Deník Wall Street Journal s odvoláním na důvěrné zdroje zveřejnil zprávu, že odcházející prezident Trump v posledních dnech svého mandátu zvažoval založení vlastní politické strany. S tou by chtěl oslovit své nejoddanější voliče, kteří jsou na ostatní republikány rozzlobení, že se odmítli připojit k Trumpovi a jeho útoku na výsledky voleb. Pokud by to byla pravda a bývalý prezident by své plány uskutečnil, pak by to mohlo na americké politické scéně znamenat zemětřesení, jaké dlouho nepoznala. 

Současné dvě hlavní politické strany se konstituovaly již před občanskou válkou v 60. letech 19. století. Historici zabývající se americkou politikou od té doby napočítali čtyři rozdílná období, podle toho, která z těchto stran měla zrovna dominantní postavení. Nicméně s výjimkou Populistické strany na přelomu 19. a 20. století a Progresivní strany o dekádu později do politiky výrazněji nepromluvila žádná třetí strana.

Demokratům i republikánům se daří udržovat voličské koalice dostatečně široké na to, aby třetí strana neměla dostatečný prostor. Trump má ale zároveň dostatečně silné charisma, aby republikánům přebral výraznou část hlasů. Zároveň by založení nové strany bylo otevřeným přiznáním, že projekt ovládnout Republikánskou stranu přes primárky a spřízněné kandidáty je nereálný.

Z nouze ctnost

Vybudovat od základů novou stranu vyžaduje velké množství peněz a také soustředěné úsilí dobře organizovaného týmu lidí. Zároveň existují náznaky, že prezident skutečně chce v aktivní politické kariéře pokračovat. Ve svém závěrečném poselství v roli prezidenta mluvil o tom, že pro jeho hnutí je to teprve začátek. Nová strana je ale projekt s daleko horšími vyhlídkami na úspěch, než je snaha udržet si alespoň nějaký vliv mezi republikány.

Podle ratingu Cook Political Report je zhruba 150 křesel ve Sněmovně reprezentantů bezpečně republikánských. To Trumpovi dává teoreticky slušnou možnost pokusit se využít své popularity u republikánských voličů a část těchto křesel pomocí primárek obsadit sobě nakloněnými politiky. Nová strana to bude mít těžší.

Volební systém nahrává velkým

Většinový jednokolový systém s jednomandátovými obvody zvýhodňuje velké strany, případně ty, jejichž podpora je regionálně koncentrovaná. Příkladem může být již zmíněná Populistická strana, která v roce 1894 oslovila přes 11 % voličů a získala za to jen 9 z 356 křesel. O dva roky později s lepší distribucí hlasů získala 22 křesel za necelých 7 %. Pokud by Trump nedokázal přilákat alespoň polovinu republikánských voličů, pak by politicky živořil.

Nová strana je extrémně rizikový krok, který se může vyplatit jen v okamžiku, kdy by se prezidentovi podařilo svou bývalou stranu úplně rozštěpit. I to by byl ale úspěch jen velice pochybný. Pokud by demokraté zůstali jednotní, pak by nejspíš na dlouhou dobu opanovali politickou scénu ve Spojených státech.

Rozpad stranického systému

Existuje teoretická možnost, že by Trumpův krok mohl vést k rozvalení současného stranického systému úplně. Demokratická strana totiž také zažívá vnitřní pnutí, byť zdaleka ne tak silné. Levicové a středové křídlo momentálně dodržují křehké příměří, a to především proto, že obě skupiny pochopily, že jinak republikány neporazí.

Už teď občas na veřejnost vyplují spory o to, kdo se víc podílel na porážce Donalda Trumpa. Spory zatím bublají více méně pod povrchem, ale pokud by najednou chyběl silný soupeř, mohly by přerůst v otevřený souboj. Strach z volební prohry, který je momentálně silným pojivem rozdílných frakcí, by zmizel.

Dlouhá a nejistá cesta

Jedná se ovšem opravdu jen o teoretickou možnost. Případná nová strana by musela úspěšně překonat celou řadu překážek a její úspěch by musel být v dějinách americké politiky naprosto bezprecedentní. Poslední otázkou, která natolik štěpila politickou scénu, že vedla k rozpadu tehdy tradičních stran, bylo otrokářství.

Trump má sice nepopiratelné charisma, ale voličům by musel slíbit daleko víc než jen sebe. Nejpravděpodobnější je, že se pokusí je motivovat rétorikou o boji proti politické bažině a tzv. Deep State. Proto také mluví o tom, že jím spuštěná revoluce teprve začala. Trumpa porážka v prezidentských volbách nesporně oslabila, ale jak moc, to se teprve uvidí. Kořeny populismu jsou však hlubší.