Nejmocnější žena světa. I tak se někdy hovoří a hovořilo o německé kancléřce Angele Merkelové. Dokázala několikrát přesvědčivě vyhrát volby, za její vlády ustálo Německo finanční krizi, ale i krizi uprchlickou. Jaká byla Angela Merkelová před tím, než stanula v čele Spolkové republiky Německo? Jaké měla dětství? To všechno si můžetě přečíst v jedinečné knize Matthewa Qvortrupa nazvanou jednoduše Angela Merkelová. Vydalo ji nakladatelství Bourdon, vy ji můžete objednávat ZDE.

„Vyslovuje se to Angela,“ domáhalo se důrazně malé děvčátko přízvuku na druhé slabice, „Angela“. Učitelka hudby Helga Gabrielová vypadala unaveně a těžce vydechla. Oslovila sedmiletou dívku „Angela“ s přízvukem na první slabice. Ale její žačka byla tak trochu perfekcionistka a někdy to s ní bylo docela těžké. Byla děvčetem, které vykazovalo mnohé z rysů Lucy z Peanuts nebo Lisy ze Simpsonových. Hudba nebyla jejím nejlepším předmětem, i když paní Gabrielová připouštěla, že mladá slečna Kasnerová „neměla špatný hlas“. Dokázala se trochu moc nadchnout, vždy chtěla být nejlepší a také trochu moc mluvila. Ale učitelku to příliš nerozladilo. Angela, nebo „Kasi“, jak farářovu dceru nazývali její přátelé, byla obvykle dobrou žákyní. Když se ostatní děti začaly chovat nepozorně a hlučně, psala dál – stará hlava na mladých ramenou, která mohla vypadat dost arogantně. Vcelku ale byla svým panovačným způsobem roztomilá. Její učitelka dokázala občasnou povýšenost strpět.

Život na Goethe Schule plynul bez vzrušení a mít žáka, který projevil něco asertivity a iniciativy, bylo vítaným zpestřením. Angela projevovala obojí. Nadále vynikala v matematice a ruštině a účastnila se bezpočtu soutěží, které povždy soutěživý vzdělávací systém Východního Německa pořádal. Někdy ale dokázala přemýšlet nerealisticky. V případě dívky, která byla od přírody nešika a její chůze byla poněkud nekoordinovaná, sklidila její ambice stát se krasobruslařkou tiché pobavení.

Nikdo ale nepodceňoval její odhodlání ani to, jak se sedmiletá dívka na vše přepečlivě připravovala. Naprosto nikdy nebylo nic ponecháno náhodě. Jejím heslem, které ostatním dětem připadalo trochu otravné, bylo: „Nikdy neprojevuj nezpůsobilost.“

Ať už otravné, nebo ne, nezůstávalo nic dlužno tomu, jak ke všemu přistupovala. Když se o mnoho desetiletí později stala Angela Merkelová kancléřkou, pozornost, kterou věnovala detailům, a posedlost tím, aby měla vše ověřeno, se staly takřka legendární. I mnohé další charakteristické rysy, které se později připisovaly nejmocnější političce světa, byly již patrné. Její chování jako žačky bylo už na základní škole podobné tomu, jak se chovala a jak jednala, když dosáhla vrcholu své politické kariéry.

Jeden z příkladů, které Angela sama často zmiňovala, se týkal skoků do vody. Ve třetí třídě navrhl její učitel tělocviku, který byl pod tlakem, aby vyhledal sportovní talenty pro úspěšný olympijský tým Východního Německa, aby zkusila skočit z třímetrového prkna. Věděla, že skočit po hlavě do vody může být bolestivé a že učitel nejspíš čeká, že skočí nohama napřed a prohlásí, že to není pro ni. Tím by se ušetřil čas. Angela na jeho předběžném seznamu potenciálních budoucích olympioniků nebyla, takže by mu to nevadilo. Angela ale vždy udělala, co řekla. Vystoupala dvanáct příček, udělala váhavý krok vpřed a podívala se do vody. Bylo to děsivé. Otočila se zpátky. Ale neslezla. Přecházela tam a zpět a analyzovala situaci. Ostatní děti to pobavilo a někteří chlapci se začali smát. Angela ale pokračovala ve své analýze. A právě v okamžiku, kdy začalo zvonit na konci hodiny, skočila do bazénu po hlavě. Skokan do vody z ní nikdy nebyl, ale dokázala sebrat odvahu skočit. Ostatní žáci už se nesmáli – ani jeden z nich předtím neskočil. Angela ano – poté, co zanalyzovala situaci.

