Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se nevzdává. FOTO: Kancelář ukrajinského prezidenta / se souhlasem
FOTO: Kancelář ukrajinského prezidenta / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Víte, co mě nejvíc štve? To, že západní země z nějakého důvodu dávají Ukrajině všelijaká ultimáta. Diskutují s Volodymyrem Zelenským o ukončení války za podmínek, které zachrání Putinovi tvář, a ukrajinského prezidenta přemlouvají, aby výměnou za iluzorní mír s Ruskem přenechal diktátorovi okupovaná území. Slibují Ukrajině bezpečnostní záruky, pokud bude souhlasit, a se smutnýma a chápavýma očima říkají, že celý civilizovaný svět je přece na její straně. Proč ovšem vy na Západě nekladete ultimáta Moskvě a Putinovi?
Co třeba vzkázat do Ruska toto: „Voloďo, už nás nebaví čekat, kdy ruská armáda odejde z Ukrajiny, zkrátka přijmeme celou Ukrajinu do NATO, navzdory všem tvým falešným referendům a tvojí partě v Kremlu.“ Tady by začal Putin kvičet něco o jaderných zbraních, jenže Západ by mohl odpovědět, že je má také.
Už vidím ty vysmáté pohledy a jízlivý tón směrem ke mně: „Káťo, takhle se to ve velké politice nedělá!“ Souhlasím, že ve velké politice se s diktátory a teroristy obvykle mluví jemně, jako s dětmi v mateřské školce, aby nedostali záchvat vzteku. A pokud někdo jako Izrael začne na ty parchanty rázně reagovat, dostane se mu ostrého odsouzení s arogantním tónem a ujištěním, že přece nejsme jako oni, že jsme civilizovaní. Dobře. Takto civilizovaně sledujeme válku Ruska proti Ukrajině už téměř tři roky a budeme v tom nejspíše pokračovat.
Namísto nátlaku na Putina, aby své degeneráty ze sousedního státu vyvedl, je vyvíjen tlak na Zelenského, že prý musí být realista a dívat se na věci střízlivě. No, on má velmi adekvátní výhled. Který normální vůdce státu by souhlasil s vydáním svého území a jeho obyvatel do otroctví? Je s podivem, že si někdo vůbec myslí, že to přinese mír… Ne, přinese to jedině jistotu diktátorům, kteří si tak budou myslet, že když to fungovalo u Putina, může to fungovat i u nich. Ve skutečnosti někteří státníci na Západě podávají Putinovi vítězství rovnou na podnose, a přitom tvrdí, že jsou spojenci Ukrajiny.
Tlak na Ukrajinu přichází ze všech stran: na jedné straně ji Putin zasahuje raketami a na druhé straně Západ tlačí na Zelenského, aby udělal ústupky někomu, kdo ho chce zabít a vymazat Ukrajinu z mapy. Pokud si někdo myslí, že sankce proti Rusku jsou nátlakové, tak vám řeknu na rovinu, že Rusové na ně kašlou, jsou připraveni jíst chleba a pít vodu z kohoutku, jen aby celému světu dokázali, že jsou velký a neporazitelný národ. Sankce mají smysl a jsou nepříjemné, ale nejsou smrtící, na rozdíl od raket, které létají na ukrajinská města.
V jednu chvíli jsem si uvědomila, proč se to děje. Ano, protože s Putinem se dohodnout nelze, zatímco se Zelenským ano. Vždyť v chápání Západu je Zelenskyj jeho dlužníkem, který dluží za zbraně, podporu a sankce, které jsou na Rusko uvaleny. Západ má čím tlačit na Zelenského, zatímco na Putina nikoliv. Koneckonců, kdyby se na Putina obrátili s civilizovaným návrhem, poslal by je pryč a ani by je nevyslechl.
Musíme si uvědomit, že Západ se při pohledu na Putina stále třese a bojí se ukázat sílu a jednat důrazně. Je snadnější přesvědčit Zelenského než Putina, že? V tom to je, za tři roky jste si, milí Zápaďané, neuvědomili, že nemá smysl ho přesvědčovat, síly je třeba. A já nikdy neuvěřím tomu, že Západ tu sílu nemá! On ji má, ale jen se mu nechce bojovat a angažovat se.
Představte si tu scénu. Skupina pobudů napadne majitele obchodu a tvrdí, že část prodejny bude patřit jim. Pobudové zabijí kluky, kteří s tím nesouhlasí, kolemjdoucí to vidí a pomáhají klukům tím, že vytahují své nože, obušky, zkrátka jim házejí všechno, co by se mohlo hodit. Sami se však do rvačky nezapojují, jinak by i oni mohli schytat ránu do obličeje, a obchod přece není jejich. Stojí stranou a křičí na majitele, že jsou na jejich straně, že jde o bezpráví, a organizovaně mávají rukama jako roztleskávačky na fotbalovém zápase.
Dokonce se mezi kolemjdoucími najdou i tací, kteří se otevřeně postaví na stranu agresora, obviní majitele, že se dovolili bránit, a začnou tvrdit, že jejich obchod tu stojí neoprávněně. V jednu chvíli to kolemjdoucí dokonce přestane bavit, ale nechtějí odejít, aniž by se dozvěděli, jak to všechno skončí. A začnou přemlouvat ředitele obchodu, který se před bandity brání, aby ustoupil a vzdal se části obchodu, a tím zachránil životy ostatních ze své skupiny…
A teď si představte, že by se kolemjdoucí místo sledování zápasu odhodlali s těmi pobudy pustit také do křížku. Jak by to dopadlo? Jsem si jistá, že by se zločinci brzy zmítali na chodníku a byli poníženi. Ale možná si řeknete, že ti zločinci by mohli přivolat nějaké své kumpány, jenže kolemjdoucích je také hodně a jejich zbraně jsou silnější. V celém podobenství jde o to, zdali se odhodláme riskovat, anebo se budeme tvářit, že se do toho nehodláme přímo zaplést…
Západ si stále ještě neuvědomuje, kdo je Putin, ale mám pro vás, Zápaďané, špatnou zprávu, nevíte ani, kdo je Zelenskyj. Pokud na rozdíl od Putina poslouchá všechny, kdo mu nabízejí jednání a ústupky, neznamená to, že udělá, co mu řeknou. Vždyť kdyby tomu tak bylo, uprchl by hned první den bojů, jak mu doporučovali západní představitelé.
A pokud si Západ myslí, že zastavení války a přenechání okupovaných ukrajinských území ruskému agresorovi obnoví světový pořádek, musím vás opět zklamat: pouze bude obnoveno přesvědčení Rusů, že jsou velcí, že porazili Západ a Putin je velký vůdce, který všechny donutil dělat, co on chce.
Ano, ano, takové vítězství nebude vnímáno jen jako vítězství nad Ukrajinou, ale i nad NATO a celým „prohnilým“ Západem. Rusko a Putin budou o to více přesvědčeni, že Západ je slabý, takže se pustí do dalších válečných výbojů. Ruští úředníci budou navzdory sankcím dál žít ve zlatě a vést luxusní život, Ukrajina bude obnovovat ruiny po ruském ostřelování a Západ bude ponížen, že navzdory obrovským investicím nedokázal porazit jednoho sešlého dědka z Východu. Ale Západ ještě dostane šanci se předvést, protože po této válce přijde válka další. Když totiž Rusko dostane, co chce, uvěří, že mu to vyjde i příště.
Autorka je ruská novinářka žijící v České republice. V letech 2010–2022 pracovala v rozhlasové stanici Echo Moskvy, kterou Putinův režim hned na počátku velké války Ruska proti Ukrajině zlikvidoval.
