Český národ má rád pohádky. Mnoho z nich končí něčím těžko uvěřitelným, překvapivým nebo fantaskním. Proto také často bývají uzavírány větou, na kterou si jistě vzpomenou všichni dospělí a která zní: Kdo nevěří, ať tam běží.
Současný český premiér zásobuje naši veřejnost takovou mírou bajek a pohádkových příběhů, že ve srovnání s ním blednou i takové pohádkové veličiny, jako byli Božena Němcová nebo Karel Jaromír Erben. Podívejme se na nejpovedenější z nich.
Jak Babiš bičem práskal
Andrej Babiš byl podle archivů komunistické Státní bezpečnosti jejím agentem a aktivně se podílel na udávání svých kolegů a známých. Listiny, které tuto skutečnost potvrzují, jsou celkem jednoznačné a přesvědčivé, nicméně Andrej Babiš má zcela jinou verzi událostí. Jeho řídící důstojník si prý celou Babišovu spolupráci s StB vymyslel a všechny dokumenty zfalšoval.
Řídící důstojník si tak vyrobil agenta, který ve skutečnosti agentem vůbec nebyl. Podle této verze tedy důstojník Státní bezpečnosti bezdůvodně riskoval vězení, ačkoli se mu nabízela celkem jednoduchá možnost Andreji Babišovi spolupráci s StB nabídnout a v případě, že by odmítl, zarazit mu výjezdy do zahraničí a najít si agenta jiného.
Po čtvrtstoletí se však v prolhaném důstojníkovi Státní bezpečnosti pohnulo svědomí a začal vyprávět o své minulosti naplněné papírovou výrobou fiktivních komunistických agentů s vervou Mistra Jana z Husi. A pokud neumřel, možná své falešné protokoly vytváří pořád. A kdo tomu nevěří, ať tam běží.
Jak Babiš k pokladu přišel
Ačkoli Andrej Babiš často uvádí, že založil holding Agrofert, není tomu tak. Společnost Agrofert byla založena slovenským podnikem zahraničního obchodu Petrimex a Andrej Babiš byl pouze zaměstnancem této společnosti. Jednoho dne však manažeři Petrimexu zjistili, že Agrofert zvýšil svůj základní kapitál a z tohoto důvodu jim Agrofert už nepatří a že místo stoprocentního podílu mají podíl pouze čtvrtinový.
Většinovým akcionářem Agrofertu se stala švýcarská skořápková společnost nemající ani sídlo, jejíž vlastníky ani manažery nikdo nikdy neviděl. Manažeři Petrimexu celou transakci označili za podvod, protože zvýšení základního kapitálu proběhlo v rozporu se zákonem bez jejich vědomí a byli přesvědčeni, že za tajemnou švýcarskou společností stojí ve skutečnosti Andrej Babiš.
Přesvědčení se změnilo v jistotu poté, co záhadní švýcarští dobrodinci převedli Agrofert na Andreje Babiše.
Andrej Babiš však přišel i v tomto případě se zcela jinou verzí událostí. Petrimex se prý rozhodl, že již nechce podnikat v Čechách v chemickém průmyslu, a proto společnost opustil. Šéfové Petrimexu tedy museli být takoví trumberové, že by hloupý Honza ve srovnání s nimi vypadal spíše jako Manka, známá pod označením Chytrá horákyně.
Investovali totiž do Agrofertu mnoho milionů, o které svým náhlým nezájmem o českou chemii přišli. Museli být také vrtkavější než Krasomila, vulgo pyšná princezna, protože poté, co se o údajně dobrovolné ztrátě svého majetku dozvěděli, dožadovali se ho soudně zpět. Neúspěšní byli pouze proto, že nevěděli, kdy k navýšení kapitálu došlo, a jakou valnou hromadu mají tedy vlastně žalovat.
Za záhadnou švýcarskou společností pak podle Andreje Babiše stáli jeho švýcarští spolužáci, se kterými v dětství několik měsíců studoval. Naštěstí to nebyli chlapci chamtiví a pouto vytvořené v dětství bylo silnější než peníze. Místo aby se z nich stali miliardáři, skromně po nějaké době převedli Agrofert na Andreje Babiše. A pak, že dobří lidé neexistují. Ne nadarmo se říká, že pohádka čistou vodu má a dobrým lidem žízeň hasí. A škarohlíd, který tomu nevěří, ten ať do toho Švýcarska běží.
