Jako autoři knihy o ruských dezinformacích pozorujeme se znepokojením paralely mezi tím, jak ruský režim falšuje historii, a tendencemi nové americké administrativy. Dezinformační narativ, který se v poslední době šíří ve světě MAGA ohledně Grónska, je skoro nerozeznatelný od kremelské propagandy – a Spojené státy podle všeho recyklují postupy ruské hybridní války proti Ukrajině.

Většina Dánů pozorně sleduje postoje obyvatel přidruženého Grónska, kteří podle lednového průzkumu z osmdesáti pět procent odmítají, aby se stal jejich ostrov součástí USA. Dosluhující grónský premiér Múte B. Egede dal Američanům jasně najevo, že mají přestat usilovat o anexi Grónska, a jeho nástupce Jens-Frederik Nielsen otevřeně kritizuje „neúctu“ projevovanou představiteli Spojených států.

Nedávný dokument veřejnoprávní stanice Danmarks Radio podnítil debatu o skutečných přáních obyvatel Grónska a vždy je možné diskutovat o relevanci toho či onoho průzkumu veřejného mínění. Každá analýza včetně této je pouhou interpretací – mělo by však jít o interpretaci ukotvenou ve faktech. Konzumentům trumpistických médií je oproti tomu předkládána zcela odlišná realita.

Jde o realitu, která nemá nic společného s tou naší, a funguje jako paralelní vesmír post-pravdy. V tomto vesmíru totiž nezáleží na pravdě, ale výhradně na touze zavděčit se nové Trumpově administrativě šířením jejích dezinformačních narativů. Grónsko je vykreslováno nejen jako otázka americké bezpečnosti, ale i jako zanedbávaný a utlačovaný přívěsek vzdáleného režimu v Kodani, jehož obyvatelé ve skutečnosti napjatě čekají na své americké osvoboditele a na to, až se stanou prosperujícím vazalem Spojených států.

„Grónský efekt“

Ve skutečném světě se USA dobrovolně vzdaly většiny svých základen v Grónsku, v post-pravdivém světě je však Dánsko vnímáno jako nedbalý správce a „špatný spojenec“. Grónsko je z tohoto důvodu potřeba zachránit před sebou samotným. Může to znít jako nadsázka, ale stačí nahlédnout do dezinformační bubliny, kterou kolem sebe právě budují americká krajně pravicová média.

Kupříkladu moderátor Jesse Watters na stanici Fox News prohlásil, že Spojené státy možná budou muset „spálit pár mostů s Dánskem, aby získaly Grónsko. Jsme velcí kluci. Shodili jsme atomovku na Japonsko a teď je z něj náš největší spojenec v Pacifiku. Amerika není spoutaná historií.“ Brian Glenn na stanici Real America’s Voice pro změnu vysvětlil, že oficiální odmítnutí snahy amerického viceprezidentského páru zavítat do Grónska neodráží „skutečný postoj tamního obyvatelstva“.

Divák vytrvale krmený podobnými výroky snadno dospěje k závěru, že by grónské obyvatelstvo Američany nadšeně vítalo v červených čepicích MAGA a zahalené do vlajek s hvězdami a pruhy. Podobné narativy se šíří i na stanici One America News Network, která Trumpovu agresivní rétorika ohledně Grónska oslavuje jako jeho pověstné „umění udělat dohodu“.

Zatímco se zbytek světa směje americkému viceprezidentovi J. D. Vanceovi, který si při nevyžádané návštěvě ostrova stěžoval na špatné počasí, nebyl schopen najít jediného místního obyvatele ochotného jej přivítat nebo mával do prázdna, dezinformační bublina využívá neúspěšnou cestu k posílení narativu, který dost možná americkou veřejnost připravuje na invazi.

Mimochodem i samotný zájem Trumpovy administrativy o Grónsko zřejmě pramení z ruské dezinformační kampaně: podvržený dopis přiměl v roce 2019 senátora Toma Cottona kontaktovat prezidenta Trumpa ohledně možnosti anexe ostrova. Jde samozřejmě o klasickou ruskou metodu, v USA si však rychle našla publikum.

