Donald Trump a Kamala Harrisová FOTO: FORUM 24 / Profimedia / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: FORUM 24 / Profimedia / Wikimedia Commons / Public Domain
ANALÝZA / Portoriko se nestává tématem americké politiky často. Tento třímilionový ostrov v Karibiku je sice součástí Spojených států od roku 1898, dosud se však navzdory přání místních nestal plnohodnotným federálním státem, a jeho obyvatelé tedy nemají právo volit prezidenta nebo členy Kongresu. Přesto se právě k Portoriku pouhých několik dní před prezidentskými volbami upřela pozornost velké části Američanů i představitelů obou hlavních politických stran.
Důvodem je vystoupení komika Tonyho Hinchcliffa, který jej na mítinku Donalda Trumpa v New Yorku označil za „plovoucí ostrov odpadků“.
Jeho slova vzápětí vyvolala vlnu nevole, která by vzhledem k přítomnosti milionů Portorikánců na území pevninských Spojených států mohla stát Trumpa prezidentské křeslo.
Uražená komunita
Proti Hinchcliffovu „vtipu“ se okamžitě vymezili prakticky všichni hlavní představitelé portorikánské občanské společnosti i největší hvězdy této komunity. Trumpovu protikandidátku, demokratickou viceprezidentku Kamalu Harrisovou, na protest otevřeně podpořily například nejčtenější ostrovní noviny El Nuevo Día nebo světoznámé celebrity, jako je Jennifer Lopez, Ricky Martin, Benicio del Toro a Bad Bunny.
Další slavný portorikánský zpěvák, Nicky Jam, pro změnu svoji dřívější podporu vyslovenou Trumpovi stáhl. „Donalda Trumpa jsem podporoval, protože jsem věřil, že je to nejlepší kandidát pro ekonomiku Spojených států, kde žije hodně Hispánců. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že se o měsíc později objeví komik, který bude takhle mluvit o mém Portoriku,“ prohlásil Jam, podle kterého si ostrov „zaslouží respekt“.
Tak dramatická reakce na jeden špatný vtip, který navíc ani nevyslovil sám Donald Trump, může působit přehnaně. Portoriko ale zvláště v posledních letech trpělo ekonomickou krizí a masivní devastací napáchanou hurikánem Maria, který způsobil smrt více než tří tisíc lidí. Maria řádila právě za vlády Donalda Trumpa a tehdejší republikánský prezident mezi tamními obyvateli nechvalně proslul tím, že zdržoval humanitární pomoc a na zasaženém ostrově tak ještě prohloubil katastrofu.
Trump se navíc o Portoriku v minulosti opakovaně vyjadřoval nevybíravě, jak připomněl úvodník výše zmíněného deníku El Nuevo Día. „Trump po celá léta používá vůči ostrovu pohrdavý a dezinformační slovník. Prozrazuje to jeho posedlost a pohrdání lidmi, kteří nemají volební právo, aby se mohli bránit, protože tři miliony amerických občanů žijících v Portoriku nemohou hlasovat v prezidentských volbách,“ píše se v redakčním textu média, které si denně přečte na dvě stě tisíc lidí. „Dalších pět milionů Portorikánců, kteří žijí ve Spojených státech a které také označili za odpad, ovšem volit může.“
Miliony voličů
El Nuevo Día správně upozorňuje na to, že Portorikánci zdaleka nežijí jen na ostrově, ze kterého pocházejí a který dosud marně usiloval o to stát se 51. státem USA. Bezmála dvojnásobek jich pobývá v pevninské části federace, kde také mají z pozice amerických občanů právo volit. Zvláště velký význam má portorikánská komunita v Pensylvánii, která je obecně považována za nejdůležitější stát letošních voleb, protože jeho získání demokratům nebo republikánům téměř jistě garantuje celkové vítězství.
