Když BIS zveřejnila svoji výroční zprávu a jasně popsala hrozbu ruského a čínského vlivu, část politického spektra začala křičet, že to je hrozné. Pojďme si jejich argumenty rozebrat:

1) „Tajná služba má být tajná, takže nemá mluvit veřejně“.

To je představa možná z minulého století. Zpravodajská služba samozřejmě nikdy veřejně nemluví o svých konkrétních operacích, ale o trendech a hlavních hrozbách mluví veřejně úplně stejně jako třeba armáda nebo policie. Od nich se také nedozvíte, které konkrétní zloděje v Česku nebo teroristy po světě sledují a dopadávají, ale určitě od nich uslyšíme, jestli se problém pašování tvrdých drog zvětšuje nebo zmenšuje, nebo jestli naši nepřátelé jinde na světě útočí nějak jinak než dnes, takže se na to musíme lépe připravit.

2) „BIS se politizuje.“

Ne. Kontrarozvědka nijak do politické soutěže nezasahuje tím, když obecně popisuje velké hrozby pro naši nezávislost. Do politiky by zasahovala, kdyby na konkrétní politiky donášela nebo pouštěla odposlechy a drby, ale rozhodně ne tím, že popisuje, jak si nepřátelské mocnosti kupují vliv na rozhodování v naší zemi. To je její zákonná role a to má chránit. Je to jako divit se, že hasiči mluví o požárech.

3) „BIS jde moc do detailu.“

Právě že nejde. Když si přečtete výroční zprávy baltských zpravodajských služeb, najdete v nich modelové případy, ale také dokonce konkrétní incidenty se jmény a mnoha detaily, takže si veřejnost jasně může představit, jak ta (primárně ruská) hrozba vypadá. Šéfové amerických zpravodajských služeb každý rok v Kongresu představují své společné hodnocení hrozeb pro svou zemi, kde přirozeně kombinují vojenskou a civilní část, u naší BIS jde jen o tu civilní. Ale Vojenské zpravodajství zase relativně detailně veřejně hodnotí svou část agendy a skoro nikomu to nevadí. Dánské nebo nizozemské zpravodajské služby také zveřejňují svá relativně detailní hodnocení. I šéfové německých nebo britských civilních služeb veřejně jasně tyto hrozby popisují. Je to totiž jejich zákonná a bezpečnostní role.

Až vám zase někdo bude vyprávět, že BIS (nebo NÚKIB ve své kybernetické oblasti) nemá veřejně popisovat hrozby, tak si vzpomeňte na přisloví o potrefené huse.

Položme si třeba tyto otázky:

– Když dnes víme, že nám Rusko i Čína natvrdo vykradly naše ministerstvo zahraničí, jaká byla naše reakce?

– Na kterých diplomatických jednáních žádali naši představitelé vysvětlení?

– Kolik ruských a čínských zpravodajců jsme kvůli tomu vyhostili?

– Které personální sankce jsme uvalili a na koho?

– Kdy jsme na unijní a alianční úrovni žádali adekvátní společnou odvetu za tento hluboce nepřátelský čin, kdy byla napadena naše významná bezpečnostní instituce?

Naše bezpečnostní instituce zatím stojí na správné, pro-ústavní straně. Proto proti nim bude letos veden úder českých kolaborantů, aby byli umlčeni a nekladli odpor ruskému a čínskému vlivu u nás. Musíme je ubránit, stejně jako silná a svobodná média jsou naší jedinou reálnou obranou.

Vyšlo na facebookovém profilu autora.