Na přelomu tisíciletí byl nástup nových technologií tak razantní, že na něj lidská společnost není schopna ani dnes efektivně reagovat. Výsledkem je hledání jednoduchých řešení ve složitém světě. Stále větší část společnosti a její političtí lídři hodlají páchat dobro téměř za každou cenu. Z našeho života chtějí vymýtit negativitu, riziko, nepředvídatelnost. Prostě vybudovat ráj na zemi, společnost s jediným rozměrem – totiž pozitivitou. Jenže život neběží, ani nemůže běžet, podle plánu. Reálným výsledkem těchto snah je pravý opak – tekutá demokracie, společnost únavy, plnící se kriminály.
Zkuste dnes otevřít jakékoli noviny nebo se podívat na server a nenajít v nich slovo TRANSPARENTNÍ. Transparence je dnes jako základní pilíř pozitivity fetišizována. Kdo začne přemýšlet a pochybovat, je nemilosrdně skandalizován. Od fetišizace vede už jen zkratka k totalizaci. Zdánlivě to zní logicky a vypadá to hezky. Kdo by nechtěl „transparentní politiku, transparentní podnikání, transparentní vedení obce, transparentní…“ Cílem transparence je vyloučení negativních událostí, a nemusí se jednat jen o nepoctivost, podvody, nekvalitu. V totalitní formě už jde o jakékoli události, které aktuálně mocným brání v „jejich efektivitě“. Nejde o nic menšího, než o systémový tlak nejen na společenské procesy (včetně politiky), ale na celou škálu našeho života. Není vám to nějak povědomé? Neslyšíte náhodou od Babiše a jeho stoupenců slova o efektivním řízení vlády, řízení státu jako firmy?
Život každého člověka je sestaven z řady souběžných i sousledných příběhů. Negativita v těchto příbězích má větší význam, než jsme si ochotni připustit. Zkuste vymýtit negativní příběhy z kultury, inovací, konkurenčního podnikání, dokonce i z lásky. Místo transparentního ráje se jednoho dne probudíte do „pekla stejného“. Hon za transparentností, kterou negativita brzdí v rychlosti a efektivitě, může přerůst v totalitu. Stačí se ohlédnout do naší novodobé historie. Většina německé společnosti slyšela na Hitlerovu ideologii výkonnosti, efektivity… Velká část našich předků slyšela na socialismus, potažmo komunismus. Kdyby bývali raději poslouchali negativisty. Mohli jsme si ušetřit trápení, popravy, žaláře a úpadek země.
Výsledkem transparence je vynucená konformita. Němci na to mají termín gleichgeschaltete Gesellschaft (počeštěné zglajšaltování znáte všichni). V digitálním věku možnost sběru dat přímo vybízí k transparentním politikám. V ní se však společnost stává strojem a jedinec jeho funkčním prvkem. Nefunkční prvky je ale třeba odstranit. Jenže to má háček. Negativita je klíčovou potřebou jedince minimálně stejně jako pozitivita. Pokud začneme násilně potlačovat toto vnitřní nastavení jedince, společnost začne ztrácet konkurenceschopnost a odolnost. Každý člověk, ať si to je, nebo není ochoten připustit, potřebuje být „sám u sebe“, doma, ve svém nitru. A tenhle domácí rozměr své duše (nitra) nechce vystavovat pohledu jiných. Jinak může dojít k něčemu, co lze nazvat duševními popáleninami. Hybatelem života jedince i společnosti je svoboda, spontaneita a nahodilost. Ty však nepřipouštějí žádnou transparentnost. Naivní a nebezpečná je ideologie „post privacy“, která chce zrušit ve jménu transparence celou soukromou sféru. Pokud toho jednou politici dosáhnou, zjistí, že společnost je mrtvá. Česká společnost poslední dobou kráčí po cestě transparentnosti. Jenom velká kreativita jedinců doufejme zabrání tomu, aby jednou česká společnost nebyla společností mrtvou. Konkrétní podobou snah zatím u nás nevyřčené, ale realizované „post privacy“ ideologie je EET, kontrolní hlášení podnikatelů, státní databáze lidí (je jich už asi 13), databáze lidí v serverech obchodníků, výrobců, kamerové systémy i tam, kam určitě nepatří. Proti jedné odnoži transparence se už bouří starostové malých obcí – proti majetkovým přiznáním. Vykonávat tuto funkci na malé obci je spíš oběť než výhoda. Proto někteří řekli, že tohle je čára, přes kterou nepůjdou. Hrozí tak, že řada radnic nebude mít své volené zástupce. Ale nestačí jen to. Do života dětí a rodin stále více vstupuje stát. Stále ale ještě nejsme v Číně, kde spouštějí databázi všech občanů, kde o nich bude uvedena jejich spolehlivost a téměř všechny další vlastnosti. Pokud tato databáze bude dotažena do důsledků, čínská společnost jednou bude mrtvou společností.
Zpochybňování transparence neznamená toleranci kriminality, neférového jednání či jiných společenských poklesků. Na boj s nimi však existuje dostatek jiných vice či méně efektivních nástrojů. Plošná transparence však ve své drtivé většině postihuje, omezuje a stresuje slušnou většinu společnosti.
