Pirátský poslanec Petr Třešňák působí ve vládním týmu koalice PirSTAN jako odborník na resort průmyslu a obchodu. V rozhovoru pro deník FORUM 24 shrnul programové priority v této oblasti a také výzvy, se kterými se bude muset potýkat příští vláda.

„Pak taky často slyším z úst pana Babiše a pana Havlíčka, jak jsme ti zelení fanatici a naši europoslanci můžou za všechny ty zelené nesmysly, protože je v tom Evropském parlamentu prosazují. Tady bych teda rád řekl, že ti naši europoslanci tam jsou slovy tři z 705 a hlasuje se většinově, zatímco pan premiér Babiš o těch ‚zelených nesmyslech‘ hlasoval jednomyslně,“ podotýká Třešňák.

Jaké jsou pro vás hlavní priority v oblasti průmyslu a obchodu?

Posílit podnikatelské prostředí a jeho provázanost hlavně se vzděláním – ať už středoškolským nebo vysokoškolským a také s akademickou a veřejnou sférou, to v současné době nefunguje úplně ideálně. Zredukování a odbourání administrativní zátěže, a to především pomocí digitalizace.

Dále čtěte

Poslední obchod Petra Kellnera. Čtěte, co od něj mohl chtít Babiš

Týdeník FORUM přináší v aktuálním čísle informace o prodeji akcií ČD-Telematika, na kterých stát prodělal 650 milionů poté, co je…

Ve vašem programu máte heslo „staňme se mozkovnou místo montovny“. V souvislosti s tímto se objevují výrazy jako robotizace, automatizace, digitalizace… Co obnášejí tyto strategie?

Máme na to několik příkladů hlavně z automotive průmyslu. Aby se tady vytvářel jak finální produkt, věda a výzkum, tak samotný původ surovin. V mnoha odvětvích, zvláště u automotivu se u nás dělají jen součástky a máme tu pouze jeden segment celého výrobního řetězce. Cílem je soustředit se na maximum value chain – od surovin po finální výrobek, a to včetně inovací a samotného vývoje, což ne vždy u některých segmentů jde, ale cílem je, aby to takto fungovalo v co nejširším odvětví průmyslu.

Právě na automotive to lze nejlépe ilustrovat. U nás se často dělají jen součástky a máme tu tedy pouze jednu část celého výrobního řetězce – výrobnu. V tomto segmentu je ale velká konkurence, a proto je pro naše firmy obtížné mít vysoké marže. Ve výzkumu a vývoji, těžbě surovin a hlavně prodeji finálního výrobku spotřebiteli jsou marže a tedy i zisky a mzdy vyšší. Tam se potřebujeme posunout, a to bez digitalizace, automatizace a robotizace nepůjde.

Jak prosazovat zmiňovanou robotizaci?

Uvádíme již fungující modely, které jsou v Německu nebo Velké Británii. U nás už fungují testbedy (výzkumné prostředí pro vývoj a testování inovativních řešení, pozn. red.) po vzoru ČVUT, aby měly firmy možnost si to vyzkoušet a načerpat samotnou kompetenci. Není to tak, že by se to prosazovalo shora, většina firem si k tomu musí dojít sama, ale musí k tomu mít podmínky.

V jakém stavu je digitalizace v ČR?

Pořád tak trochu v plenkách. Nejzásadnější věci stále neuděláte v pohodlí od klávesnice a musíte s papíry na úřad. Když se dnes přihlásíte na portál občana, který to má zastřešovat, tak to plno funkcionalit již má, ale pořád chybí vazby mezi jednotlivými úřady – nošení papírů ze správy sociálního zabezpečení na finančák mi přijde naprosto scestné, na několik kliků bych jim oprávnění mohl dát i z domu. Jako nejzásadnější příklad největší nedokonalosti uvádím stavební řízení, což se pravděpodobně v horizontu pár let ještě nezmění.

Jaký je váš postoj k jaderné energetice? Měla by jít Česká republika cestou útlumu, nebo rozvoje?

Útlumu určitě ne, právě naopak. Jaderná energetika má v energetickém mixu ČR vždy mít svoje místo. Je podstatná jak pro samotnou energetickou bezpečnost naší země z hlediska stabilních dodávek elektřiny, tak i pro vědeckou komunitu a navazující jaderné strojírenství. Bezpečnost provozu i nakládání s vyhořelým palivem je pak samostatná dimenze, kterou v České republice máme ale rovněž na špičkové úrovni a je zde navíc i další potenciál pro vědu a výzkum.

I z některých nevládních organizací zaznívá, že by se jádro nemělo utlumovat a že současně provozované bloky by měly mít co nejdelší životnost s ohledem na bezpečnost a ekonomickou smysluplnost. Diskuze se zúžila jen na téma pátého bloku v Dukovanech, ale to není to jediné, na co by se měly upínat všechny síly.

Máme ohromný potenciál v celém jaderném průmyslu i výzkumu, který není dostatečně podpořený granty a financemi, aby se z nich dalo vyždímat maximum a byl z toho dobrý exportní potenciál.

Dostavba nového bloku jaderné elektrárny Dukovany má u vlády i poslanců a senátorů většinou podporu. Bude ale dávat nový zdroj smysl finančně?

Pokud bych to porovnával se současnými cenami na burze, tak nový jaderný zdroj tohoto rozsahu smysl rozhodně dává za předpokladu, že projekt bude postaven v čase a v ceně do max. 200 miliard korun. Navíc, my nepotřebujeme ani tak znát dnešní ceny na burze, ale potřebujeme mít kvalitní odhady energetického mixu našeho regionu a cen, které budou v době očekávaného spuštění a životnosti projektu, takže stát i investora má zajímat hlavně období 2035 a dál.

