Prezident USA Donald Trump chce po ostatních členských státech Severoatlantické aliance, aby se konečně více zapojily do financování společné obrany a už se dál nevezly jako černí pasažéři ve vlaku taženém zejména právě především Spojenými státy. Občasné průniky ze zákulisí americké politické scény naznačují, že to samé, co řekl Trump nahlas, řada amerických politiků šeptá.

Aliance si stanovila jako cíl armádních výdajů minimálně ona známá dvě procenta z hrubého domácího produktu. USA tento minimální cíl přesahují nejvíce, např. v posledních třech letech vydaly na obranu vždy přes 3,5 %, přesto došlo za Trumpova předchůdce Baracka Obamy k nebezpečnému poklesu vojenských výdajů i projektů, za což byl Obama kritizován americkou pravicí.

Kromě USA cíl v poslední době naplňují už jen Řecko a Spojené království a na hraně se pohybuje Estonsko s Polskem. To je velká ostuda ostatních členských států, zejména pak těch bohatších.

Trump svou výzvou u řady evropských partnerů, kteří se cítí být potrefenou husou, narazil. Překvapivě silný odpor Trump zaznamenal mezi politiky německými. Již v předvolební kampani kritizoval státy, jako je Francie či právě Německo, že dosud nepomohly Ukrajině, jejíž část (republika Krym a město Sevastopol) je v současnosti okupována Ruskou federací (a v další, východní části probíhají boje teroristů snažících se o odtržení za účasti ruské armády). Argumentem by možná mohlo být, že Evropa by v případě zásahu na Ukrajině potřebovala krytí zad ze strany USA jakožto opravdové jaderné velmoci. Nicméně evropští politici svou neaktivitu nijak nekomentovali.

Zrovna Spolková republika Německo je však lídrem jednání o humanitárních mostech a případném dosažení míru na východní Ukrajině. Zároveň lze SRN označit za evropského tahouna při uvalování sankcí na vybrané ruské představitele a nebezpečná odvětví. Je tedy otázkou, proč se zrovna Němci ozývají tak hlasitě proti Trumpovi. Důvod je jednoduchý: předvolební kampaň na domácí scéně. Rezolutněji jdou proti Trumpovi socialisté, ale kancléřka Angela Merkelová z křesťanské pravice občas také něco utrousí.

V jejím případě si za to může Trump sám. Při její návštěvě v Bílém domě jí na standardní výzvu novinářů odmítl podat ruku. Jako kdyby se tím snažil ukázat, že má blíže třeba k ruské vládě, která se přitom podle amerických tajných služeb i některých politiků snažila hackerskými útoky ovlivnit americké prezidentské volby, což lze považovat za válečný akt. Kancléřka ale vlastně neřekla nic jiného, než co si myslí i Trump. Nechala se totiž slyšet, že se Evropa bude muset spoléhat více sama na sebe.

Německý kandidát na kancléře za sociální demokracii Martin Schulz naproti tomu řekl přímo, že je třeba se postavit americkému prezidentovi. Podle německého ministra zahraničí Sigmara Gabriela (rovněž sociální demokracie) pak jde krátkozraká politika Trumpovy administrativy proti zájmům Evropské unie.

V pozadí těchto útoků je jistě uvedená Trumpova výzva ke zvýšení armádních výdajů. Kromě toho Gabriel podle ČTK také prohlásil, že „kdo nechce řešit náboženské konflikty politicky, ten ohrožuje mír v Evropě“. Co tím myslel? Cílený ojedinělý americký úder proti letecké základně syrského diktátora Bashara al‑Assada, který podle Trumpovy administrativy předtím provedl rozsáhlý chemický útok na civilisty? Nebo má Gabriel na mysli Trumpovu ochotu bojovat proti teroristickým organizacím, jako je Islámský stát? Pak je tedy otázkou, zda je německá levice vůbec naším spojencem. Ale počkejme si, až v Německu proběhnou volby a ochladnou hlavy.