Michal Šmarda se své nominace na ministra kultury vzdal. A to po několika měsících nedůstojných tahanic a tanců mstivého prezidenta Zemana, slaboučkého předsedy vlády Babiše a zoufale bezradné ČSSD.

Premiér Babiš poněkud schizofrenně oznámil, že Michala Šmardu sice prezidentovi republiky na post ministra kultury navrhl, ale současně ho tam nechce. A začal přitvrzovat. Nejprve se dal slyšet, že se Šmardou on tedy ve vládě sedět nebude, protože coby ministr kultury „by jenom kritizoval“. Kdo už trochu pronikl do uvažování oligarchy Babiše, ví, že kritizovat nebo mít nedejbože jiný názor než šéf a majitel vítězného hnutí, je v Babišově světě něco naprosto nepřípustného, na co si nehodlá zvykat. Šéf řve, šéf velí, šéf je sprostý… a všichni budou držet ústa. Tak uvidíme, jak poslušný či neposlušný bude nový navržený.

To ale ještě nebylo nic proti tomu, s čím Andrej Babiš vyrukoval 18. srpna 2019 ve svém pravidelném nedělním „čaulidi hlášení“. Zdálo se, že marketingový guru „Mára“ přebral nějakého životabudiče. Ale dobrá, máme věřit, že to byla slova pana premiéra, včetně domněnky, že Rakousko má kancléře, a ne kancléřku, tak věřme. A Andrej Babiš tedy pravil:

„Nedokážu si vůbec představit, že bych pana Šmardu představoval ve Vídeňské státní opeře rakouskému kancléři nebo že bych v Národní galerii říkal francouzskému prezidentovi Macronovi, že tento pán je ministr kultury České republiky.“

Teď tedy už nebude muset. Není příliš pravděpodobné, že by se Michal Šmarda vypravil za hudebními zážitky zrovna se známým estétem a znalcem umění Babišem. Přesto premiér „čaulidem“ neobjasnil, co konkrétně by činilo Michala Šmardu, úspěšného starostu a bezúhonného člověka bez opletaček s policií či vyšetřovacími orgány, tak nepřijatelným, že by bylo hanbou – pokud by tedy ministrem kultury byl – představit jej západním politikům. Zato ale člověka musí napadnout, jak by asi Andrej Babiš – pokud by se chtěl přísně držet faktů – představoval ty, kteří už ve vládě za jeho hnutí ANO sedí nebo zastávají jiné významné posty. Etiketa praví, že při představování se o dotyčném kromě jména sluší pronést také pár slov.

Třeba takového Adama Vojtěcha by zmíněným pánům jistě představil bez problémů. Asi takhle nějak? Tento zpěvák ze soutěže Superstar je ministr zdravotnictví České republiky. To by hezky znělo zejména v té Vídeňské opeře, ale angažmá by mu zřejmě nenabídli.

Nebo třeba: Dovolte, paní kancléřko, abych vám představil Lubomíra Metnara. V minulém režimu sloužil v Pohotovostním pluku. To byli, pane kancléři, mladí „esenbáci“ s pendreky, kteří na demonstracích mlátili svobodomyslné občany. Tento pán je ministrem obrany České republiky.

A co třeba tohle? Rád bych vám představil Kláru Dostálovou. Na jejím ministerstvu vyšetřovali kriminalisté, jelikož byla hlavní podezřelou ve věci nestandardního rozhodování o smlouvách za 38 milionů korun, a při domovní prohlídce jí zabavili osobní počítač. Tato paní je ministryní pro místní rozvoj České republiky.

Případně: To je, pane prezidente, Jaroslava Pokorná Jermanová z našeho hnutí ANO. V jejím úřadu zasahovala policie kvůli neprůhlednému štědrému financování různých anonymních „expertů“ monitorujících například vánoční zvyky. Tato paní je hejtmankou Středočeského kraje.

A jak vlastně představuje svou choť? To je má paní Monika, stejně jako já a mé dospělé děti stíhaná a obviněná z padesátimilionového podvodu a zneužití evropských financí?

Komu čest, tomu čest, co říkáte? Až se samou hrdostí nad těmi skvělými osobnostmi zatočí hlava. 

A co teprve kdyby někdo představoval našeho pana premiéra. To by bylo delší.

Toto je, Vaše Excelence, pan Andrej Babiš, zapsaný ve svazcích komunistické státní bezpečnosti jako agent Bureš, aktuálně trestně stíhaný a obviněný z podvodu a zpronevěry peněz z evropských fondů ve výši padesáti milionů, vyšetřovaný evropským Úřadem proti podvodům, auditory Evropské komise a Policií ČR ve dvou dalších kauzách souvisejících s hospodářskou kriminalitou. Tento pán je předsedou vlády České republiky.

Na to by snad byla jediná adekvátní odpověď. Oh, Mein Gott! Případně Mon Dieu!