V Pensylvánii žije na půl milionu obyvatel původem z Portorika, přičemž ve volbách před čtyřmi lety tu o vítězství Bidena nad Trumpem rozhodlo pouze něco přes osmdesát tisíc hlasů. V roce 2016 pak zvítězil naopak Trump nad Hillary Clintonovou o pouhých 44 tisíc hlasů. Početná portorikánská komunita může hrát významnou úlohu i v Georgii, kde v posledních volbách dělilo Bidena od Trumpa dokonce méně než dvanáct tisíc hlasů, a možná i na Floridě.
Právě Florida, která bývala historicky jedním z rozhodujících států, se v posledních letech v různých volbách včetně těch prezidentských přiklonila pevně na stranu republikánů. Žije zde ovšem zároveň zdaleka nejvíc Portorikánců – víc než 1,2 milionu – což by mohlo v případě zásadní voličské mobilizace ve prospěch demokratů zajímavě zamíchat dosavadní volební dynamikou.
Příležitost pro demokraty
Mnozí republikáni si jsou potenciálních dopadů Hinchcliffova výroku vědomi a rychle přispěchali s odsouzením a omluvou. Mluvčí Trumpovy kampaně Karoline Leavittová prohlásila vtip za „nevkusný“ a distancovala se od něj. V podobném duchu se vyjádřil i federální poslanec z Floridy Carlos Antonio Giménez. „Není to žádný vtip. Je to naprosto nízké a nevkusné. Portoriko je korunním klenotem Karibiku a domovem mnoha z těch největších amerických vlastenců, které jsem kdy poznal,“ napsal Giménez na síti X.
K „aféře“ se ovšem ani přes opakované výzvy přímo nevyjádřil Trump osobně, přestože se o několik dní později pochlubil, že „udělal pro Portoriko víc než kterýkoli jiný prezident“. Exprezidentovo mlčení přimělo nejvyššího představitele katolické církve v Portoriku k tomu, aby mu adresoval otevřený dopis. „Nestačí, že se omluví představitelé vaší kampaně. Je důležité, abyste se za tyto komentáře omluvil vy osobně,“ napsal v něm arcibiskup ze San Juanu Roberto González Nieves.
Výroku samotného i Trumpova mlčení pochopitelně ihned využili demokraté, kteří v posledních týdnech slábli v průzkumech veřejného mínění na celonárodní úrovni i v sedmi rozhodujících státech federace. Kampaň Harrisové kupříkladu rychle představila nový plán na ekonomickou obrodu Portorika a přišla s cílenou reklamou, která upozorňuje na komikův „vtip“ a bude se vysílat Portorikáncům žijícím právě v sedmi státech, kde se rozhodne o příštím americkém prezidentovi.
Sami demokraté se ovšem musí potýkat s dopady kontroverzního výroku dosluhujícího prezidenta Joea Bidena, který právě v reakci na vtip o Portoriku označil Trumpovy příznivce plošně za „odpad“. „Jediný odpad, který kolem sebe vidím, jsou jeho příznivci,“ prohlásil Biden, který tak urazil desítky milionů Američanů, a Harrisová se musela od jeho slov distancovat.
Trump a Hispánci
Urážlivý vtip o Portorikáncích padl za situace, kdy Donald Trump sklízí nečekané úspěchy v širší hispánské komunitě, která ve Spojených státech čítá takřka 64 milionů lidí. Voliči, jejichž původ sahá do některé ze zemí španělsky nebo portugalsky mluvící Ameriky, měli od roku 2008 z velké většiny blíže k demokratům – z republikánských kandidátů na prezidenta u nich jako poslední výrazně uspěl George W. Bush.
Sám Trump byl dlouho mezi Hispánci považován za nevolitelného, protože je ve svých veřejných vystoupeních opakovaně urážel – svou politickou kariéru ostatně zahájil tím, že Mexičany označil za „drogové dealery, zločince a sexuální násilníky“. Hillary Clintonová pak v roce 2016 získala na 66 procent hlasů takzvaných latinos, zatímco Trumpa volilo pouze 28 procent z nich.
