Násilné vniknutí demonstrantů do budovy amerického Kongresu, ke kterému došlo ve středu 6. ledna 2021, je zlomem ve vývoji naší civilizace. Potenciálně je ta událost, kterou zaznamenal celý svět, koncem epochy zastupitelské demokracie. Nejde o první signál rozpadu našeho systému řízení společnosti. Už průnik německých protirouškařů do budovy Bundestagu byl předzvěstí. Ovšem k tomu došlo ve „sluníčkářském“ Německu.

Jak se nyní ukázalo u budovy Kongresu, ani bezpečnostní složky nejsilnějšího státu na světě nejsou schopné zabránit lůze v násilném vniknutí do sídla zákonodárného sboru. To znamená, že naše civilizace zásadním způsobem ztratila odolnost a není schopná ubránit ani své hlavní symboly. Tedy stav společnosti, kdy se zcela zákonitě a v dějinách opakovaně vynořil jako spása nějaký Hitler. Ostatně většina násilníků, kteří přepadli Kongres, byli neonacisté.

Pojem „slabá demokracie“ znamená totéž co pojem „umírající demokracie“ či „končící demokracie“. Většina občanů po celém světě (snad s výjimkou Švýcarska) potřebuje dohled. Masaryk říkal „nebát se a nekrást“. Postoj většiny – a nemyslím, že by Česká republika byla výjimkou – však je „lidi nekradou, protože se bojej“. Trestu. Bojí se toho, že když poruší pravidla daná zákony, tak si to odskáčou. A bojí se jen proto, že považují stát a jeho bezpečnostní složky za relevantní a výkonné. Nejprve v Německu a včera i v USA však bezpečnostní složky ukázaly těm demokracii nejnebezpečnějším subjektům, neonacistům, že už na ně nestačí.

Takový stav společnosti panoval, když se omezíme na Evropu, v Německu po 1. světové válce a prohloubilo se to za velké hospodářské krize. Co z toho vyrostlo, víme všichni: Hitler, nacismus a 2. světová válka. Náš svět už je bohužel v podobném chaosu, v jakém bylo Německo v letech 1932–1933. V době, kdy demokracii odmítající Adolf Hitler získal v demokratických volbách nakonec přes čtyřicet procent hlasů a pak už nepustil moc z rukou, dokud ho armády protihitlerovské koalice nepřivedly k moudrému rozhodnutí prostřelit si hlavu ve svém bunkru.

Z twitteru amerického historika Michaela Beschlosse: interiér Kongresu po útoku lůzy

Předehra: Bundestag

Na sobotu 29. srpna 2020 svolal stuttgartský spolek „Querdenken 711“ – což lze přeložit jako „jinomyslní“ – demonstraci proti koronavirové politice spolkové vlády. Především tedy protest proti rouškám a sociálnímu distancování, rozestupům. K účasti na shromáždění vyzývali kromě jinomyslných i politici strany AfD. Zkratka neznamená Alles für Deutschland, to měli na dýkách vygravírované členové SA, nacistické paramilitární organizace Sturmabteilung, něco jako byly za komunistů u nás Lidové milice. Zkratka znamená Alternative für Deutschland, Alternativa pro Německo. Ta shoda počátečních písmen je jistě zcela náhodná. Podobně jako zcela náhodou měli někteří demonstranti vlajky s heslem Gott mit uns, které zase měli na opascích vojáci Wehrmachtu. V tu sobotu na demonstraci přišlo a pak k Bundestagu vyrazilo zhruba 38 tisíc lidí (v době zákazu shromažďování). Nesli hesla jako „Láska, mír, spravedlnost“, „Pravda a právo“ či „Naše děti jsou nedotknutelné“.

Mám vážné pochybnosti o tom, zda virus SARS-CoV-2 umí číst a zda si vezme k srdci, že se nemá dotýkat dětí demonstrantů. Demonstrace se účastnil i nejslavnější německý vegan Atilla, který má sice turecký imigrační původ, ale bojuje za tradiční německé hodnoty – hlavně ve své firmě Vegan Bio Snackbar by Attila Hildmann. Prodává tam opravdu dobrý veganbioekočaj za 3333 eur (87 000 Kč) kilo. A zúčastnili se i ezoterici a konspirátoři. Takže to zpočátku vypadalo jako neškodný magořinec.

Později však nejmilitantnější demonstranti vyrazili k německému parlamentu a nesli mimo jiných poznávacích znamení neonacistů černo-bílo-červené říšské vlajky. Ty používá ultrapravicová skupina, co si říká „Říšští občané“. Na rozdíl od hákového kříže tuto vlajku nelze zakázat. Hakenkrajc zavedli až nacisté. Černo-bílo-červená vlajka byla používána už v letech 1867–1919, takže de facto neodkazuje na nacismus. Ale používali ji i nacisté, Hitler, když byl říšským kancléřem a budoval v letech 1933–1945 árijskou Evropu.

Bez ohledu na přítomnost tří tisíc policistů prorazila bojůvka demonstrantů – tvořená převážně neonacisty – policejní zátarasy. Vnikli až na schody, přímo před vchod do budovy parlamentu. Něco podobného, jako kdyby Vandasova rozpuštěná neonacistická Dělnická strana zakončila svou demonstraci ve Sněmovní ulici kopáním do dveří poslanecké sněmovny. A já to chápal jako projev německého sluníčkářství. Že si prostě policie nedovolila, s ohledem na možnou reakci veřejnosti, použít skutečnou sílu. Tedy střílet. Ale už tato epizoda z loňského léta varovala.

