Donald Trump, který pokračuje v přípravách na převzetí Bílého domu, pobouřil „velkou Čínu“. Poprvé od roku 1979 mluvil telefonicky s hlavou tohoto ostrova, který Čína považuje za jednu ze svých provincií a hrozí mu vojenským zásahem v případě vyhlášení nezávislosti. Faktem je, že Tchaj-wan od roku 1949 existuje nezávisle na ČLR a vládne tam demokratické zřízení, což se o Číně určitě říci nedá. Tchaj-wan uznává jen 23 zemí světa. Do roku 1971 byla členem OSN a dokonce členem Rady bezpečnosti. Pak toto místo zaujala v rámci politického realismu Čína. Diplomatické vztahy s ostrovem mají některé menší státy, několik států Latinské Ameriky a Vatikán.
Ačkoliv USA Tchaj-wan jako stát neuznávají, mají s ním obchodní výměnu a poskytují mu miliardy na obranu. Gesto Donalda Trumpa je ale nejspíš znakem, že pevninská Čína nemůže počítat s velkou podlézavostí z americké strany.
Když se podíváme na počiny Miloše Zemana, který k seznamu veličin, kterým hodlá podkuřovat hned po ruském a čínském prezidentovi, přidal i Trumpa a napsal mu v pochybné angličtině blahopřejný telegram, je rozdíl hned patrný. My samozřejmě nejsme jaderná velmoc, takže by nějaká silná slova na adresu Číny zněla trochu směšně. Jsme ale součástí dvou silných společenství, NATO a Evropské unie. Po ekonomické a vojenské stránce jsou to přes všechny problémy silné organizace. Důvody k nějakým komplexům rozhodně nemáme. Ty má jen Zeman, kterého na Západě nebere nikdo vážně, nikdo ho nikam nezve a potřebuje si posilovat sebevědomí tím, že se sluní v záři všelijakých autoritativních vůdců. Krom toho jsou tu ekonomické zájmy, ale nikoli České republiky, ale Zemanova okolí, lidí, jako je Tvrdík, Kellner, Nejedlý.
Bude zajímavé „českého Trumpa“ sledovat při dalších počinech amerického Trumpa. Jestli si třeba Američané vzpomenou na vybudování radaru v Brdech nebo navýšení rozpočtu do NATO. Nebo až se ukáže, se s Putinem to nebudou až takové líbánky, jak si někdo myslí. Pak bude z „českého Trumpa“ už zas jenom český Zeman, což moc velkolepě nezní.