Český prezident Miloš Zeman označil ruského prezidenta Vladimira Putina za šílence a agresora. Jak pravil psychoterapeut Eugene Gendlin ve své známé Litanii: Lidé snesou uvěřit v pravdu, když už ji snášejí žít. Přihodilo se to i Zemanovi, který pronesl na své poměry pozoruhodný projev k národu. Pozoruhodný proto, jak pozdě přišel a jak se prezident dokázal tvářit, co všechno v minulosti dokázal přehlédnout. Pro typického představitele páté kolony ruské propagandy v Česku zlomová chvíle.
Občanu Zemanovi přirozeně jeho prozření přejeme, lépe pozdě než nikdy. Jako prezident ovšem selhal, když dlouhá léta, ať už vědomě, nebo z pohnutek skrytých i jemu samotnému pomáhal nastolit propagandistické narativy Kremlu. Ten je rád využíval, ať už šlo o Krym, Vrbětice, nebo ještě před pár dny o poslední Zemanův přešlap kolem plánované ruské agrese.
Je to šest dní, co byl Miloš Zeman hvězdou propagandistického pořadu 60 minut v televizi Rossija. Rozebíraly se tam jeho výroky z rozhovoru pro MF Dnes o tom, že žádná invaze na Ukrajinu nebude a že informace o ruských vojenských plánech jsou blamáží CIA.
„Rusové nejsou blázni, aby se pouštěli do operace, která jim přinese více škody než užitku. Pokud jde o americké tajné služby, je to jejich třetí blamáž,“ řekl Zeman a ruská státní televize jeho slova ráda využila. Zapadala do fáze vrcholících příprav na válku a přesně odpovídala kremelské vyprávěnce staré přesně týden. Zeman zase jednou sehrál roli užitečného idiota.
Ve svém čtvrtečním projevu uznal omyl. „Před několika dny jsem řekl, že Rusové nejsou blázni a že na Ukrajinu nezaútočí. Přiznávám, že jsem se mýlil,“ řekl. A dál? Dál nic. Neomluvil se, neoznámil abdikaci a odchod do ústraní, neřekl, že okamžitě ukončuje spolupráci se svým poradcem Martinem Nejedlým. Pouze po nás chce, abychom spolu s ním předstírali ztrátu paměti.
Svět se nezhroutil včera
Ještě než se Zeman stihl k začátku invaze na Ukrajinu vyjádřit, vyslal vzkaz hradní mluvčí Jiří Ovčáček.
Krutost války je nezměrná. Modlím se k Bohu za nevinné, ukrajinský lid, který se probudil do hrůz války.
Svět, který jsme znali po roce 1989, se zhroutil v jediném okamžiku.
Člověk proti člověku, bratr proti bratru.
— Jiří Ovčáček (@exPREZIDENTCR) February 24, 2022
Svět, který jsme znali po roce 1989, se nezhroutil v jediném okamžiku a nebylo to včerejší ráno. Minimálně po anexi Krymu z roku 2014 a výskytu „zelených mužíčků“ v separatistických oblastech na východě Ukrajiny bylo zřejmé, že Putinova salámová metoda dává prostor pro apologetické postoje. Zeman se jich nikdy nebál.
V roce 2015 zpochybnil smysl sankcí Evropské unie jako odvety za anexi Krymu. O dva roky později v Soči po setkání s prezidentem Putinem zopakoval, že sankce by se měly zrušit: „Přicházíte o naše skvělé sýry a jogurty, nevím, zda se sankce týkají i piva,“ řekl český prezident. „Pivo bude,“ poznamenal tehdy Putin. Veliká řachanda.
O měsíc dřív Zeman zaujal i svým výrokem na půdě Rady Evropy, že obsazení Krymu je fait accompli, hotová věc. Ukrajina by si prý měla s Moskvou vyjednat finanční kompenzace. Přirozeně i tento výrok byl využit ruskou propagandou a Zeman musel vysvětlovat, že ho nemyslel jako uznání anexe. Pro české publikum možná, do Ruska ovšem zazněl hlas jiný.
Můžeme pokračovat, Dukovany: „Osobně bych vůbec nebyl proti tomu, aby se u nás aplikoval podobný model, jako je v Maďarsku s elektrárnou Paks.“ Ano, Paks buduje ruský Rosatom.
V kauze novičok Zeman přispěl v roce 2018. Počátkem května řekl, že podle Vojenského zpravodajství se v Česku vyráběl novičok, podle BIS nikoliv a že se přiklonil ke zprávě armádní tajné služby. Jeho vyjádření opět využil Kreml, který zpochybnil tvrzení Britů, že novičok, kterým byl otráven dvojitý agent Sergej Skripal, pocházel z Ruska.