Jak Babiš nevlastnil Čapí hnízdo
Nejznámější Babišova bajka se však týká objektu, hrajícího důležitou roli v mnoha pohádkách, a to čapího hnízda. Dodnes například mnoho lidí věří, že ptačí hnízdo, které je samotné neviditelné, činí člověka, který ho při sobě nosí, také neviditelným. Co se tedy stalo?
Jedna ze společností patřících do Babišova holdingu Agrofert o sobě jednoho dne začala prohlašovat, že do holdingu nepatří, má anonymní vlastníky a je malým či středním podnikem s názvem Farma Čapí hnízdo.
Farmu Čapí hnízdo sice dále spravovali manažeři Agrofertu, ale společnost na základě tvrzení o své malé velikosti dostala dotaci ve výši téměř 50 milionů korun a za tyto peníze a za peníze z úvěru, za který se Agrofert zaručil, postavila na pozemcích ve vlastnictví jedné z Babišových společností kongresový a rekreační areál Čapí hnízdo, v němž má svou vilu i Andrej Babiš.
Po uplynutí lhůty, po kterou musí být příjemce dotace malým nebo středním podnikem, se tato společnost vrátila zpět do náruče Agrofertu. Sám Andrej Babiš prohlašoval výstavbu Čapího hnízda za svůj nejlepší nápad, na který přišel ve frontě na kozy v zoo, jeho partnerka navrhovala interiér Babišovy vily na Čapím hnízdě a úvěrující banka ve svých interních dokumentech považovala společnost za součást Agrofertu.
Prezenční listiny dokazující vlastnictví akcií z předmětné doby se ke vší smůle ztratily.
Česká policie i Evropský úřad pro boj proti podvodům v přijetí dotace vidí podvod a domnívají se, že Farma Čapí hnízdo patřila po celou dobu do holdingu Agrofert a jeho vyvedení z holdingu bylo pouze fiktivní a fingované.
Nebyl by to ale Andrej Babiš, aby to opět neviděl jinak. Podle něj jedna z jeho společností chtěla vybudovat kongresové a rekreační centrum, a proto i nakoupila pozemky s ruinou selské usedlosti. Andrej Babiš však poté zjistil, že by se mu investice nevyplatila a od svého záměru ustoupil. Jak už to ale často bývá, děti se domnívají, že jsou chytřejší než rodiče.
Babišův syn, který je údajně pilotem, Babišova dcera, která podle dostupných informací nikdy nepodnikala, a Babišovy nezletilé děti zastoupené bratrem jeho družky, se rozhodli, že na co si netroufá táta, oni zvládnou a konečně se budou moci realizovat v kongresovém a turistickém byznysu. Od táty si proto odkoupili společnost patřící do jeho holdingu a Čapí hnízdo začali stavět sami.
Krev není voda, a tak jim Andrej Babiš pomáhal, i když musel vědět, že jejich projekt nemůže vyjít. Nechal je užívat pozemky své společnosti, zaručil se za jejich úvěr a dal jim k dispozici své manažery.
Žádný strom ale neroste do nebe a ukázalo se, že Babišův odhad byl správný. Shodou okolností právě po uplynutí lhůty, po kterou musí být příjemce dotace malou nebo střední firmou, se ukázalo, že projekt Farmy Čapí hnízdo není životaschopný, a tak musely Babišovy děti opět přijít s prosíkem za tátou a požádat o pomoc.
Jako dobrý otec jim i tentokrát pomohl a jejich společnost přijal pod ochranná křídla Agrofertu. Zde by mohl příběh o neposlušných dětech a laskavém otci končit, nebýt zlovolnosti české policie a Evropského úřadu pro boj proti podvodům, kteří mu nevěří. Podle Babiše je aktivita české policie v kauze Čapí hnízdo důsledkem objednávky mafie, mající za cíl zabránit jeho protikorupčnímu tažení. Proč mu však nevěří Evropský úřad pro boj proti podvodům, je záhada.
Možná to bude tím, že jak se tak říkává, když něco vypadá jako kachna, kejhá jako kachna a chodí jako kachna, většinou to bývá kachna. A kdo tomu nevěří, ten ať tam běží.
Text byl publikován na webu Hlídacípes.org