Přesuňme se o 44 let dopředu a uvidíme německou kancléřku Angelu Merkelovou ve složité situaci, kdy opět analyzuje, zda se do něčeho vrhnout. Tentokrát nebude mít její rozhodnutí důsledky jen pro ni, ale také pro další lidi – dokonce pro stovky milionů lidí. Němečtí vládní představitelé věřili, že je země relativně imunní vůči finanční krizi, která pohlcovala svět po pádu americké investiční banky Lehman Brothers v roce 2008. Těžce se zmýlili. Do několika týdnů pocítila ekonomika největší země eurozóny doprovodné otřesy amerického debaklu.

Merkelová měla s řešením ekonomických otázek málo zkušeností. Zastávala dříve funkci ministryně životního prostředí a předtím ministryně pro ženy a děti. Její znalost složitých ekonomických problémů byla zhruba tak obsáhlá jako její zkušenost ve skoku do vody. Jako před všemi těmi lety na skokanském prkně váhala, otálela a zdálo se, že se nemůže rozhodnout. A stejně jako u školního bazénu v Templinu se o ní někteří hoši (v tomto případě ostřílení politici z její vlastní CDU i ze Sociálně demokratické strany) začali bavit: „Je vyděšená“, „to je na ni moc“, „to nezvládne“.

Ale pak, když už to vypadalo, že čas vyprší, učinila překvapivé rozhodnutí. Po zvážení všech možných důsledků oznámila, že německá vláda bude garantovat vklady ve všech německých bankách. Její oznámení přišlo se sebevědomím a odhodláním, kterým své kolegy zaskočila. Vytvořilo stabilitu a získalo jí úctu.

V pozdějším životě vzpomínala Merkelová na příběh ze skoků do vody, když ji její krajané, ale také zahraniční média, kritizovali jako nerozhodnou. Stejně jako malá Angela, která nedala na to, co si říkají její spolužáci, zůstávala dospělá politička kritikou nepohnuta. Váhavost naopak vnímala jako ctnost. Analyzovat situaci z každého úhlu pohledu značí sílu a jistý krok spíše než naopak, jak uvedla: „Když se má učinit rozhodnutí, jsem docela odvážná, ale potřebuji trochu prostor se rozeběhnout a pokud možno přemýšlím, než skočím. Vždy jsem radši, když vím, co se se mnou stane, i když to znamená, že jsem méně spontánní.“ Německá média ji nadále kritizovala za tendenci příliš analyzovat. Ona to ovšem dělá celý život. Politický zpravodaj z bulvárních novin Bild ji popsal jako „ženu, která povýšila otálení na formu umění“.

Jako školačka byla Angela poněkud svérázná. Nebyla divná nebo podivínská, ani nebyla společenský vyděděnec, ale jiná byla. Nemáme žádné náznaky, že by ji byli spolužáci šikanovali, i když někteří z chlapců ji rádi škádlívali. Většinu času byla součástí malé kliky čtyř děvčat, ale ostatní děti, dokonce i chlapci, ji podle všeho měli rádi. Byla velmi systematická a byla díky tomu dobrá v pořádání oslav. Možná ze všeho nejdůležitější ale bylo, že byla vždy ochotná pomoci studentům, kteří nebyli tak nadaní jako ona. Bývalý spolužák vzpomíná: „Byla vždycky nápomocná, a když měl někdo problémy, mohl vždycky jít za ní. Když byl někdo pomalejší, Angela mu látku vysvětlila, aniž by se chovala povýšeně.“ Jak se blížila k pubertě, její mírně rozkazovačné chování povolilo a bylo z ní děvče, které se rádo zasmálo, vtipkovalo a imitovalo hlasy. Není divu, že fotografie prepubescentní Angely ukazují dívku s troufalým úsměvem.

Zaujala vás ukázka? Objednejte si knihu na našem e-shopu!