Trump zvítězil, Amerika je v plamenech. No dobře, New York je v plamenech a Kaliforňané požadují vlastní stát. No dobře, pár tisíc lidí se vzteká v ulicích a při posledním vítězství Obamy se chtěl trhnout pro změnu Texas. Pohled na protestující je vskutku zajímavý, na můj vkus je to trochu moc monotónní a nevím, co pořád mají s tím Che Guevarou, ale proti gustu žádný dišputát. Ve skutečnosti je to marginálie. Reálný boj se vede jinde.

Některé věci jsou jasnější nad slunce. Například to, že republikán zvítězí v Oklahomě nebo Kentucky. Jedni zahodí brokovnice, druzí hot wings z KFC a jdou v jednom šiku hlasovat pro republikánského kandidáta. Analogicky to platí pro demokrata v New Yorku nebo Kalifornii. Ačkoliv je výskyt obojího dlouhodobě pozorován i na nepřátelských územích, na pohodlnou výhru toho či onoho kandidáta to až na výjimky má stačit.

Trump toto rozdělení přece jen narušil, byť v méně „atraktivních“ státech. Michigan, Wisconsin, Iowa nebo Pensylvánie jsou sice pořád považovány za swing states, ale rozhodně patří do demokratické sféry vlivu víc než třeba Severní Karolína nebo Florida. V Michiganu naposledy Obama zvítězil s rozdílem 9.5 %, ve Wisconsinu vyhrál o 6.5 %, v Iowě a v Pensylvánii o více než pět procent. To nejsou malá čísla. Trumpova vítězství v těchto státech jsou naproti tomu křehká, s výjimkou Iowy.

Ale posun to je. Všechny tyto státy spojuje, že patří do tzv. Rust beltu, neboli rezavého pásu. Zatímco jižanský Bible belt definuje hlavně jeho sociálně konzervativní protestantismus, v Rust beltu je to ekonomický úpadek, snižování počtu obyvatel a likvidace průmyslu. Zkrátka zatímco na jihu si žijí svůj evangelikální countrypříběh, severovýchod koroduje (vy tupci).

Zapomenutí lidé této země

Protože na toto téma vzniklo mnoho poučenějších textů předních ekonomů, zkusím to pojmout politicky. Zjednodušeně řečeno, zatímco progresivní levice reprezentovaná Clintonovou zamrzla u marginálních témat a Bernie Sanders, který se pokoušel otevírat i jiné kauzy s větším dopadem na běžné lidi, nakonec testem voleb neprošel, Trump si „padlou Ameriku“ adoptoval.

Oslovil „zapomenuté lidi této země“, miloval ty, kteří nemají vzdělání, slíbil jim zpátky montovny, železárny, ocelárny, přišel s protekcionismem, který udělá Ameriku great again, vrátí lidem práci, vlije krev do žil a rozpumpuje srdce země. A co na to protistrana? Vyrukovala s rasismem, xenofobií, homofobií, islamofobií, misogynií.

Jenže ty pojmy jednak už dávno ztratily obsah, ukrutným homofobem je dnes každý, komu se zrovna nezdá institut náhradních matek rodících děti do stejnopohlavních manželství, rasismus se může projevit třeba podporou policie ve vyloučených lokalitách, kde má každý druhý zbraň. A v karavanu vás genderová nerovnost trápí míň než v čajovně.

Jeden celkem ilustrativní případ tohoto typu uvažování: při nepokojích ve Fergusonu, hojně povzbuzovaných profesionálními rozhořčovači nad rasismem, rabující demonstranti vymlátili okna a poničili stroje v jednom z místních pekařství. To před lety založila nezaměstnaná černoška a svobodná matka Natalie DuBoseová, Takoví lidé jako ona, bez ohledu na barvu pleti, Ameriku vybudovali.

Levicoví progresivisté však obdivuhodnému člověku, který se vlastní pílí vypracoval z chudoby a beznaděje, nedokázali přinést nic víc, než vyrabovaný obchod. Protože se nešťastnice při rozjezdu podnikání pochopitelně zadlužila, ocitla se v poměrně prekérní situaci a pomohla až štědrost lidí, kteří jí přes web GoFundMe posílali peníze. Většinou to byli bílí supremacisté.

U bělochů to platí ještě víc. Progresivní levice se jim pro samých jednašedesát rodů a transgenderové toalety, pro všechny ty populární malichernosti s přímým dopadem na naprosto minoritní skupiny obyvatelstva, které zahřívají u srdíčka městskou mládež z liberal colleges, prostě vzdálila. Jejich reálné potřeby ji nezajímají, jejich obavy zavrhla, vyloženě se jich zřekla, vždyť ti bílí heterosexuální muži s nižším vzděláním patří k republikánům. Možná měli zábrany, možná jejich rodiny po celá desetiletí volily levici, ale teď přišel Trump a konečně k nim vztáhl ruku.

