Před 79 lety, 7. dubna 1945, vyrazil z Brna poslední velký transport obyvatel Čech, Moravy a Slezska, kteří byli různými způsoby zapojeni v protinacistickém odboji. Někteří spolupracovali s parašutisty vyslanými z Velké Británie, jiní se skupinami pocházejícími ze Sovětského svazu, další podporovali partyzány. Navzdory tomu, že nacisté už věděli, že definitivně prohráli, nikdo z lidí v transportu netušil, že jim zbývá již jen posledních pár hodin života.

V noci ze 6. na 7. dubna 1945 bylo v Kounicových kolejích v Brně, které sloužily jako nacistická věznice i popraviště, shromážděno přes 200 lidí. Ráno pak byli převezeni na nákladové nádraží v Brně, kde byli doplněni několika osobami z věznice na Cejlu. Všichni byli následně doslova nacpáni do dvou dobytčích vagonů a za doprovodu asi dvacítky esesmanů, kterým velel Jan Baar, byli jako transport KL 3 přes Jihlavu, kde byli do transportu doplněni další vězni, odvezeni do Českých Budějovic, kam dorazili krátce po šestnácté hodině odpoledne. V noci se pak vlak vydal na další cestu do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde na místním nádraží zastavil devátého dubna asi v deset hodin ráno.

Dále čtěte

Skvělý zpravodajec František Moravec musel z vlasti prchnout před nacisty i komunisty

HISTORIE / Před 128 lety, 23. července 1895, se v Čáslavi narodil patrně nejlepší český zpravodajec František Moravec. Ač měl být…

Vězni byli vyvedeni z vagonů a seřazeni do pětistupů a přibližně po hodinové cestě dorazili do koncentračního tábora Mauthausen. Velitel tábora, nechvalně proslulý Franz Ziereis, však transport odmítal převzít, neboť tábor se pomalu chystal na evakuaci a podle jeho poválečného výslechu už přijímal pouze vězně určené pro tzv. Sonderbehandlung neboli popravu bez soudu. Přijmout transport se Ziereis rozhodl až po telefonickém hovoru se zástupcem brněnského gestapa Johannesem Krausem. Během tohoto „vyjednávání“ stáli nastoupení vězni celý den bez jídla i vody, a navíc byli terorizováni přítomnými příslušníky SS.

V pozdních nočních hodinách byli odvedeni do koupelny, kde přenocovali. Na druhý den, 10. dubna 1945, pak byli vyvedeni na dvorek, kde se muži museli vysvléci donaha. V tuto chvíli esesmani zjišťovali, zda je v transportu nějaký Němec. Na výzvu se přihlásil Franz Arnold z Vídně a stal se tak jediným, kdo z transportu přežil a mohl po válce podat svědectví. Všichni ostatní byli pod záminkou vysprchování nahnáni do sprch, kde byli zavražděni plynem Cyklon B, který nacisté v plynových komorách používali. Následně byly po mužích stejným způsobem zavražděny i zbývající ženy. Jejich těla byla prvními spálenými oběťmi v nově postaveném krematoriu. Popel byl následně částečně rozprášen a částečně zakopán.

Přesné číslo obětí z tohoto transportu není kvůli chybějícím archivním záznamům známo a pohybuje se od 215 do 235. Přibližně 35 z obětí byly ženy.