Plány na americkou anexi Grónska zároveň slouží jako užitečný vhled do vznikající alternativní reality. Každý autoritářský režim čerpá svou moc z ústředního narativu, že představuje skutečnou vůli lidu – a kritika nebo nesouhlas se stávají aktem zrady vůči této vykonstruované kolektivní vůli. Takový režim zároveň potřebuje vnějšího nepřítele a trvalý stav krize či války.

Z pohledu běžného člověka je válka strašlivá věc, kterou je potřeba za každou cenu odvrátit, pro autoritářského vládce však představuje krátký vojenský střet s Kanadou nebo Grónskem ideální příležitostí, jak za sebou semknout národ. Trumpova administrativa může čerpat inspiraci z opakovaného využívání této taktiky Kremlem: po nelegální a mezinárodně odsouzené anexi Krymu v roce 2014 vyrostla popularita Vladimira Putina mezi Rusy z 60 % na 80 procent, čemuž se následně začalo přezdívat „krymský efekt“.

Je možné, že Trump začíná snít o podobném „grónském efektu“?

Ovládnutí médií

Pro šíření revizionistického a propagandistického narativu potřebuje autoritářský režim zároveň ovládnout celý mediální prostor. Ruský vládce za tímto účelem od svého nástupu systematicky likvidoval nezávislá a kritická média. Již v roce 2001 donutil oligarchu Borise Berezovského, aby z britského exilu odprodal své mediální impérium Channel 1.

Berezovského televize o rok dříve ostře kritizovala Putinovo nezvládnutí katastrofy jaderné ponorky Kursk, při které utonulo všech 118 námořníků, zatímco ruský prezident odmítl pomoc ze Západu a tragédii arogantně zlehčoval v rozhovoru pro CNN. Berezovskij byl později za velmi podezřelých okolností nalezen oběšený.

Ve stejné době začala nezávislá ruská média kriticky zkoumat nesrovnalosti ohledně teroristických útoků z roku 1999. Majitel NTV Vladimir Gusinskij byl ale náhle obviněn z vykonstruovaných korupčních deliktů a uvržen do cely v nechvalně proslulé věznici Butyrka. Poté, co souhlasil s předáním kontroly nad NTV do rukou ruského státu, byl urychleně propuštěn.

The Moscow Times přestaly v roce 2017 distribuovat tištěné vydání a po plnohodnotné invazi na Ukrajinu v roce 2022 přesunuly veškerou činnost mimo Rusko. Stejnou cestou do exilu se vydaly i Novaja Gazeta, Proekt, televize Dožď a všechna další média, která byla byť jen mírně kritická vůči Kremlu.

V americkém mediálním prostoru možná nyní začala obdobná čistka. Donald Trump už vyzval věrné republikány v Kongresu, aby odebrali veškeré financování nezávislým veřejnoprávním médiím, jako jsou NPR a PBS, protože podle něj slouží Demokratické straně.

Prezidentova rétorika o nezávislých médiích jako o „nepřátelích lidu“, které se chytly i klíčové postavy hnutí MAGA jako Steve Bannon nebo Stephen Miller, se rovněž znepokojivě podobá obvyklému slovníku různých autoritářských režimů. V Rusku byla v roce 1997 podobným způsobem označena redakce novin Novaja Gazeta–Mir Ljudej. O několik let později byla uzavřena.

Řada amerických médií za této situace začala vůči nové administrativě raději sama podnikat vstřícné kroky. Jeff Bezos, majitel deníku Washington Post, který se dříve prezentoval jako obránce demokracie „umírající ve tmě“, oznámil zaměstnancům, že již nesmějí publikovat obsah, který by odporoval „dvěma pilířům“ — osobním svobodám a volnému trhu. Šéfredaktor názorové rubriky David Shipley v reakci na to neprodleně rezignoval.

Novináři kalifornského deníku LA Times mají pro změnu zakázáno kritizovat Trumpa bez „předložení opačného názoru“ a tvrdý posun CNN směrem doprava přiměl bít na poplach významné novináře, jako je Dan Rather. Zatímco agentuře Associated Press byla v Bílém domě odebrána nebo alespoň výrazně omezena akreditace, na místo skutečných reportérů nastoupil podcaster Tim Pool, o němž loni v září vyšlo najevo, že obdržel stovky tisíc dolarů od ruského propagandistického kanálu RT.

