
Vladimir Putin a Donald Trump FOTO: FORUM 24
FOTO: FORUM 24

KOMENTÁŘ / Po naprosto hrozivém představení v Bílém domě, které působilo dojmem secvičeného představení, přišlo to, co asi všichni očekávali, ale zároveň doufali, že to nenastane. Prezident Trump zastavil veškeré dodávky americké vojenské pomoci pro napadenou zemi. Podle představitelů americké vlády bude stopka trvat do té doby, než Ukrajina ukáže „dobrou vůli ve vztahu k jednání o míru s Ruskem“. V kontextu událostí posledních týdnů to tedy lze přeložit tak, že Kyjev dostane zbraně, až se vzdá Moskvě, aby Trump mohl říct, že válku vyřešil.
Trumpova administrativa nejenom, že sama neschválila žádný balíček pomoci, což by prezident díky prostředkům již schváleným kongresem mohl. Teď dokonce zastavuje i dodávky toho, co už bylo přislíbeno bývalou administrativou. Řeči o tom, že pokud nebude Rusko ochotno jednat o míru, zaplaví Amerika Ukrajinu zbraněmi, byly jen a jen plané sliby. Moskva se nepohnula ani o píď. Nadále požaduje, aby se Ukrajina vzdala i těch území, která si Kreml nárokuje, ale nedokázal dobýt, přijala omezení velikosti ozbrojených sil, a odmítá jakékoliv mírové síly, co by dohlížely na klid zbraní.
Rusko je ochotno jednat, pokud dostane vše, co chce
Kreml nadále trvá na tom, že jakákoliv jednání jsou přípustná, jenom pokud povedou k naplnění cílů jejich agresivní války. Nechce jednat o míru, ale o kapitulaci Ukrajiny. Donald Trump přesto za překážku míru považuje Zelenského. Proč? Protože na Putina prostě tlačit nechce. Ať už to je proto, že skutečně věří v to, že se mu podaří s ním následně dojednat jaderné odzbrojení a novou velmocenskou rovnováhu, nebo je to z jiných důvodů, pro Ukrajinu a Evropu je to bezprostřední hrozba.
Historické analogie nejsou nikdy úplně přesné, ale Ukrajina se teprve teď dostává do stejné pozice, v jaké bylo Československo v Mnichově v roce 1938. Tehdy Británie a Francie daly naší zemi najevo, že pokud nepodepíše jimi dojednanou dohodu, tak na ni budou pohlížet jako na agresora a na jakoukoliv pomoc může zapomenout. Stejně se teď Trump chová k Ukrajině. Ještě by drze chtěl, aby mu za to Zelenskyj děkoval.
Dohoda o nerostech
Ještě pořád existuje možnost, byť poměrně malá, že nátlak souvisí spíše s dohodou o nerostech. Republikáni, kteří Ukrajinu podporovali, jako třeba Lindsey Graham, stále věří, že až bude tato dohoda podepsána, všechno se změní. Republikánský člen sněmovny za Pensylvánii Brian Fitzpatrick na sociální sítě napsal, že jednal s Andrijem Jermakem a dohoda o nerostech mezi USA a Ukrajinou bude brzy podepsána. Z pohledu těchto lidí je roztržka v Bílém domě čistě Zelenského taktická chyba.
Je ale otázka, zda naděje upínané k této dohodě nejsou jen přeludem. Naprosto nesmyslné je, že ji někteří označují za Marshallův plán pro Ukrajinu. Pomoc Evropě po druhé světové válce šla přitom z kapes amerických daňových poplatníků. Tady si má Ukrajina platit všechno sama. Navíc podoba a správcovství onoho fondu, do nějž se mají prostředky z těžby a infrastruktury ukládat, dohodnuty nejsou. Je klidně možné, že se Donald Trump vrátí k nesmyslným požadavkům třeba na splacení již poskytnuté pomoci.
Příměří, volby a pak mír
Dohoda o nerostech je z principu tak trochu odpudivá. Pomoc napadenému je podmiňována tím, že budeme rozhodovat, kolik vyražených zubů mu za jeho peníze necháme spravit a za jakých podmínek. Nicméně se současným prezidentem je to, dejme tomu, maximum možného.
Daleko problematičtjší je, jak si podle veřejných vyjádření americký prezident představuje postupné urovnání války. Nejprve příměří, pak volby na Ukrajině a pak mír. To je přitom časová osa, kterou si narýsovali v Moskvě. Bílý dům a Kreml se ostatně shodnou i na tom, že by se jim lépe jednalo s někým jiným. Představa, že dohoda o minerálech dá Ukrajině nějakou páku tohle zvrátit, je mírně řečeno naivní.