Camp Auschwitz

V tomto týdnu se drama z Bundestagu zopakovalo v zemi neomezených možností. Nebyla to však demonstrace ve prospěch koronaviru, ale ve prospěch něčeho ještě odpornějšího: Byla to demonstrace za právo Donalda Trumpa zůstat americkým prezidentem i poté, co prohrál volby.

Řada demonstrantů měla červené čepice „trumpovky“, na kterých se píše Make America Great Again. Jiní měli trička s nápisy „Camp Auschwitz“ a jeden z Trumpových příznivců byl oděn ve zvířecí kůži a na hlavě měl rohy. Jako by sám chtěl podtrhnout, že vlády se ujímají volové. Značnou část demonstrantů ale zdobily, kromě rohů a čepic trumpovek, i nacistické a neonacistické symboly. A ten v tričku s nápisem Camp Auschwitz měl na mikině natištěno i „Work brings freedom“ – to jest do angličtiny přeložené nacistické heslo „Arbeit macht frei“, které bylo napsané nad bránami koncentračních táborů, včetně toho vyhlazovacího v Osvětimi (Auschwitz).

Z twitteru amerického historika Michaela Beschlosse: lůza v kongresu – a vousáč vlevo dole…

„Ruderální fauna“ – „smetištní živočichové“, třeba potkani, ale i rostliny, „ruderální flóra“, třeba kopřivy – jsou zavedenými biologickými kategoriemi. Podobně existuje sociologická kategorie „nejnižší vrstvy“, „celoživotní příjemci sociálních dávek“ nebo méně politicky korektně řečeno spodina či lůza. Neonacisté – mapoval jsem je dvacet let – až na nepatrné výjimky patří právě do této sociální skupiny.

Jeden z neonacistických českých Vůdčíčků přelomu tisíciletí pocházel z chaloupky v Sudetech, kterou naposledy omítli Němci, než je po konci 2. světové války revoluční gardy složené z reprezentantů české lůzy vyhnaly či povraždily. Jiný známý nácek úspěšně ukončil vzdělání v šesté třídě základní školy, dál to prostě s jeho hlavou nešlo. Přečetl jsem řadu sociologizujících článků o fanoušcích skupiny Ortel, hudební formace, která navazuje na neonacistickou tradici svého frontmana Hnídka, a věnoval nemálo času čtení jejich internetových projevů. Ty lidi nespojuje jen záliba v popové hudbě Ortelu, ale také exekuce. Podobně i americká neonacistická scéna je tvořena především motorizovanými bezdomovci, oněmi lidmi žijícími v obytných náklaďácích a neplatícími zdravotní pojištění. Ochranka amerického Kongresu prostě neustála útok lůzy.

Lůza přebírá moc

Z twitteru amerického historika Michaela Beschlosse

Není asi přijatelné zpochybňovat, že americké bezpečnostní složky měly technickou kapacitu se útočníkům postavit. Jedna ze slavných fotografií z útoku na Kongres ukazuje tři policisty v civilu, jak míří pistolemi (podle mého znalce značky SIG Sauer) na vchod v očekávání útoku. Člověka, kterého nezajímají zbraně, nenapadne, že je na té fotografii zachycen potenciál 42 mrtvých útočníků. Kapacita zásobníku 13 nábojů + jeden v komoře. Krát tři. A o tom, že se ti pánové umějí trefit, netřeba pochybovat. Takže možnosti jsou jen dvě: Buď se policisté útočníkům nepostavili dostatečnou silou proto, že by pár desítek mrtvých nácků americká veřejnost nerozdýchala. Anebo – a nikdo zvenčí to asi nemůže posoudit – by při účinnější obraně budovy Kongresu hrozil ještě o hodně větší malér, než k jakému došlo. Možná ve vší vážnosti hrozilo, že by účinná palba na útočníky vyvolala útok ne několika stovek lidí, kteří vnikli do Kapitolu, ale třeba několika tisíc, ne-li desítek tisíc demonstrantů. A pak by samozřejmě ochranka s ručními zbraněmi nemohla dělat vůbec nic.

Není ale potřeba znát ten důvod, proč demonstranti pronikli do jedné z nejstřeženějších budov planety. Důležitý je fakt, že se tam opravdu dostali. Ke střelbě došlo, byli čtyři mrtví. Ale ochranka se neodhodlala k soustředěné palbě do davu. Radši jej nechala obsadit budovu, která je spolu se sochou Svobody symbolem americké demokracie. Demokracie, která se už ale nedokáže bránit, není životaschopná. Naše – tím myslím euroatlantická, judeokřesťanská společnost vycházející z odkazu antiky – ztratila imunitu. Subjekt, který ztratil elementární odolnost a není schopen si hájit teritorium, končí. A je jedno, jestli se jedná o živočišný druh, anebo určitý typ kultury, konkrétní civilizační paradigma. Násilný průnik neonacistů do budovy amerického Kongresu, kterou nedokázaly ochránit ani bezpečnostní složky země s nejsilnější armádou světa, je dnem začátku konce naší civilizace.