Akademický exodus

Ovládnutí mediálního prostoru je klíčové pro každého nastupujícího autokrata, pokud však chce mít skutečně pod kontrolou celý veřejný narativ, musí si podmanit i akademickou sféru. I v tomto ohledu se poslední vývoj ve Spojených státech nápadně podobá dění v Putinově Rusku. Americká administrativa pohrozila padesáti univerzitám soudními řízeními, pokud nebudou dodržovat novou ideologickou linii.

Jde o věrnou kopii Putinova ovládnutí ruských univerzit, které se během posledního čtvrtstoletí postupně proměnily z relativně nezávislých výzkumných institucí v propagandistické továrny. Režim k tomu využil mimo jiné osvědčenou sovětskou praxi jmenování loajálních děkanů a rektorů, kteří jsou ochotni omezovat akademické svobody a pod taktovkou Kremlu upravovat učebnice dějepisu.

Likvidace akademických svobod v Rusku způsobila exodus výzkumníků, veřejných intelektuálů i vyučujících. Obdobný scénář se dost možná odehraje i ve Spojených státech, které již nyní opouští světoznámí intelektuálové jako je Timothy Snyder, Marcy Shore nebo Jason Stanley. Nová studie publikovaná v časopise Nature ukazuje, že odchod do exilu zvažuje i 75 procent jejich univerzitních kolegů.

Ve Spojených státech by tak zůstali jen intelektuálně nevýrazní pseudoakademici, jako je Ben Shapiro nebo Curtis Yarvin, kteří jsou loajální vůči režimu a ochotni poskytovat jeho imperialistickým ambicím tenkou vrstvu akademického nátěru. Například Shapiro označuje americké převzetí Grónska za „klíčový zájem“ Spojených států, zatímco Yarvin fantazíruje o tom, že by se Grónsko stalo jakýmsi lénem jednoho z Trumpových spřátelených oligarchů.

Součástí dobyvatelských choutek je i nominace Kena Howeryho na pozici nového amerického velvyslance v Dánsku. Howery má dlouholeté vazby na Elona Muska a Petera Thiela z dob společného působení ve společnosti PayPal a v listopadu loňského roku vyslal podnikatele Drydena Browna prozkoumat možnosti získání ostrova.

Zinscenovaná krize

V post-pravdivé realitě trumpismu samozřejmě nemají přání samotných Gróňanů nebo Dánů žádnou váhu. Nové americké administrativě však záleží na tom, aby domácí veřejnost přesvědčila o údajné hrozbě pro národní bezpečnost, což se jí doposud zcela nepodařilo.

Ačkoli Trump a jeho spolupracovníci převzali kontrolu nad oběma komorami Kongresu i exekutivou, jejich postavení zůstává relativně křehké. V Sněmovně reprezentantů je vládní většina natolik těsná, že Trump nedávno stáhl nominaci Elise Stefanikové na velvyslankyni při OSN ze strachu, že by mohli republikáni ztratit její křeslo v doplňujících volbách.

Ještě znepokojivější pro je pro administrativu fakt, že podle nedávného průzkumu podporuje anexi Grónska pouhých několik procent Američanů. Trumpova vláda nutně potřebuje krizový moment, který by změnil narativ, semkl pochybující a ochromil opozici. Zároveň by mohl posloužit jako záminka k důkladnější čistce opozičních médií, nepohodlných státních úředníků, neústupných akademiků a potenciálních odpůrců uvnitř armády.

Pro Hitlera byl takovým momentem požár Říšského sněmu v roce 1933, pro tureckého vládce Erdoğana „pokus o převrat“ v roce 2016. V Rusku Putin upevnil svou pozici nedlouho po nástupu k moci v návaznosti na sérii bombových útoků na obytné domy v roce 1999 a později ji ještě posílil po krizi s rukojmími zajatými v moskevském divadle v roce 2002 a po obléhání školy v Beslanu v roce 2004. Řada historiků a investigativních novinářů (včetně autorů tohoto článku) chová silné podezření, že byly alespoň některé z těchto incidentů zinscenovány s cílem proměnit Putina v očích Rusů z neznámého byrokrata v silného vůdce.