Vedou se diskuze o tom, jaké to má nastavené ekonomické parametry, a pak se výstavba může prodražovat, což je vidět v zemích jako Finsko nebo Francie. Na druhou stranu, pokud budou správně nastavené podmínky smlouvy a financování, tak to smysl má. Dle našeho názoru nejlépe vychází model, kdy by stát odkoupil společnost Dukovany II a dosáhl by na mnohem jednodušší financování, než způsob, že stát ČEZu půjčuje na základě smluv a garantuje většinu rizik.

Co Čína a Rusko, existují nějaké cesty, kudy by se mohly tyto země dostat k dostavbě Dukovan?

Vyloženě bych teď spekuloval a vymýšlel takové cesty, ale tím, že prezident podepsal nízkoemisní zákon v podobě, jak prošel senátem a posléze sněmovnou, tak by neměla být cesta, jak vrátit do hry Rusko nebo Čínu, minimálně v podobě generálního dodavatele.

Co vláda během čtyř let nejvíce podcenila, čemu byste chtěli věnovat větší péči, na co se zaměřit v oblasti průmyslu a obchodu?

Dostatečnou pozornost nedávali v této oblasti surovinové politice. V roce 2016 udělalo hnutí ANO velké předvolební téma lithium a nevšiml jsem si, že by došlo k jakémukoli posunu a výraznějším změnám v zákoně či nařízeních vlády, která s tím souvisí.

Přes všechen humbuk také nijak neposunuli českou energetiku. Nová Státní energetická koncepce nevznikla a zásadní zákony, tedy zákon o podporovaných obnovitelných zdrojích energie a tzv. Lex Dukovany, byly protlačeny v nevyhovující podobě a na poslední chvíli. Dát české energetice vizi a koncepčně ji naplňovat tak bude úkolem další vlády.

Jak přistupujete ke Green Dealu?

Green Deal má správný záměr a cíle. Otázka je, zda jsou dobře nastaveny jednotlivé nástroje. Opět to stočím k současné vládě: Andrej Babiš se dost často opírá do Bruselu a „zelených nesmyslů“, ale už zapomíná říkat to B, že to byl on a jeho ministři, kdo všechny tyto cíle v Radě EU schvaloval. To je pro mě záhada, jakým způsobem se to dá politicky zneužít v negativním smyslu, když pro to sama vláda hlasovala.

Pak taky často slyším z úst pana Babiše a pana Havlíčka, jak jsme ti zelení fanatici a naši europoslanci můžou za všechny ty zelené nesmysly, protože je v tom Evropském parlamentu prosazují. Tady bych teda rád řekl, že ti naši europoslanci tam jsou slovy tři ze 705 a hlasuje se většinově, zatímco pan premiér Babiš o těch „zelených” nesmyslech hlasoval jednomyslně.

Co elektromobily, mělo by se Česko umět přizpůsobit tomuto trendu?

V jistém ohledu Česku nic jiného nezbyde, ale je otázka, do jaké hloubky v tom mají ingerovat politici, protože jen když se projdete mezi společnostmi v automotive průmyslu, všechny se už nějakým způsobem na nástup elektromobility připravují. Nevidíte, že by se vyvíjelo už cokoliv pro spalovací motory.

Trend je to tedy nevyhnutelný a české firmy se mu nesmí jen přizpůsobit. Měly by ho využít právě k získání lepších pozic v rámci dodavatelských řetězců, k zavedení nových výrobních procesů a k vyšší produktivitě a tedy i vyšším mzdám a ziskům.

Když se ale podíváte na přístup stávající vlády, tak mám někdy pocit, že jsou ještě v době parních strojů. Opět dám konkrétní příklad, kolik jste viděl nových dobíjecích stanic nebo alespoň připravených kabelů na rekonstruovaných odpočívkách kolem dálnic a silnic vyšší třídy pod záštitou ŘSD? Já teda asi tak nula. Sama vláda vůbec nebyla aktivní ani v oblasti naplňování Akčního plánu čisté mobility. Zrovna například i legislativu zjednodušující výstavbu dobíjecích stanic jsme tak předkládali formou poslaneckého návrhu.

Je to dobře?

Nechci hodnotit, jestli je to dobře, nebo špatně. Elektromobilita je jedna z cest, jak ekologizovat dopravu, ale nikoliv jediná. Současně s ní by se měla rozvíjet i moderní syntetická paliva, vodíkové hospodářství, protože zatím se boom elektromobility bude týkat především osobní dopravy. Zatím trend není rozjetý v nákladní dopravě, která tvoří nemalou část emisí. I tento segment je příležitostí pro naši ekonomiku.

Co se týče spalovacích motorů… zakázat je?

Pokud jde o můj soukromý názor a já věřím, že je to i názor Pirátů a STANu, tak způsob, jakým se hovoří o zákazu, není šťastný. Pořád by tu měla být možnost volby a trh by na to měl pružně reagovat. Určitě musí být promítnuty do výroby energií a dopravy dopady na životní prostředí a systém penalizací, což znamená „znečišťovatel platí“. V energetice to máme prostřednictvím systému EU ETS (reforma EU pro obchodování s emisemi, pozn. red.).

Již za pár let budou elektromobily levnější než srovnatelné vozy se spalovacími motory. S tím, jak k elektromobilitě přistupují automobilky, je pak otázkou, jestli je nějaký tvrdý zákaz vůbec nezbytný.