Čínská transplantologie je byznys, který ve velkém využívá jako zdroj orgánů takzvané vězně svědomí – osoby zadržované za své přesvědčení, říká Ethan Gutmann, americký investigativní novinář, publicista a spisovatel žijící v Londýně. Čína totiž jako jediná země na světě dokáže zajišťovat orgány v rekordním čase a množství. Podle výzkumu Ethana Gutmanna je to díky tomu, že vybírá vhodné dárce z řad vězňů, které může v podstatě „popravit na objednávku“.
Gutmann přijel do České republiky, aby představil svou knihu Jatka, na níž pracoval sedm let. Před Vánocemi titul vydalo v českém překladu nakladatelství Albatros (C-press). Dílo staví na rozsáhlých rozhovorech s uprchlými disidenty, bývalými policisty, lékaři, agenty a funkcionáři. Popisuje, jak došlo k tomu, že čínský stát přešel od standardních metod perzekuce – zatýkání a mučení – k daleko „efektivnějšímu“ způsobu likvidace přebujelé vězeňské populace.
„Odhaduji, že v systému laogai, tedy síti pracovních táborů, záchytných center, věznic a psychiatrických léčeben, se v kteroukoliv danou dobu vyskytuje mezi půl milionem a milionem stoupenců Falun Gongu (Fa-lun-kung),“ uvedl Gutmann při své přednášce v rámci akademické konference Výchova k dobru na Univerzitě Hradec Králové. Právě Číňané, kteří jsou členy duchovního hnutí Falun Gong, podle Gutmanna patří k nejčastějším obětem odebírání orgánů. „Tihle lidé nekouří, nepijí, dělají velmi zdravá cvičení, a proto jsou jako „dárci“ orgánů velmi vhodní,“ vysvětluje Gutmann a poznamenává, že dalšími skupinami ohrožených jsou zatčení jedinci z řad Tibeťanů, Ujgurů a domácích křesťanů.
Český překlad jeho knihy zaštítil docent bioetiky Jan Payne, který ji zhodnotil na svém blogu v článku „Boj dobra a zla“. Výtisk budou hodnotit také dlouholetí zpravodajové v Číně Tomáš Etzler a Robert Mikoláš. Vydání knihy morálně podpořili Michael Kocáb a Karel Schwarzenberg, překlad knihy finančně zaštítil český podnikatel a mecenáš Karel Janeček.
Za orgány do Číny
Podle Gutmannových zjištění, která dále rozvíjejí závěry kanadské vyšetřovací zprávy Bloody Harvest, orgány čínské nemocnice prodávají jak čínským občanům, tak turistům ze zahraničí, kteří však musejí sáhnout daleko hlouběji do kapsy než domácí zákazníci. Vystopovat osoby, které se této tzv. transplantační turistiky účastní, však není jednoduché. Kvůli lékařskému tajemství není možné na Západě zjistit ani počet lidí, kteří do ciziny za orgány vycestují, natožpak bližší informace o celém procesu.
„Na tohle narážíme neustále. V parlamentech jednotlivých zemí se nás ptají: Kolik lidí od nás cestuje do Číny za orgány? A my odpovídáme: Nevíme,“ stěžuje si vyšetřovatel. Navrhuje proto legislativní změny, které by umožnily základní statistiky shromažďovat. V loňském roce se Gutmannovi podařilo díky spřízněnému lékaři kontaktovat čínského mladíka z Birminghamu, který odjel pro ledvinu do Číny. Z anonymního rozhovoru vyplynulo, že tento muž zaplatil za novou ledvinu 3 000 eur a k operaci došlo ve vojenské nemocnici v Si-anu, hlavním městě čínské provincie Šen-si. „Byl to Číňan, platil proto domácí cenu. Cizinec by zaplatil několik desítek tisíc,“ říká Gutmann. Informace od příjemců orgánů jsou pro vyšetřovatele nesmírně cenné, neboť poskytují lepší obrázek o tomto zkorumpovaném byznysu. Zároveň boří domněnky politiků nebo lékařů, že z jejich země za orgány nikdo nevyjíždí. „Každá země bude mít někoho, kdo za orgány do zahraničí vycestuje,“ míní Gutmann.
Nyní se zdá, že tato otázka se přímo týká i České republiky. Při nedávné Gutmannově přednášce na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Motole jeden z posluchačů, dlouholetý transplantolog Štefan Vítko, člen výboru České transplantační společnosti, uvedl, že transplantační turistika není v České republice nijak zásadní problém, zároveň však přiznal, že on sám ví o dvou svých pacientech, kteří do Číny vycestovali, aby tam získali novou ledvinu.