A jistě, Vrbětice: Zeman loni v květnu vložil do mediálního prostoru pozoruhodnou konstrukci více vyšetřovacích verzí výbuchů ve vrbětických muničních skladech. Prý mohlo jít o „zakrytí manka“, sdělil na Frekvenci 1 s tím, že mu to řekla ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Už krátce předtím v dubnu v televizním projevu nahrál ruským státním médiím, která se jeho zpochybňujícím slovům detailně věnovala:
„Český prezident uvedl, že neexistují žádná data o agentech z Ruska ve Vrběticích,“ psal Interfax. Podle Zemana Bezpečnostní a informační služba nemá důkazy o tom, že ruští agenti oblast Vrbětic vůbec navštívili. Podobně agentura TASS mimo jiné citovala Zemanova slova, že BIS se o incidentu ve Vrběticích za posledních šest let ve svých výročních zprávách nezmínila. Drobnosti, které se kremelské propagandě hodily.
Otevřená agrese Ruska na celém území Ukrajiny je ovšem gamechanger, který již nenechává prostor pro žádnou slovní ekvilibristiku. Uvědomil si to prezident současný a řekněme otevřeně, že zásadní katarzí prošel v posledních dnech i ten minulý, Václav Klaus.
Trpké Klausovo prozření
I Klausův institut vydal pozoruhodné stanovisko, už v úterý. Ještě v době eskalace konfliktu před samotnou invazí fakticky obvinil Putina, že v tom podobně smýšlející osoby nechal a poškodil je.
„Rozhodnutí ruského prezidenta Putina je i poškozením těch z nás, kteří jsme se po léta snažili vysvětlovat komplikovanost vnitřní ukrajinské (ale i ruské) politické, ekonomické a národnostní situace i nelehkých historických kontextů. Kteří jsme nepodléhali povrchnímu a snadnému přístupu nahlížet na tamní vývoj prizmatem československých zkušeností s komunistickým Sovětským svazem z roku 1968,“ napsal Klaus v reakci na uznání separatistických regionů ze strany Moskvy, které otevřelo cestu k agresi.
Do tohoto bodu podle Klause nechaly situaci dojít všechny strany ukrajinského konfliktu. Neboli si exprezident ještě v úterý nepřipouštěl, že se Rusko pro invazi rozhodlo nezávisle na diplomatických jednáních. O den později ve vysílání CNN Prima News pokračoval. Uznání Luhanské a Doněcké oblasti byla prý reakce Ruska na to, že s ním Západ údajně nechtěl jednat. „Dokazuje to totální frustraci Ruska, že s ním Západ nemluví a vnímá jej jako podřadný postkomunistický stát,“ řekl Klaus. O invazi ale v tu chvíli mluvit nešlo. „Chci protestovat proti slovu invaze. Nemyslím, že to je v tomto případě adekvátní slovo. Není to invaze. Je to podivná invaze bez oběti a výstřelu,“ řekl Klaus.
K invazi, už na celé území Ukrajiny, ovšem došlo jen o několik desítek minut později. Klausův institut k tomu vydal stanovisko ve čtvrtek pozdě odpoledne.
Pro Klause jistě trpké poznání, ale znovu je třeba konstatovat, že svět nezměnil čtvrteční útok. Osm let, které na jaře uplynou od anexe Krymu, bylo možné pozorovat stoupající agresivitu putinovského režimu, ať už navenek, nebo v „řešení“ domácích otázek. Putin proměnil zemi v Říši zla, připravoval se na válku, kterou nakonec rozpoutal. Součástí jeho propagandy bylo do poslední chvíle, nejpozději do tohoto úterý, ujišťovat svět, že tomu tak není a že dává přednost diplomatickému řešení. V Česku se našla řada lidí ochotná této zkazce naslouchat a dále ji šířit.
Zpátky k prezidentu Zemanovi. „Mýlil jsem se, zapomeňte,“ může říct Franta Vomáčka v pátek v hospodě. Možná se dočká odpuštění nebo uznání za statečnost. Nemůže to ovšem bez dalšího říct člověk, který byl vědomě či snad z naivity nebo pod vlivem svého okolí hlásnou troubou ruské válečné propagandy. Novičok, Vrbětice, útoky na BIS, fait accompli anexe Krymu nebo napadání evropských ekonomických sankcí – to vše může mít jediný důsledek. A je jím odchod z veřejného života, funkce nefunkce.
Text publikujeme s laskavým svolením serveru HlídacíPes.org.