V posledních dnech se rozhořel spor o osudu budov bývalého Transgasu, které by měly podle posledních plánů ustoupit novým kancelářským budovám. Proti zboření tohoto brutalistického komplexu protestuje řada odborníků včetně vedoucích kateder a ústavů dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity, Akademie výtvarných umění, Univerzity Palackého a Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Proti demolici bojuje i iniciativa Architektura 489, která se zabývá československou architekturou v období mezi lety 1948 až 1989. O budovách bývalého Transgasu a pražské architektuře se pro FORUM 24 rozpovídala Pavlína Krásná z iniciativy Architektura 489.
Jaký máte názor na samotné brutalistické stavby bývalého Transgasu?
Je to jedna ze zásadních staveb poválečného období československé architektury. Komplex byl projektován v uvolněných šedesátých letech, měl to být symbol spolupráce mezi východem a západem. High-tech architektura. Stavba ryze západního střihu byla po dokončení v normalizačních sedmdesátých letech ostře kritizována tehdejšími pohlaváry za to, že je málo socialistická. Dá se říci, že komunisti na ni vůbec pyšní nebyli. Dnes je paradoxně označována za symbol arogance tehdejší vládnoucí garnitury a volá se po její demolici. Je to až komické.
Je podle vašeho názoru vhodně tyto budovy demolovat a stavět místo nich nové?
Chápu, že je potřeba čas od času k demolici přistoupit. Musí být ale oprávněná a nemůže existovat jiné řešení. Pokud má být zbourána tak výjimečná stavba, jako je Transgas, měla by místo ní vzniknout ještě větší perla, a ne fádní kancelářská budova. V tomto konkrétním příkladu jsem ale přesvědčena, že demolice není vyargumentovatelná. Transgas je české Centre Pompidou, a to by si Francouzi taky nenechali zbořit.
Jak na vás působí návrhy na nové stavby, které by zde měly stát?
Celkem bezpohlavně, neurazí, ale taky nenadchne. Navíc nejspíš nevyřeší často zmiňovaný urbanistické nedostatky komplexu Transgas. U nového projektu musí být dodrženy odstupové vzdálenosti od stávajícího Žáčkova domu i prosklené kancelářské budovy (jediná budova, která z komplexu Transgas zůstane zachována). Požadavek památkářů na scelení původního vinohradského bloku tedy nebude splněn.
Ministerstvo kultury odmítlo prohlásit tyto budovy za památkově chráněné. Myslíte, že je to správné rozhodnutí?
Jsem přesvědčena, že rozhodnutí ministerstva kultury nebylo správné. Ministerstvo nepřihlédlo k názoru svých odborných komisí, které chtěly Transgas za památku prohlásit. Přihlédlo pouze k objednaným posudkům od majitele komplexu. Společnost zřejmě ještě nedozrála do stadia, kdy by dokázala objektivně posoudit kvality staveb vzniklých za socialismu. Líbil se mi výrok paní docentky Radomíry Sedlákové, že každá stavba by měla být po dobu padesáti let chráněna, abychom mohli s odstupem objektivně zhodnotit její kvality.
Budova bývalého federálního shromáždění je prohlášená za památkově chráněnou. V čem je podle váš unikátnější než budovy bývalého Transgasu?
Budova bývalého federálního shromáždění měla to štěstí, že její interiéry nebyly tak zdemolovány jako se tomu stalo u Transgasu, tam toho zbylo žalostně málo. Jinak si myslím, že jsou obě budovy na srovnatelné úrovni. Pracuji teď na zmapování architektury mezi lety 1948–1989 na území Prahy a Transgas prostě bez diskuze patří mezi deset top staveb tohoto období. Nechápu, co jiného by se mělo chránit, když ne komplex Transgas.
Jaký máte názor na aktuální „přestavbu“ Prahy? Například zboření bývalé tiskárny Rudého práva, které bylo nahrazeno Florentinem nebo Quadrio či Palác Národní?
Připomíná mi to sérii typových eurorodinných domků od nějaké podřadné firmy. Budovy jsou zaměnitelné, nijak nevyčnívající ze šedého průměru. Průšvih je ten, že se nacházíme v jádru hlavního města Prahy, ne někde na periferii. Není to snad ani chyba developera, vedení města v tomto procesu není podle mého názoru dostatečně silnou protiváhou.