Kolik českých pacientů si pro nový orgán do Číny odjelo? To v současnosti nelze zjistit a nemohou to s jistotou vědět ani členové transplantační komise. Budou takové případy přibývat? To je pravděpodobné, uvážíme-li, že kupní síla obyvatel stoupá, a kolik vietnamských a čínských spoluobčanů u nás žije. Tím samozřejmě nemůžeme vyloučit, že do Číny za orgánem neodcestuje i etnický Čech, zoufale toužící mít orgán bez dlouhého čekání.
Smrt ve jménu života
Stěžejním problémem na transplantační turistice není fakt, že si čekatelé na orgán odjedou někam na druhý konec světa, aby si od chudého farmáře v Indii koupili tolik potřebnou ledvinu. A stěžejní není ani skutečnost, že v Čínské lidové republice se orgány odebírají vězňům. To se ví již dlouho a samotný čínský režim to také přiznává, i když pro západní transplantologii ani toto není etické. Zásadní problém spočívá v tom, že v Číně se nejedná o dobrovolný akt založený na svobodném rozhodnutí a peněžní odměně jako v chudých částech světa, ale že orgány jsou vyjímány z těla naprosto nevinným lidem, kteří musí zemřít, aby bohatí zákazníci přežili. A to platí i při odběrech ledvin. Gutmann je přesvědčen, že 99 procent orgánů v Číně stále pochází od vězňů, přičemž jen asi třetina z nich jsou běžní kriminálníci, gangsteři a násilníci. Drtivou většinu obětí podle jeho závěrů tvoří vězni svědomí.
Falešné sliby
„Když jsem tuhle knihu (Jatka) psal, domníval jsem se, že píšu o historii. Ukázalo se ale, že se mýlím,“ podotýká Gutmann. Nutno dodat, že čínské ministerstvo zdravotnictví oznámilo v roce 2012 s velkou pompou, že Peking přestane do pěti let používat jako zdroj orgánů popravené vězně. K přechodu na západní styl dobrovolného dárcovství mělo v Číně dojít s konečnou platností dle oficiálních deklarací od 1. ledna 2015, ovšem Gutmann zůstává vysoce skeptický: „Vůbec nezmínili vězně svědomí a navíc neexistuje způsob, jak jejich tvrzení nezávisle ověřit.“
Když prvně kanadští právníci v roce 2006 odhalili aféru s odběry orgánů Falun Gongu, přestaly čínské nemocnice jednoduše nahlašovat počet transplantací a transplantační systém v zemi dostal status utajení. Vyšetřovatelé však přišli s jinými metodami získávání dat. „U některých nemocnic známe údaje například díky vědeckým a akademickým pracím. Počet transplantologů i lůžek v nemocnicích schopných provádět transplantace ve skutečnosti narůstá,“ říká Gutmann a doplňuje, že oficiální statistiky ČLR počtu transplantací jsou fiktivní.
Kosmetické úpravy čínské transplantologie nevedly nikam a mají stejný účinek jako čínské zákony proti odcizení know-how, kopírování a padělání – na papíře ano, ve skutečnosti ne. „Jeden západní doktor, který tam nedávno byl, se mi svěřil, že ho jeho čínští kolegové ujistili, že vězni jsou stále k dostání,“ popisuje Gutmann.
Česká republika může jít příkladem
Americký spisovatel se domnívá, že prvním krokem, jak snížit spoluvinu Západu, je zakázat transplantační turistiku do Číny. V současnosti v tomto směru učinily konkrétní právní kroky Tchaj-wan a Izrael. Jak přitom upozorňuje Gutmann, oba dva státy do velké míry spoléhají na čínské peníze a vzájemnou obchodní výměnu, a přesto se tato opatření nesetkala s žádnými odvetami z čínské strany. „Česko v porovnání s Izraelem neriskuje takřka nic co do ekonomických zájmů. Ani Izrael, ani Tchaj-wan se žádnými sankcemi nesetkaly,“ říká Gutmann a dodává, že Česká republika může jako morální vzor pro ostatní státy v Evropě začít jednoduchými opatřeními, nemusí hned zakazovat transplantační turistiku. „Prvním krokem by mělo být stanovit, kolik českých občanů do Číny jezdí. Nejde o to někoho trestat, jen je třeba zmapovat situaci. Pokud Češi za orgány opravdu jezdí, pak by mělo dojít k dalšímu postupu.“
Gutmann se v jednotlivých zemích snaží prosadit zrušení lékařského tajemství v případě transplantační turistiky. „Kdybych se postřelil a přišel k doktorovi s tím, že mi nechtěně vypálila zbraň, když jsem ji čistil, nechal by to tak? Nenechal! Zavolal by policii, aby to prošetřila. Stejný princip by měl platit i v tomto případě. Jestliže někdo vycestuje z této země a vrátí se zpátky s novými játry nebo třeba srdcem, musíme vědět, odkud to pochází. Je možné, že došlo k trestnému činu,“ objasňuje právní otázku věci Gutmann.
