Komentovat všechno, co americký prezident zveřejní na svém twitterovém účtu, je nevděčná a často i zbytečná práce. Často se jedná o naprosté triviality, které sice vzbudí pozornost a přilákají čtenáře, ale jejich skutečný význam je minimální. Občas ale je třeba udělat výjimku, a to například v případě, kdy prezident přijde s nápadem odložit volby. Šlo by o bezprecedentní událost v celých amerických dějinách. Volby proběhly i během občanské války. Nápad je v podstatě neuskutečnitelný, ale zdá se, že Trump sleduje docela jiný cíl: chce vzbudit podezření, že volby budou zfalšované. 

Někteří prezidentovi zastánci, kterých v tomto případě není mnoho ani mezi republikány, poukazují na to, že mnohé státy odložily konání svých primárek právě z důvodu probíhající pandemie nemoci COVID-19. Jenže v případě stranických primárek mají jednotlivé státy velkou benevolenci v tom, kdy se je rozhodnou pořádat.

Kdo a za jakých podmínek rozhoduje o datu jejich konání, tak závisí na zákonech toho kterého státu. Federální zákony to nijak neregulují. Proto mohli guvernéři a guvernérky 16 amerických států volby odložit, ale například ve Wisconsinu se proti takovému kroku vyslovil nejvyšší soud státu. Nicméně federální zákon hovoří jasně, že volby se musí konat první úterý v listopadu.

Změna zákona by si vyžádala souhlas Senátu, jehož republikánský předseda Mitch McConnell už prezidentův návrh odmítl, a Sněmovny reprezentantů, ve které mají většinu demokraté. Proti se ale vyslovil i předseda republikánské menšiny Kevin McCarthy. I kdyby se navíc nový zákon podařilo prosadit, dvacátý dodatek Ústavy jasně stanoví, že prezidentský mandát končí 20. ledna a členům Kongresu už 3. ledna. Beze změny Ústavy by tak volby stejně nebylo možné odložit více než o měsíc.

Skutečný cíl

Je těžko představitelné, že se prezident domníval, že k posunu voleb skutečně dojde. Jeho opravdovým záměrem je tedy spíše diskreditovat korespondenční volbu, kterou dlouhodobě odmítá. Trump tvrdí, že takový způsob hlasování umožňuje rozsáhlé podvody. To je koneckonců i argument odpůrců tohoto instrumentu u nás. Pro takové tvrzení ovšem neexistuje žádný důkaz.

Odborníci se sice shodují, že podvádět v případě korespondenční volby je jednodušší, ale zároveň se všechny studie na toto téma shodují v závěru, že machinace s hlasy jsou extrémně vzácné, a to i ve státech, které korespondenční volbu běžně umožňují. Prezident na tento způsob hlasování útočí spíše proto, že nižší volební účast většinou svědčí republikánům. Rozsáhlá možnost hlasovat poštou by účast mohla naopak zvednout i nad běžný průměr.

Tlak na guvernéry

Jedním z možných vysvětlení tak je, že se Trump snaží odradit státy, které o takové možnosti uvažují, a to především ty klíčové, v nichž se volby rozhodnou. Například na Floridě možnost hlasovat poštou existuje, ale volič se musí dopředu registrovat a přihlásit. V Michiganu je to podobné, ale guvernérka státu, demokratka Gretchen Whitmerová, rozeslala registrační formuláře všem registrovaným voličům, aby o této možnosti vědělo co nejvíce lidí.

Především republikánští guvernéři tak budou pod tlakem, aby hlasování poštou v rámci zákonných mezí co nejvíce omezili. Republikáni přitom vládnou na Floridě a v Georgii, Iowě a Ohiu, kde jsou podle průzkumů šance prezidenta a jeho protikandidáta v podstatě vyrovnané. Šedesát devět delegátů do sboru volitelů, které tyto státy určí, může být rozhodujících.

Příprava na prohru

Dalším vysvětlením je, že si prezident připravuje půdu pro případ, že listopadové volby prohraje. Trump bez důkazů tvrdil, že na celkový počet hlasů v roce 2016 s Hillary Clintonovou prohrál právě jen kvůli podvodům. To bylo v situaci, kdy díky volebnímu systému legitimně zvítězil, a neměl tak vůbec zapotřebí legitimitu voleb zpochybňovat.

Je tedy celkem snadné si představit, že pokud mandát neobhájí, dojde k něčemu podobnému. Koneckonců v roce 2016 i letos prezident na přímou otázku odmítl říci, zda výsledek voleb uzná. Otázka tedy není ani tak, zda ke zpochybňování výsledků v případě jeho prohry dojde, ale spíš zda se to stane záminkou pro blokování předání moci nově zvolenému prezidentovi.

Takový scénář je ve Spojených státech pořád jen těžko představitelný. Nicméně už skutečnost, že se vážně spekuluje o tom, zda v USA dojde v případě prezidentovy porážky ke klidnému a spořádanému předání moci, je naprosto neslýchaná. To, že sám prezident není v tomto směru schopen či ochoten občany ujistit, pak Spojené státy řadí někam k jihoamerickým polodespociím druhé poloviny 20. století.