Dění kolem brexitu, jakkoli může být jeho sledování pro mnoho lidí bolestivé, může být lekcí pro všechny. Co bychom si po několik let trvající (a zatím nekončící) taškařici měli zapamatovat a co nám už došlo?

Lekce pro politiky je jasná. Je potřeba si uvědomit, že brexit začíná i končí v britském parlamentu a nebyl tam charakterizován ničím jiným než vnitrostranickými boji o moc. V jednu chvíli osobní a stranické zájmy převážily nad odpovědností. Od té doby sledujeme, co to dokáže napáchat i v tak pevné a tradiční demokracii, jakou dosud byla ta britská. Politici by měli vědět, že referendum je vždy zahrávání si s ohněm a dělat ho v situaci, kdy je společnost jasně polarizovaná a rozdělená na podobně velké skupiny, je destruktivní. 

Právě proto je to velké varování pro všechny české politiky, kteří s referendem rádi žonglují, a pro pár dalších let politického podnikání, které by jim případně zajistilo, by byli schopni opakovat britskou chybu. Mimochodem, o Češích se mluví jako o jasných euroskepticích, ale pokud se podíváme na jednotlivé průzkumy podrobněji, uvidíme, že názorové tábory jsou tu vyrovnané. Navíc roste počet lidí, kteří berou Evropskou unii za svou – 84 procent lidí si myslí, že EU znamená více příležitostí pro mladé lidi, podle 55 procent lidí má EU pozitivní vliv pro region, ve kterém žijí, více než polovina lidí si myslí, že EU přináší vyšší růst české ekonomiky. Přesto je tu velký důvod se do experimentu podobného brexitu nepouštět. 

Existuje totiž druhá brexitová lekce, která se týká každého z nás. Když jde o hodně, „sundávají se rukavice“, pravidla jdou stranou a soutěž přestává být fér. Přesně to Brexit taky potvrdil – kampaň byla plná lží, nesmyslů, nepravd, praktik na hraně zákona, cílících na pudy a emoce, postrádající fakta. Referendum tak nakonec pravděpodobně rozhodli ti, kteří se rozhodovali podle lží, šířených pomocí peněz nejasného původu. Nemáme žádný důvod myslet si, že jakékoli další referendum by probíhalo jinak. Tlak by byl stejný, způsoby kampaně netransparentní, informace zkreslené. Mimochodem, tohoto rizika jsou si Češi velmi dobře vědomi, což potvrdil další průzkum našeho projektu Moje Evropa – že by kampaň obsahovala dezinformace, si myslí 80 procent z nich. 

Třetí lekcí, kterou bychom si měli zapamatovat, je síla Evropské unie. Čeští lídři stejně jako jisté vlivové skupiny mimo Evropu velmi rádi zdůrazňují dělící linie v Evropě – různé národnosti, neschopnost se dohodnout na důležitých věcech, akcentují odlišnosti. Brexit ovšem ukázal, že v klíčových záležitostech je Evropa schopna velmi tvrdě zastávat svá stanoviska a hájit zájmy svých členů. I Češi si uvědomují, co všechno jim EU přináší, a není tedy na škodu si jako lekci odnést fakt, že Evropa nám tyto věci nejen umožňuje, ale také na nich velmi tvrdě trvá a neuhýbá z nich. 

Jakkoli je tedy sledování jednání o brexitu bolestivé, myslím, že nás naučilo něco, co se nám v Česku i Evropě vyplatí. 

Autor je prezident SOCR a bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti