Setkání Vladimira Putina a Donalda Trumpa v roce 2017. FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0 / Kremlin.ru
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0 / Kremlin.ru
KOMENTÁŘ / Konverzace nejvyšších špiček americké administrativy před útokem na pozice Húsíů v Jemenu odhalila hloubku odporu, který současná americká vláda chová k Evropě. Brzy poté Donald Trump již po několikáté potvrdil, že si činí nárok na Grónsko, které chce získat jakýmkoli způsobem. Kvůli nekompetenci členů americké vlády unikla z ministerstva obrany i „Interní národní obranná strategická směrnice“ s označením „tajné“ a s podpisem ministra Petea Hegsetha, která nařizuje americké armádě, aby upřednostnila odstrašování čínských vojenských ambicí na dobytí Tchaj-wanu a posílení obrany USA před aktivitami v Evropě či v jiných částech světa. Ve strategii americké vlády je Evropa spíše než druhořadý spojenec obtížný konkurent.
Nová strategická obranná směrnice je podle novinářů deníku The Washington Post téměř doslovným přepisem strategie vytvořené think tankem Heritage Foundation a známé jako Project 2025. Tento projekt počítá například se sjednocením výkonné moci pod prezidentem, překlasifikováním tisíců vedoucích pozic ve federálních úřadech na funkcionáře jmenované prezidentem, což prý povede k posílení efektivity a odstranění „liberální byrokracie“. Uskutečnění Projectu 2025 by vedlo k autoritářství, zavedení křesťanského nacionalismu a nadřazenosti bílé rasy. Jde o popření základních zásad liberální demokracie. Ovšem – jak se ukazuje – americká administrativa se tímto projektem řídí.
Obdiv k vládě silného vůdce
Evropa je se svými liberálními hodnotami, osvícenskou tradicí i ideou multikulturalismu, starostmi o životní prostředí a uznáním práv nejrůznějších menšin v očích vládnoucí americké garnitury ztělesněním zkaženého liberálního pojetí společnosti. Odpor amerických republikánů k liberálním hodnotám se tak promítá i do jejich pohrdání Evropou. Naproti tomu panuje mezi americkou vládnoucí garniturou hluboká ideologická shoda s Ruskem, zejména obdiv k vládě silného vůdce, k nacionalistické roli ruského pravoslaví a ke kultu mužné síly a lpění na tradicích. To je jeden z důvodů, proč Donald Trump vytáhl Vladimira Putina z izolace, nabízí mu různé ústupky a evidentně ho pokládá za vhodnějšího partnera pro dohodu než Volodymyra Zelenského.
Druhým důvodem je strategická snaha uzavřít s Ruskem spojenectví proti Číně a rozdělit si sféry vlivu, tak jako to bylo dřív. Putin dal jasně najevo, že otázka Grónska se Ruska netýká, čímž nechal Trumpovi volnou ruku. Panuje vážné nebezpečí, že Trump na oplátku přenechá Rusku Ukrajinu. A když na to přijde, možná i celou východní Evropu.
Tak jako v dobách své největší slávy šířila katolická církev svoji víru často velice brutální silou a podmaňovala si rozsáhlá území, i američtí republikáni – odkazující se na křesťanství – plánují šířit svoji víru silou, a rozšířit tak americké území o teritoria, která podle nich Amerika potřebuje. Nastává doba kultu síly, který bohužel v lecčem připomíná atmosféru hitlerovského Německa. Vážně hrozí, že v mezinárodních vztazích přestanou platit dohody a nebude rozhodovat nic jiného než síla.
Fialova šance
Česká republika nepatří mezi země, které by mohly ostatním konkurovat silou. V současné situaci je proto zcela nepochopitelné přetrvávající blouznění našich nacionalistů o návratu k národního státu. Stejně tak je ale naivní víra našich konzervativců, že to Trump se svým postojem k Evropě tak nemyslí a že nás nadále ochrání, protože platí článek 5. Ovšem překotný vývoj před nás staví řadu dříve nepředstavitelných otázek. Jak budeme třeba reagovat, pokud se Trump pokusí uskutečnit svoje hrozby a bude si opravdu chtít podmanit Grónsko? Budeme bránit Grónsko a Dánsko proti USA, nebo jako spolehliví spojenci pomůžeme USA Grónsko obsadit?
Výzkumy volebních preferencí bohužel ukazují, že více než polovina voličů v ČR dává najevo nedůvěru v liberální demokracii a její hodnoty. Určitý pokles volebních preferencí hnutí ANO ale signalizuje, že i určitá část jeho voličů začíná pokládat Trumpa za hrozbu a zároveň má strach z Ruska. Až se i u nás projeví důsledky zavedení Trumpových cel, může se odpor k Trumpovi ještě zvětšit.
Premiér Fiala má tedy ideální příležitost nalít občanům čistého vína, jako to udělal ve své zemi nový kanadský premiér, když prohlásil, že „staré vztahy s USA jsou minulostí“ a že Kanada bude reagovat rázně. Česká republika je samozřejmě mnohem slabší než Kanada a náš premiér se nemůže Trumpovi postavit tak, jako to udělal Mark Carney. Premiér ale může naše nové dilema jasně pojmenovat a udělat z něho základní téma podzimních voleb. Ve světě, kde platí jen právo silnějšího, a v situaci, kdy se na USA a NATO již nemůžeme spoléhat, máme na vybranou jen mezi dvěma možnostmi. Buď se začleníme do sféry ruského vlivu, nebo se přidáme k jádru Evropy a staneme se součástí koalice ochotných, kam patří třeba i Kanada nebo Japonsko. Žádná třetí cesta neexistuje.
