Uprchlická krize a teroristické útoky, živná půda pro extremisty, xenofoby, rasisty a fašisty. Šíření strachu vždy fungovalo jako nejlepší propaganda. Obava donutí člověka dělat krizová rozhodnutí, a to si uvědomují i „noví“ lídři, kteří profitují právě ze situace, kterou sami přiživují. Nejvážnější problém si teď pěstují ve Spojených státech, kde na prezidenta kandiduje Donald Trump. Muž, který by se uplatnil po boku Adolfa Hitlera a stejně tak by nepřekvapilo, kdyby se hlásil ke Ku-klux-klanu. Obdobně je na tom ale také český prezident. K otevřenému hlásání nenávisti je u Zemana velmi blízko.
Trump se od začátku své prezidentské kampaně hlásil k boji proti přistěhovalcům, především z Mexika. Nyní přidal i požadavek, aby Amerika zakázala vstup všech muslimů na území USA. V zemi, kde opět bojují s rasovými problémy, si Trump zvolil velmi silné téma a doufá, že na svou stranu získá dost extrémně smýšlejících lidí, kteří svou nenávist zatím třeba jen dusili.
Náš prezident je na tom velmi podobně. Uprchlíci mu vadí od začátku migrační krize a v současné atmosféře se mu hodí házet je do jednoho pytle s teroristy. Je bez diskuze, že se mezi migranty může dostat člověk, který se postupně stane součástí nějaké buňky Islámského státu, ale je to stejná situace, jako kdybychom každého fotbalového fanouška předem označili za chuligána a nevpustili ho na stadion.
Trend vyvolávání negativních nálad je poslední dobou zkrátka v módě. Nejde o nějakou „blbou náladu“ ve společnosti, ale o využití klasických českých vlastností. Nadávat a stěžovat si, to nám jde nejlépe. A když nám někdo nabídne viníka problému, jsme úplně nejspokojenější. Pokud takový člověk ještě dostane mediální podporu, je víceméně pánem situace.
Babišovi stačilo k vítězství ve volbách pár koblih a hlavně kritická kampaň, ve které ukázal, kdo může za to, že je země rozkradená a občan se nemá tak dobře, jak by si zasloužil. To, že celých 20 let byl součástí systému, na který dnes nadává, už nezmínil a teď už se na to ani nikdo neptá. Miloš Zeman se po revoluci vymezoval proti Miroslavu Sládkovi a republikánům, v současnosti stojí na stejném pódiu jako Martin Konvička, jenž je považován za největšího extremistu v zemi.
Vzdor spojený s nabídkou radikálního řešení se zkrátka stává „politikou“, na kterou lidé slyší. Francouzi, zdrcení po dvou teroristických útocích během jednoho roku, volí Marine Le Penovou, která nabízí tvrdou ruku vůči všemu, co označuje za cizí, Trump získává body odporem k přistěhovalcům a Zeman straší občany blížícím se útokem teroristů z Islámského státu. Strach a obavy tak nechávají zvítězit pocity před zdravým rozumem.
