Rusko zasahuje do letošní americké prezidentské volební kampaně, není však jisté, v čí prospěch. Televizi CNN to řekli tři nejmenovaní zástupci amerických tajných služeb. Den před tím, než demokratičtí voliči zamířili k volbám v Nevadě, se objevily informace, že Rusko podporuje současně Bernieho Sanderse i Donalda Trumpa. Jakou to má logiku? Jednoduchou. Cílem je vytvořit chaos. Kdo vyhraje, je až druhotné.
Sandersovi odpůrci si skrytou ruskou podporu pro jim nesympatického kandidáta vykládají tak, že mají Sanders a Rusko společné zájmy. Tak jednoduché to ale není. Ve svém článku v The Moscow Times kremelskou strategii vysvětluje analytik Gennadij Rudkevič.
Sanders ruské aktivity rychle odsoudil a připsal je pokusu rozdělit americkou veřejnost. V tom má podle dosavadních zkušeností s ruskými dezinformačními kampaněmi nejspíš pravdu, byť se nesmí zapomínat, že jeho názory v tom také hrají roli.
Ruští trollové, internetoví boti a osoby ovlivňující veřejné mínění výrazně podpořili Donalda Trumpa v prezidentské kampani v roce 2016. Angažovali se také v kampani pro brexit, podporovali hnutí za katalánskou nezávislost, italskou Ligu, AfD v Německu a madam Le Penovou ve Francii. Důležitější než proruské pozice, ačkoliv je řada těchto hnutí a osob zastává, je jejich opoziční postoj vůči politickému systému vlastní země.
Důvody pro tuto strategii jsou zhruba tři.
Za prvé, Západ je pro většinu ruských elit stále protivníkem. Ruské elity přesvědčily samy sebe, že západní zřízení je rusofobní. Proto je každé hnutí proti „establishmentu“ automaticky považováno za vhodnější než zachování současného stavu. Trump i Sanders toto kritérium splňují.
Za druhé, oslabení západního establishmentu znamená oslabení Západu obecně a podlomení jeho ochoty čelit ruským výbojům. Mnoho západních skupin bojujících proti současnému stylu domácí politiky je nepřátelských vůči klíčovým západním institucím – zejména vůči NATO a EU. Stačí „vykolejit“ aspoň některé vlády, a naruší se tím společný postup vůči Rusku. Politické elity v Americe se budou přít o Trumpa, v Británii o brexit, ve Španělsku o katalánskou nezávislost a zahraniční politika nebude prioritou.
Chaos je tady hodnotou sám o sobě. Sanders by byl výhodný jako prezident i jako poražený. Jako prezident nebo aspoň výrazný protikandidát Trumpa slibuje ostrý vnitropolitický konflikt. Jako poražený by posloužil Kremlu coby ukázka toho, jak sociální politika v USA prohrává.
Za třetí: pohled na západní politiky kritizující kvalitu voleb v jejich zemích a očerňující hodnotu vlastních politických institucí pomáhá Putinovu režimu vylíčit demokracii jako vadný, nestabilní a nežádoucí systém. Dokud budou mít Rusové dojem, že demokracie na Západě krachuje, budou podezřívaví vůči volání po demokracii u nich doma.
Když to shrneme, pro Kreml by někdy mohl být jeden z kandidátů vhodnější, ale to podstatné je nakonec chaos, který je v propagandistické válce nejvytouženějším cílem.