A když k němu udělali váhavý krok, co opět slyší z médií a od levicových intelektuálů? Že je neštěstí všech, že oni, bílí heterosexuální muži s nižším vzděláním, vůbec přišli k volbám, že si přišli dokázat svoji white supremacy, které odzvonilo, svůj patriarchát, když přivedli i ženy, které Trumpa podpořily v podstatě stejnou měrou jako Romneyho v roce 2012. Taková rétorika je samozřejmě k Trumpovi ještě víc připoutá.

Romney byl přitom na rozdíl od Trumpa slušňák, dával si pozor na pusu a kandidoval proti němu jiný muž. Clintonové její ženství u žen vůbec nepomohlo, přestože se zdálo být takřka středobodem její kampaně. Což je mimochodem velmi správné, pohlaví by roli hrát nemělo. Progresivní levice však kandidátům penis neodpouští, pokud proti nim zrovna nestojí ideový nepřítel.

Kromě toho, že se sama zříká hlasů bílých heterosexuálních mužů s nižším vzděláním, když jim neustále dává najevo, že jsou skvrnou na tváři té správné pokrokové Ameriky, a zříká se tak i jejich žen, které mají své zaostalé šovinisty přes všechny ty „nedostatky“ rády a sdílí s nimi převážnou většinu jejich trápení včetně životní úrovně, operuje stereotypy, které tak docela neplatí.

Trumpa volili vzdělaní i boháči

Je pravda, že Trump zvítězil s nejvyšším rozdílem u bílých mužů, podle exit pollu CNN ho volilo 63% bělochů, ale pak už přichází na řadu samá překvapení: Trumpa volilo 53 % bělošek a 42 % žen všech ras, bílí vysokoškoláci ho podporovali víc než Clintonovou a vysokoškoláci všech ras jen o čtyři procenta méně, zvítězil ve všech příjmových skupinách nad padesát tisíc dolarů ročně, včetně té úplně nejbohatší, polepšil si i u mladých.

Co víc, Trump získal víc černošských a hispánských hlasů než už zmíněný Romney před čtyřmi lety. Přesně tak, s výroky o zdi na hranici s Mexikem, se vším tím vyhošťováním, Hispánci přinášejícími drogy a kriminalitu, s nevídaně ostrou rétorikou, sebral Clintonové čtvrtinu hispánských voličů. Nepatrně si polepšil i u Afroameričanů, Clintonová u nich oproti Obamovi ztratila.

Mluvit o vzpouře lidu se může zdát nadnesené, vždyť nebýt amerického systému volitelů, vyhrála by na „lidové hlasování“ Hillary Clintonová. Ale podívejme se, za jakých okolností dokázal Trump držet s Clintonovou krok a nakonec ji, byť jen na volitele, i porazit. Zvítězil by i tehdy, pokud by prohrál, jen by se tím málokdo zabýval a nikdo by to nečetl.

Proti všem

Za Clintonovou se všichni její straníci postavili v jednom šiku, včetně populárního Bernieho Sanderse, zatímco od Trumpa dala řada republikánů ruce pryč. Děsilo je už jen to, že zvítězí v primárkách, padala ostrá slova oběma směry, někteří věřili, že se prostořeký „Don“ umravní po získání nominace, ale když se tak nestalo, zavrhli ho. Zveřejnění skandální nahrávky odpudilo další, nakonec se Trumpa zřekl i John McCain nebo oba Bushové.

Proti Trumpovi stála prakticky všechna vlivná média a celebrity, o jejichž vlivech se sice dá s úspěchem pochybovat kdekoliv na světě (herecké výkony jsou kvalifikací pro filmy, ne pro politiku), ale protože trpí komplexem vícecennosti, sešikoval se za Clintonovou celý Hollywood. Trumpa si ze známějších celebrit dovolil podpořit jen Clint Eastwood, otec slavnější dcery Jon Voight a známý „evangelikální fanatik“ Chuck Norris. A pak určitě nějací country zpěváci z Texasu, o kterých jste v životě neslyšeli.

Také finančně Trumpa stálo vítězství méně než Clintonovou prohra. A to až o polovinu, zatímco utratil 429 milionů dolarů, Clintonová jich utratila rovnou 897! A zajímavá vsuvka: zatímco Clintonové posílali dary hlavně velké korporace a bohatí jednotlivci, Trump nejvíc těžil z malých dárců, z „obyčejných lidí“, kteří miliardáři poslali na kampaň třeba stodolarovku. Právě těmto lidem se progresivní levice nejvíc vzdálila.

Amerika si svého Trumpa potřebuje zažít se vším všudy. Se všemi pojistkami, ústavou, silnou justicí a mediální kontrolou, to nemůže nezvládnout. Trumpa možná po oslavách čeká bolehlav, až si uvědomí, co všechno slíbil. Ale potřebuje šanci. A pokud mladí pokrokáři z velkých měst chtějí zapracovat na jeho popularitě, pak ať dál pálí jeho portréty a provolávají hesla, která už nikoho nezajímají, dřív než se vůbec ujme úřadu.