Tato dynamika se ovšem začala měnit už při volbách před čtyřmi lety, když Trumpa podpořilo na 32 procent Hispánců, a dnes se jeho popularita v této významné voličské skupině podle průzkumů dokonce pohybuje kolem 40 procent. Republikánského kandidáta zvláště silně podporují hispánští muži a lidé bez univerzitního vzdělání, což kopíruje trendy u ostatních voličských skupin – Harrisová je obecně nejsilnější mezi ženami a nejvzdělanější částí elektorátu.
Jde o vývoj, který nesouvisí pouze s Trumpem. Stále více Hispánců odpadá od katolicismu a přiklání se k evangelikálnímu křesťanství, které je konzervativnější a jehož lídři mají mnohdy blízké vazby na Republikánskou stranu. Některé konkrétní skupiny mezi latinos mají navíc tendenci volit republikány kvůli politické situaci v zemi svého původu.
Jde především o kubánské, venezuelské a nikaragujské Američany, kteří mají pocit, že jsou vlády demokratických prezidentů vůči tamním diktaturám příliš měkké, a obávají se radikálních tendencí na americké levici. Republikánská strana se kromě toho v posledních letech Hispáncům výrazně více otevřela a dnes je v ní možné najít mimořádně úspěšné latinos, ať už jde o senátory Marka Rubia a Teda Cruze, nebo o předního Trumpova politického stratéga Carlose Trujilla.
Konec stereotypů
Jak se ale zdá, sám Trump je přes četné urážky pro mnohé americké Hispánce atraktivním kandidátem – mimo jiné z pozice úspěšného byznysmena ztělesňujícího „americký sen“. „Hispánci – prý se to nedá zobecňovat, ale já si myslím, že to jde – jsou úžasně podnikaví a mají nesmírnou energii,“ zdůrazňoval exprezident na jednom ze svých předvolebních mítinků. „Jen trochu zvolněte, ano? Uvolněte se. Máte velké ambice, máte velkou energii, jste velmi chytří a jste opravdu rodilí podnikatelé.“
Na hispánské voliče zároveň funguje v republikánské kampani zvláště zdůrazňovaný argument, že se jim za Trumpa lépe podnikalo a obecně se těšili vyšší životní úrovni. „Měli jsme nejlepší hospodářství v historii naší země,“ opakuje na svých vystoupeních Trump, přestože se podle mnoha statistik dnes většině Američanů žije lépe než na konci jeho mandátu. „Nyní máme především kvůli vysoké inflaci mizernou ekonomiku. Proto se inflace zbavíme.“
U rostoucího počtu amerických latinos přitom neplatí zavedené klišé, že podporují masovou (natožpak nelegální) imigraci, protože jsou sami imigranty nebo jejich potomky. Z nedávného průzkumu New York Times / Siena College vyplývá, že 44 procent hispánských voličů podporuje deportaci nelegálních imigrantů a jen o procento méně se jich vyslovilo pro Trumpův návrh postavit zeď na hranici s Mexikem. Přesvědčivá většina 63 procent respondentů navíc ve stejném průzkumu uvedla, že nemá pocit, že by se jich osobně dotýkaly Trumpovy kritické výroky o imigraci.
Hispánci ve Spojených státech se zkrátka bez ohledu na svůj původ stále více považují za Američany a jejich politické preference se tím pádem také přibližují preferencím průměrných Američanů. Vzrůstající počet latinos ostatně i v domácím prostředí přestává používat španělštinu, a naopak plynule ovládá angličtinu. V praxi to znamená, že se Trump a další republikáni mohou v kampani tvrdě vymezovat proti nelegálním imigrantům, navrhovat jejich masové deportace nebo bít na poplach proti jimi spáchaným zločinům, aniž by tím hromadně urazili americké hispánské voliče.
