Zpráva o tom, že se americký prezident Donald Trump má během své návštěvy Jižní Koreje v květnu sejít i s vůdcem jejího severního souseda, s nímž si už nějakou dobu vyměňuje silácké vzkazy a výhružky vzájemným zničením, způsobila jako blesk z čistého nebe. Byla natolik nečekaná, že ministr zahraničí Trumpovy administrativy necelý den poté, kdy prohlásil, že ty správné podmínky pro jednání na vrcholné úrovni ještě nenastaly, najednou prohlašoval, že vlastně o žádné překvapení nejde. K žádnému ústupku ze strany Severní Koreje přitom nedošlo.

Je i tak dobře, že se americký prezident a severokorejský vůdce poprvé v dějinách obou zemí sejdou? To vše záleží na tom, jakého výsledku se podaří dosáhnout. Zatím bylo hlavní podmínkou Spojených států pro zahájení jednání to, aby se Severní Korea vzdala jaderných zbraní. Trump se rozhodl to porušit a těžko říci, co tím sleduje. Nejde tentokrát o to, že on sám je poměrně nepředvídatelný v každodenním výkonu, ale spíše o to, že se lze jen těžko dohadovat o tom, co se třeba už podařilo předjednat.

Skončí tedy jednání úspěchem? Kim se sice vlastnictví jaderných zbraní nezřekl, ale pozastavil jejich zkoušky a stejně tak i testy dalších raket. Také platí, že zřejmě jeho cílem je hlavně a především přežití jeho vlastního režimu. Na druhou stranu je ale jasné, že bez jaderných zbraní by se Trump s Kimem zřejmě nikdy nesešel. Zároveň ho může strašit případ Saddáma Hussajna a Muhamara Kaddáfího, kteří se oba těchto zbraní zřekli, a nakonec byli svrženi buď přímo Spojenými státy, nebo s jejich pomocí. Naproti tomu Iránu, který přes veškerý americký tlak vytrval, stačilo pro zrušení sankcí svůj program jen zmrazit.

Lze tedy dost pochybovat o tom, že by se Kim zbavil svého atomového arzenálu jen za to, že USA zruší sankce. Jednou z dalších věcí, o kterou by mohl usilovat, je stažení amerických vojáků z Jižní Koreje. Tento cíl by také vyhovoval Číně, která dlouhodobě usiluje o oslabení spojeneckých vazeb Ameriky v Tichomoří. Byl by Trump ochoten k takovéhle dohodě?

To ví v tuto chvíli asi jen samotný americký prezident. V minulosti už se vyjádřil v tom smyslu, že Jižní Korea požívá ochrany amerických vojáků, ale přitom z toho jeho země nic nemá. Jak už bylo uvedeno, Trump je v každodenním výkonu své politiky poměrně málo předvídatelný. Na druhou stranu celkem dlouhodobě skutečně usiluje o oslabení amerického angažmá ve světě v duchu svého hesla „Amerika především!“. V rámci toho není úplně těžké si představit, že by odstranění hrozby pro kontinentální Spojené státy byl ochoten vyměnit za stažení jednotek.

Jelikož i s tímto programem vyhrál volby a jelikož negativní následky tohoto kroku by se projevily až se zpožděním, mohl by i takový krok prodat jako úspěch. Republikánská strana se zdá být momentálně příliš slabá na to, aby mu v tomto vzdorovala, a i mezi demokraty se najdou politici, kteří vnímají americkou roli ve světě jako příliš výraznou a nákladnou.

Po vyhrocené rétorice je zpráva o možném jednání, které bylo v zápětí Bílým domem následně podmíněno ústupky a následně Trumpem symbolicky na Twitteru opět potvrzeno, určitě v jistém slova smyslu úleva. Když už nic jiného, ukazuje, že oba hlavní aktéři, mohou být i přes svůj excentrismus v jádru racionálními hráči. Jestli však bude jejich setkání úspěšné a pro koho, to se teprve uvidí.