Vypadá to, že americký prezident se upnul k myšlence, že dokáže přinést mír na Korejský poloostrov. Záměr je to chvályhodný, ale podobně jako třeba v případě mírového urovnání situace v Izraeli, se ďábel skrývá v provedení. Benjamin Franklin, americký diplomat a jeden z otců zakladatelů, prohlásil, že i mír je občas vykoupen až příliš draho. Ono je totiž daleko důležitější, na jakých základech je mír postaven, než kdy nastane. Špatný mír není vždy lepší, než pokračování konfrontace. To platí i v případě Jižní a Severní Koreje, byť únava z dlouhotrvajícího — a formálně stále válečného konfliktu — je pochopitelná.
Háček je ovšem v tom, že celá věc zatím působí spíš jako snaha o zlepšení prezidentova PR, než že by přenášela nějaké reálné důsledky. Už od chvíle, kdy jihokorejský prezident zmínil, že by za svou roli při zprostředkování míru americký prezident měl dostat Nobelovu cenu míru, s Trumpova zahraničněpolitická pozornost stočila právě sem. Podobně jako jiného prezidenta našich nedávných dějin jej totiž neuvěřitelně štve srovnání s jeho předchůdcem. Barach Obama totiž Nobelovu cenu míru dostal a to je současnému nájemci Bílého domu trnem v oku.
Obdobně jako u nás tak dochází ke zpochybňování zásluh. Zatímco zde někteří šíří, že by snad Kongres v roce 1990 ve stoje tleskal úplně každému reprezentantovi Československa a jen shodou okolností to byl Václav Havel, v Americe se mluví o tom, že Nobelova cena míru pro Obamu byla udělena za nic. To je, na rozdíl od absurdní konstrukce z našich luhů a hájů, vlastně i pravda. Bývalý americký prezident dostal Nobelovu cenu spíše za dobré úmysly, než za dobré výsledky. Jeho snaha o restart vztahů s Ruskem dopadla neslavně.
Dohoda o jaderných zbraních Nový START, asi jediný hmatatelný plod Obamova úsilí, byla podepsána až rok poté, kdy cenu prezident obdržel. Otázka pak ale je, proč Trump tak sveřepě trvá na opakování chyb minulých. Když souhlasil se setkáním na nejvyšší úrovni i přes to, že to šlo přímo proti dlouhodobé americké diplomatické pozici, která setkání prezidenta se severokorejským tyranem podmiňovala určitými ústupky, šlo to ještě chápat. Naděje na dobrý výsledek byly možná malé, ale opačná politika zjevně úspěchy také neslavila, tak proč to nezkusit?
[ctete postid=“258326″ title=“Porušení sankcí: berlínský hostel platí Severokorejcům těžké peníze“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/07/Berlín-hostel-cut-Kim-385×230.jpg“ excerpt=“Provozovatelé turistické ubytovny City Hostel uprostřed Berlína řeší neobvyklý “ permalink=“https://forum24.cz/poruseni-sankci-berlinsky-hostel-plati-severokorejcum-tezke-penize/“]258326[/ctete]
Jenže po setkání následoval summit, mnohá pochvalná slova amerického prezidenta na adresu dynastického diktátora a vše vyvrcholilo údajně improvizovaným setkáním státníka s tyranem v demilitarizované zóně. To už se dá ospravedlnit jen skutečnými a doložitelnými ústupky ze strany Severní Koreje. Jenže žádné takové jsme neviděli. Kimovi stačilo přihlásit se k naprosto nezávazné politické deklaraci, která je ještě k tomu napsaná tak obecně, že si ji obě strany mohou vykládat odlišně. Jinak dál vesele testuje zbraňové systémy a domácí protiamerická propaganda jede naplno.
Trump má zjevně pocit, že setkávání s Kimem je dobré pro jeho PR. Naprosto nesmyslně tvrdí, že nebýt jeho, už by byla vypukla jaderná válka. Místo toho ale posiluje prestiž jednoho z nejbrutálnějších diktátorů současnosti a zjevně mu pomáhá posílit pozici doma. Zatím za to pro svou zemi nezískal vůbec nic. Působí dojmem, že se prostě jen žene za získáním Nobelovy ceny takříkajíc za snahu. Když ji dostal Obama, proč ne on?
Faktem totiž je, že zatím Trump víc než snahu nepředvedl a v naivitě ohledně záměrů svého protivníka svého předchůdce už dávno překonal. Nicméně platí, že konec dobrý všechno dobré. Pokud by se tak podařilo Kima dotlačit k vnitřní liberalizaci, normalizaci vztahů s jižním sousedem a alespoň zmražení jaderného a raketového programu, mohl by americký prezident pořád přesvědčivě tvrdit, že zvítězil. To, že původní deklarované cíle byly jiné, by si vzpomněl málokdo. Momentálně to ale spíš vypadá tak, že Kim pochopil Trumpovu neutuchající touhu po záři reflektorů a uznání a vlastně mu ani nic víc, než mediální pozornost a mlhavý příslib Nobelovy ceny nenabízí. Trumpovi to ale zjevně zatím stačí.
