Ukrajinští vojáci v IIlovajsku v srpnu 2014 utrpěli ohromné ztráty. FOTO: Wikimedia Commons / Roman Ziněnko / CC BY-SA 4.0
FOTO: Wikimedia Commons / Roman Ziněnko / CC BY-SA 4.0
Ukrajina si ve čtvrtek připomněla desáté výročí tragické bitvy o město Ilovajsk na východě Ukrajiny. Přesněji řečeno jejího závěru, kdy na ukrajinské jednotky stahující se z obklíčení v rozporu s dohodami spustili palbu doněčtí vzbouřenci a početné ruské jednotky. V ilovajském kotli zahynuly stovky mužů. Další stovky utrpěly zranění, nebo padly do zajetí.
Měla to být operace proti silám doněckých separatistů ve městě Ilovajsk, aby se podařilo přerušit zásobovací trasy mezi samozvanými republikami Doněckou a Luhanskou. Vzbouřenci neměli dostatek mužů ani techniky, aby ukrajinské armádě vzdorovali. Pak se ale ukázalo, že přes hranice tajně pronikly rovněž početné ruské jednotky s masivní výzbrojí v podobě tanků, obrněnců i těžké artilerie, včetně salvových raketometů a dalších zbraní. Ukrajinci se ocitli v pasti.
„29. srpna 2014 Rusko otevřelo zelený koridor, aby se naši bojovníci, kteří byli obklíčení u Ilovajsku, mohli dostat pryč. Když jím procházeli, Rusové zahájili palbu a zabili 366, zranili 429 a zajali 300 obránců. Dalších 158 se pohřešuje,“ popsal to, co následovalo, ukrajinský aktivista a bývalý poradce ministra vnitra Anton Geraščenko na sociální síti X.
Existují i četná svědectví přeživších, kteří masakr zažili na vlastní kůži. „Jeli jsme asi 7–10 kilometrů po polích a zahradách, v zásadě bez problémů. Vyjíždíme na pole, vidíme na druhé straně druhou část naší kolony. A na ni začne střílet dělostřelectvo. Střílejí kazetovými střelami, které explodují ve vzduchu, a shora nás zasypávají střepinami,“ vylíčil realitu masakru pro deník Ukrajinská pravda jeden z bojovníků
„Vyskočíme na silnici podél pole a vidíme, že tam jsou plně rozvinuté ruské jednotky, minometná baterie, dělostřelectvo, vše je zakopané, pevně usazené už několik dní. Navíc je zjevné, že na nás čekají. Jen 100 metrů od silnice jsou každých 10 metrů zákopy, v každém leží střelec, za ním je AGS, granátometčík. Tam určitě stála minometná baterie, dělostřelecké posádky, těžká výzbroj, houfnice. Byli to určitě Rusové, protože vojáci DNR nemají takové množství nové techniky a výzbroje,“ dodal voják, kterému se podařilo navzdory utrpěným zraněním po dlouhém a nebezpečném pochodu ze zóny smrti uniknout. Na svém útěku prý procházel ohromnými plochami spálenými bombardováním salvových raketometů. Hořící krajinu přirovnal k výjevům z japonské Hirošimy.
Trauma je stále živé
Separatisté se později hájili tím, že ukrajinské jednotky měly Ilovajsk opustit beze zbraní a zanechat výzbroj na místě, a proto prý spustili palbu, nicméně Ukrajinci tvrdí přesný opak.
Trauma z masakru v ukrajinské společnosti nadále silně rezonuje, píšou se o něm knihy a připomínají si ho pamětníci i pozůstalí po padlých vojácích. V roce 2019 ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podepsal dekret o tom, že 29. srpen bude Dnem památky obránců Ukrajiny padlých v boji za nezávislost, suverenitu a územní celistvost Ukrajiny.
„Tento den nám vždy bude připomínat podlost a zrádnost ruského agresora, že jakékoli vyjednávání s teroristy a vrahy je smrtelně nebezpečné a že jim nelze důvěřovat,“ uvedl u příležitosti výročí masakru velitel ukrajinské armády Oleksandr Syrskyj na svém účtu na sociální síti Facebook.
K událostem u Ilovajsku se váže i jeden z výroků zesnulého ruského opozičního předáka Alexeje Navalného, který mu jeho kritici, a zejména Ukrajinci, měli a mají velmi za zlé. V době, kdy Rusko oficiálně nepřiznávalo svou vojenskou přítomnost a aktivitu na separatistických územích, ho totiž více než samotný fakt ruské vojenské intervence proti Ukrajině trápilo to, že ji již nyní nebude možné utajit. „Obklíčili Chocholy (hanlivé ruské označení pro Ukrajince, pozn. red.). Je jasné, že to nebyly milice. A pokud se něco stane, ničit je taky nebudou milice. A to je za této situace špatně,“ napsal v srpnu 2014 na sociální síti Navalnyj.