Obdobný scénář už bohuže nelze zcela vyloučit ve Spojených státech – a je možné, že by v něm mohlo sehrát určitou roli právě Grónsko. Vance už začal zasévat semínka vykonstruované krize, když tvrdí, že mají Rusko a Čína s Grónskem vlastní nekalé plány. Není těžké si domyslet, kdo by měl ostrov před touto smyšlenou hrozbou zachránit.

Americký viceprezident má sice k dispozici údajně „velmi silné důkazy“, dosud z nich ale veřejnosti nepředstavil ani náznak a zdá se, že existují převážně v jeho vlastní hlavě a v bublině krajně pravicových médií. Opět to připomíná kremelský post-pravdivý narativ o Ukrajině, který byl plný nepodložených spekulací o neonacistech, genocidě ruských menšin a pohádek o zapojení CIA – to vše samozřejmě s cílem ospravedlnit invazi.

Větší nebezpečí

Množství podobností mezi Trumpovou vládou a režimem, který za poslední čtvrtstoletí rozložil ruskou demokracii, je skutečně pozoruhodné. Z dánského a finského pohledu však mezi likvidací demokracie v Rusku a obdobným procesem ve Spojených státech existuje jeden zásadní rozdíl. Ruské propagandistické kanály byly v našich zemích po vypuknutí invaze na Ukrajinu buď úplně vypnuty, nebo odsunuty na okraj společnosti. Rossija-1, RT ani Sputnik nejsou součástí našich televizních balíčků a nekončící záplava lží, které ruský režim vypouští, je u nás v drtivé většině po právu vnímána jako radioaktivní odpad.

Autoritářský obrat ve Spojených státech má naproti tomu potenciál zcela zdevastovat naši digitální infrastrukturu. Pokud by Spojené státy pokračovaly v současné autoritářské trajektorii, mělo by to obrovské dopady na naši schopnost bojovat proti dezinformacím, protože naše digitální platformy jsou z velké části ovládány malou skupinou amerických miliardářů, kteří se již začali podřizovat nové administrativě.

Aby si Mark Zuckerberg naklonil Trumpa, zrušil na Facebooku a Instagramu systém ověřování faktů, zatímco Muskově síti X hrozí, že se v nejbližší době promění v čistě dezinformační platformu. Jak zareagujeme, pokud americká vláda těmto sociálním sítím jednoho dne nařídí odstranit veškeré kritické zpravodajství o americké snaze anektovat Grónsko? Nebo pokud přestane Google zobrazovat výsledky vyhledávání prokazující grónský nezájem o to stát se součástí USA?

Tři ze čtyř evropských cloudových služeb jsou provozovány třemi americkými technologickými giganty. Máme připravený plán na situaci, kdy by jim Trump nařídil přerušit spojení? Spojené státy se samozřejmě dosud neproměnily v Rusko. Novináři stále mohou poskytovat kritické zpravodajství, aniž by riskovali vraždu nebo uvěznění. Běžní občané mohou vyjít do ulic protestovat, přestože nedávný tvrdý zásah proti demonstrantům na Kolumbijské univerzitě ukazuje, že svoboda projevu je již nyní pod silným tlakem.

Trumpova vláda zatím nedrží tak pevně otěže moci, jak se snaží na veřejnosti prezentovat, a otřásá se pod tlakem projevů občanské neposlušnosti, úniků informací přes aplikaci Signal odhalujících šokující nekompetentnost, a hroutícího se akciového trhu. Dezinformační narativ týkající se Grónska je přesto jakýmsi kanárkem v dole, který nás varuje, že do Bílého domu pronikly kremelské praktiky a záměrům americké vlády vůči Dánsku již není možné důvěřovat. Měli bychom tomuto hlasu nasouchat dřív, než se kolem nás začnou hroutit zdi.

Pekka Kallioniemi je finský odborník na sociální média a dezinformace, který se zaměřuje na ruské informační operace na internetu. Morten Hammeken je dánský historik, publicista a nakladatel. Oba jsou autory knihy Vatnik Soup: The Ultimate Guide to Russian Disinformation („Vaťácký vývar: Průvodce ruskou dezinformační strategií“), která vyjde na podzim v českém překladu.