KOMENTÁŘ / Americký prezident před svým uvedením do funkce musí odříkat slova přísahy. I když se jí tedy říká přísaha, tak v textu lze nahradit slovíčko „přísahám“ slůvkem „stvrzuji“. Donald Trump ji v pondělí bude skládat podruhé.

Je to teprve druhý prezident, který svou druhou přísahu skládá po čtyřleté pauze. Groveru Clevelandovi se podařilo vrátit do Bílého domu po prohraných volbách v 19. století. Na rozdíl od Trumpa se po nich ale nesnažil nekalým způsobem v Bílém domě zůstat. Donald Trump bude prvním prezidentem skládajícím přísahu, který ji předtím porušil.

Text slibu, který nastupující prezident opakuje po předsedovi Nejvyššího soudu USA, je následující: „Já (jméno), slavnostně přísahám (stvrzuji), že budu věrně vykonávat úřad prezidenta Spojených států a budu dle svých nejlepších schopností zachovávat, chránit a bránit ústavu Spojených států.“

Prázdná slova

Ústava, kterou Trump slíbil dodržovat a chránit, přitom mimo jiné stanovuje, jak má vypadat volba prezidenta a jaká je role federální vlády v ní. Navzdory tomu, co prezident v roce 2021 chtěl po svém viceprezidentovi, nemá tento jakožto předseda společné schůze Kongresu právo odmítat hlasy volitelů, které federálnímu parlamentu přijdou z jednotlivých států.

Dále čtěte

Loni jste nám poslali dva miliony. Děkujeme! Letos půjde o hodně

Vážení a milí, redakce deníku FORUM 24 už bezmála deset let funguje díky tomu, že má tak skvělé čtenáře, kteří…

Donald Trump tedy naprosto prokazatelně vybízel svého viceprezidenta k tomu, aby ústavu porušil. Je úplně jedno, jestli měl či neměl právní odpovědnost za výtržnosti, které se odehrály a měly procesu stvrzení hlasů Kongresem zabránit. Už jen výzva Mikeu Pencovi, aby jednostranně odmítl volitele z několika států, které se přiklonily k Joeu Bidenovi, je zjevným porušením ústavy.

Zákon, jehož ústavnost není jistá

Je dokonce pochybné, že takovou pravomoc má Kongres jako celek. Ústava totiž nic takového neříká. Mluví jen o počítání hlasů. Možnost vznést námitku a na jejím základě odmítnout hlasy z konkrétního státu upravuje zákon. Pokud bychom přijali doslovný, tzv. orginilastický výklad ústavy, což je právní doktrína, k níž se hlásí konzervativní většina současného soudu, pak tuto možnost Kongresu přiznat nelze.

Jediný případ, kdy v minulosti došlo k tomu, že reálně hrozilo odmítnutí volitelů, se stal v roce 1877. Tehdy do Kongresu doputovaly z některých států dva seznamy volitelů a Kongres ještě v bývalém složení přijal zákon, podle kterého o nich měla rozhodnout komise, jejíž verdikt mohla zvrátit jen většina v obou komorách. Situace se nakonec vyřešila bez toho, aniž by ústavnost tohoto principu ověřil Nejvyšší soud.

Mnohem silnější prezident

Donald Trump, který ústavu už jednou porušil, navíc do svého druhého funkčního období vstupuje v době, kdy několik rozhodnutí Nejvyššího soudu posílilo význam jeho funkce. Hlavním a asi nejnešťastnějším verdiktem je, že prezident má dosti široce pojatou imunitu proti trestnímu stíhání na činy, které mohl spáchat v souvislosti s výkonem svých pravomocí.

Dále čtěte

Žhavé sny Donalda Trumpa o připojení Grónska mohou mít závažné důsledky

ANALÝZA / Donald Trump se po čtyřech letech vrací do Bílého domu. Spolu s ním se znovu objevil…

Současný prezident se přitom netají tím, že by roli exekutivy chtěl dále posilovat. Po Senátu chtěl, aby se vzdal práva schvalovat nominanty do jeho administrativy. Jeho okolí pak dává najevo, že prezident podle něj může prostě přestat financovat programy schválené Kongresem, pokud se mu nelíbí. Právo vybírat daně a tvořit rozpočet přitom dle ústavy jasně má legislativa.

Donald Trump tedy bude tlačit na to, aby si přisvojil co nejvíce pravomocí. Jeho slib dodržovat ústavu mu v tom těžko zabrání. Pro stabilitu amerického politického systému bude důležité, aby se proti tomu postavili jeho republikánští spolustraníci. Jenže voliči dali najevo, že jim právě tato stabilita tak jako Trumpovi vadí, nebo přinejlepším v ní nevidí žádnou hodnotu.