Bratři Trojanové se sešli ve filmu a zplodili spolu velmi zvláštní, zajímavé, zábavné a citlivé dílo. O filmu Bourák se mluví jako o gangsterce nebo bláznivé grotesce. Můj divácký pocit ale spíše vystihuje slovo romance, i když v poněkud ironickém a tragikomickém smyslu.

Především je třeba říci, že je to sudetská romance. Postavy zmatených a v podstatě smutných obyvatel fiktivního města Šlukdorf na severu Čech se pohybují v tíživých kulisách města, z něhož bylo vyhnáno původní obyvatelstvo. Ti lidé žijí doslova na troskách někdejší civilizace a kultury a tato syrová realita utváří jejich životy i charaktery. Část z nich jsou rovněž chodící trosky, lidské zbořeniny v truchlivém zbořeništi města, přes které se stále táhnou dlouhé stíny někdejšího bolševismu i absurdní a buranské mafiánské špíny, patologické prostředí, které charakterizuje velký nápis načmáraný na jedné zdi: Komunisti, vraťte se!

Dále čtěte

Ivan Trojan: Těžkostem chci čelit s čistým štítem. Vychází nové číslo Revue FORUM

Ivan Trojan ve filmu svého bratra Ondřeje hraje postavu naprosto odlišnou od toho, kým se sám cítí být. Přesto v…

Jistou troskou zašlé slávy je i hlavní hrdina Láďa, kterému se říká Bourák (Ivan Trojan). Miluje staré bouráky, fára, která byla kdysi luxusní, ale dnes jsou z nich rezavé ojetiny. Láďa také miluje starou dobrou hudbu a skvěle tančí. Je to hejsek, hezky se češe, barví si vlasy a snaží se stylově oháknout. Jenomže výsledek je směšný, protože Láďa sám je už jenom starou ojetinou. Z jistého pohledu je to tragikomický pitomec, který mentálně zamrzl v adolescensci, z jiného pohledu je to ale křehký snílek. Láďa se udržuje při síle tím, že si vyfabuloval romantický svět plný rockenrollu, či rockabilly, blonďatých krásek a velikých amerických aut z padesátých a šedesátých let.

Láďova manželka a dcera (Kristýna Boková a Veronika Marková, obě jsou ve filmu skvělé) žijí v domě, který mohl být kdysi třeba továrnickou vilou, ale dnes už jde jen o asociální ruinu. Společně pohrdají Láďou, který jim nenosí mnoho peněz a je stále zalezlý ve své garáži, kde skládá stará fára a naplňuje tak trapnou pověst o zlatých českých ručičkách.

Ve městě právě úřady zakázaly hazard, což se těžce promítne do života mnoha občanů. Mafián Ruda řečený Bingo (Jiří Macháček) má problém, protože musí zavřít podnik s hracími automaty, nezaplatí desátky mafii a neudrží nákladný životní styl své hloupé ženy. Protože je toho na něj moc, tak zešílí a začne nastolovat spravedlnost golfovou holí. Přitom si ale uvědomí, jak moc miluje Láďovu ženu, a začne ji obluzovat. Láďa mezitím ztratí svoji milenku, která působí, jako by vypadla z nějakého starého amerického (ale spíše laciného) filmu či katalogu na podprsenky. Láďův pocit trosky graduje a ocitá se v tíživých mrákotách. A tu se mu náhle v garáži zjeví Elvis Presley (Ondřej Trojan).

Rozmluva českého Ládi s americkou popovou hvězdou je nejpozoruhodnější chvílí filmu. Je to naprosto bláznivá, ale přitom poetická variace na rozmluvu malého lidského červa s Bohem. Elvis Presley přitom slíbí Láďovi, že mu splní jeho tajný sen, což není nic jiného než další fáro – cadillac. Takové, jako měl Elvis. Je to tak vtipná a kouzelná herecká etuda dvou bratrů, že hraničí s genialitou.

Mezi tím si ale mafián Ruda vyřizuje své účty golfovou holí a stíhá ho vrchní mafián Tlusťoch (Jaroslav Róna). Z filmu se stává gangsterka, kde občas vidíme scény připomínající Tarantinovy filmy. Jenže gangsterka se i nadále prolíná s groteskou. Nad tím vším vítězí romance, když dojde ke střetu mezi mafiánem Rudou a Láďou o Láďovu ženu. Ve vypjaté chvíli sporu Láďa nazře, že je pitomec, který lítá za ženami a auty, a přitom má přímo u nosu lidi, kteří jsou mu navzdory jeho dětinskému životnímu stylu pořád věrní – jeho žena a jeho dcera.

Vedle prostředí je klíčovou charakteristikou filmu Bourák hudba. Ta hudba je tak dobrá, že v kombinaci s prostředím severních Čech působí až nepatřičně. Tím ovšem právě vyjadřuje sen o jiném světě. Tato hudba také dává filmu dobrý rytmus a celkový pocit, že film dobře šlape. Sudetskou romanci totiž vlastně vypráví kapela, která hraje rockabilly.

Je celkem jasné, že tento film nedokáže oslovit každého. Část diváků nepochopí smysl, proč se dívá na tragikomické postavy v sudetských kulisách. Část lidí nepochopí tragédii šluknovského výběžku, kde se vlivem historie děje téměř všechno špatně. A proto ani nepochopí komickou postavu Ládi, jehož ztracenost na civilizační periferii stojí v ostrém protikladu k jeho snům o sobě. Láďův život ve snu je bezděčnou odpovědí na realitu života v Sudetech. A jeho pochopení hodnoty vlastní rodiny, byť je asi jenom částečné, vede k jisté lidské zralosti.

Máme tu další Trojanův film, který se po strhujícím dramatu Toman vyznačuje tíživou, ale naprostou vnitřní pravdivostí uměleckého díla první kategorie. Právě proto narazí u lidí, pro něž pravdivost není ani uměleckou a ani klíčovou lidskou hodnotou. Je smutnou jistotou, že na film budou plivat lidé, které dráždí křehkost pravdivého vyjádření. Nebudou k tomuto filmu ani neteční a ani ho nepochválí. To je ovšem dobrý signál o tom, že je to cenné dílo. Skvělý kus z našeho rozbořeného světa.

Z formálního hlediska film Bourák bourá žánry. Ale ve skutečnosti se naboural do plytkosti českého diváckého vkusu, který vyhledává pohlazení, laskavý humor a pseudohistorický kýč. Nic takového tu není. Proto je film Bourák skvělý a silný. Ovšem jen pro vybrané publikum. Tak to je a tak to zůstane. To je sociální realita Čech, a to zdaleka ne jen severních.