40 mld. USD, což je asi desetkrát více, než má jeho americký protějšek. 

Bylo velmi zajímavé sledovat společnou tiskovku prezidentů USA a Ruska po pondělní helsinské schůzce nejen na naší ČT 24, ale třeba i na CNN. Američtí komentátoři byli z Trumpa v nefalšovaném šoku. A kladli si otázku, co všechno zaznělo v rozhovoru mezi čtyřma očima, když na oficiálním briefingu vystupuje takto. Trump působil jako karikatura sebe sama, který nehájil zájmy své země a svých partnerů, nýbrž jen své vlastní. Heslo America first změnil na Trump first. Zrelativizoval i ty pozitivní kroky, které v posledních měsících učinil. Ten ozdravný svěží vítr do starých struktur se bohužel nezřídka proměňuje v destruktivní vichřici. Neomalenost a neprofesionalita přinášejí chyby, a ty generují dnešní, ale hlavně budoucí ztráty. Putin tak překvapivě snadno dosáhl všeho, čeho chtěl a pravděpodobně ještě mnohem více.

Možná Trump spoléhal na svou intuici a schopnost improvizovat, což se mu v byznysu často dařilo, ale tentokráte to bylo hodně málo. Nevyzpytatelná hra na ad hoc dohody v těchto situacích nefunguje. Defenzívu skrýval za křečovité úsměvy a okázalé poklonkování Putinovi. Neřešila se důkladně ruská hybridní válka, Krym, Ukrajina ani ruské bombardování civilních cílů v Sýrii atd. Místo toho Trump několikrát zopakoval, že klín do americko-ruských vztahů zasadili američtí vyšetřovatelé ruského vměšování do prezidentských voleb v USA v roce 2016. Zpochybnil práci speciálního prokurátora Roberta Muellera, který toto vyšetřování vede, ale i výsledky práce amerických tajných služeb. Zopakoval, že více věří slovům Putina, který pochopitelně jakékoliv údajné ruské vměšování popírá. Po celou dobu tiskové konference působil Trump jako podřízený. Svým vystupováním zpochybnil i základní konstrukci západního spojenectví.  Putin si tuto až nečekanou převahu očividně užíval. Trump řekl, že o žádném vměšování či ruské podpoře jeho kampani nemůže být ani řeči. On přece vyhrál, protože je prostě nejlepší a i proto již nyní uvažuje o tom, že bude v příštích prezidentských volbách kandidovat znovu. Alfa samec s neodolatelnou ofinkou, který je zjevně oslněn obrazem ve svém vlastním zrcadle, a mnoho souvislostí mu uniká.

Putin dodal, že Trumpovi fandil (a bylo to znát i v době kampaně v ruských oficiálních médiích), ale žádné kompro na něj samozřejmě nemá. Pokud by se přece jen ukázalo, že nějací Rusové se někde dopustili něčeho nekalého, tak to pochopitelně s oficiálními ruskými kruhy nemá nic společného. Asi jako ti zelení mužíci na Ukrajině atd. Rusko mezitím významně posiluje také v blízkovýchodním teritoriu a v neposlední řadě i v dialogu s Čínou. Právě Čína bude záhy zásadním problémem Donalda Trumpa či jeho nástupce. Pokud se Trump naivně domnívá, že západní spojence už vlastně nepotřebuje, že mu stačí dohoda s Ruskem, aby zkrotil čínský apetit, a mezitím si střihne setkání se severokorejským náčelníkem, tak je to nezodpovědný hazard, který může změnit stávající globální poměry k nepoznání. Lépe by měl Trump také vnímat ruské spojenectví s Íránem, nové ruské vztahy s Tureckem a i ruské páté kolony v různých evropských zemích, včetně ČR.

Bude zajímavé sledovat i nadále americké reakce a dozvuky na Trumpovo vystoupení v Helsinkách. Kritika přichází nejen z demokratické opozice, ale i od vlastních republikánů, vlivných médií a komentátorů a v neposlední řadě i od zpravodajských služeb. Jako by si podstatná část amerického establishmentu a glosátorů politické produkce uvědomila, že byla překročena určitá mez a možná bude třeba zatáhnout za záchranou brzdu. Uvidíme.

A české reakce? Takové prázdninově vágní. Ovčáček, komunisti a okamurovci velebí Putina a chválí Trumpa, který to konečně té evropské kavárně nandal, a ostatní (až na výjimky) se spokojí se sterilním závěrem, že je dobře, když spolu dva nejmocnější mužové planety mluví, že nám to jistě přinese šťastné zítřky. No prostě taková ta naše domácí vyčkávanda. 

Helsinský dialog stárnoucího playboye Trumpa s novodobým ruským carem Putinem rozhodně nelze chápat jen jako nějakou bezvýznamnou epizodu. Už jenom kvůli výrazné symbolice tohoto aktu.